Špatná zkušenost lásky

Anotace: 2. Díl - Nový život

2. Nový život

Probudila jsem se a otočila se na druhý bok, abych mohla pozorovat Libora, jak oddechuje. Už to nebyl můj přítel, ale manžel, o kterého se budu starat. „Na co koukáš“ zeptal se nečekaně a proto jsem se jen usmála a přilehla k němu pod deku. „Já jsem šťastná“ zašeptala jsem. Libor otevřel oči a řekl. „A já hladový.“ Neváhala jsem proto vyskočit a jít nějakou dobrou snídani připravit.
S umíchanými vajíčky a čerstvým džusem z pomerančů, na který jsme měli speciální stroj, jsem došla do postele. Libor už zase spinkal, proto jsem se svléknula do spodního prádla a zalochtala ho pod bradou. Jakmile mě viděl takhle spoře oděnou, vykašlal se na vajíčka a vrhnul se na mě.
Tentokrát to bylo perfektní milování. Poznala jsem i na Liborovi, že se mu to líbilo. „Vyrazíme někam ven?“ zajímala jsem se při oblékání do normálních věcí. „Já bych dneska odpočíval, ale musíme dojet pro svatební dary“ dodal a vstal také. Měl pravdu, proto jsem naskládala nádobí do myčky, aby se zatím umylo, než dorazíme. „Co, kdybychom jeli nakupovat nějaké věci pro miminko? Je sice ještě čtyři měsíce čas, ale já chci mít nějaký náskok“ navrhnula jsem. „Až po výplatě. Nějaké peníze ještě sice mám, ale chci mít něco v záloze. Víš, že jedeme na ty hory s firmou“ připomenul mi. Jo věděla jsem to, ale extra se mi jeho výletování nelíbilo, protože jsem si dovedla představit tu jeho sekretářku, jak bude dorážet, když nebudu s ním. „Opravdu pojedeš? Co kdybych jela taky, sice nemůžu ve svém stavu lyžovat, takže bych se procházela“ začala jsem na něho dělat oči. Libor se usmál a pohladil po vlasech. „Je to už zaplacené. Kdybych vzal tebe tak budu připlácet šílené peníze. Stejně budeš ve škole, takže by to nešlo“ ukončil debatu. Dost mě to mrzlo, ale cestou k naší mamce jsem si uvědomila, že jeho důvody jsou pochopitelné.
Mamku jsme zastihnuli s ručníkem na hlavě, což mi přišlo děsně vtipné. „Moc se nesměj, celé je to tvoje chyba“ pohrozila mi a poté nás vpustila do domu. „Moje vina, když neumíš pít?“ podivila jsem se. Mamka jen zakroutila hlavou a odťapkala do kuchyně. „Vůbec nechápu co se děje? Já tě přece nenutila, abys pila“ osopila jsem se na ní. „Jistě, ale musela jsem nějak zapít tu ostudu. Všichni naši příbuzní tě viděli venku s tím Honzou a pak na mě házeli dost nelichotivé pohledy, všechno jsem vyžrala za tebe“ začala mi vyčítat. Otočila jsem se po Liborovi a ten jen pokrčil rameny a odešel za Ríšou do obývacího pokoje. „Je mi to líto, už jsem se omluvila Liborovi. Neboj, rozvod nebude“ omluvila jsem se provinile. „Copak jsi to nemohla dělat tajně, ale takhle blbě před hotelem?“ plácnula se mamka do čela. Raději jsem si šla do svého bývalého pokoje pro dárky, abychom co nejdříve odjeli domů, neměla jsem na výčitky náladu. Ovšem v mém pokoji byla návštěva a já je zastihnula v dosti nepříjemné situaci. „Pardon“ vycouvala jsem na chodbu a začala se smát, protože pohled na mou čtyřicetiletou tetu se strýcem byl přímo k popukání. „Mami, já provedla další malér“ oznámila jsem mamce tu novinku. „Ježíš co?“ zarazila se od sporáku. „Nachytala jsem tetu se strýcem při milování. Jen jsem si chtěla dojít pro svoje dary, ale netušila jsem, že pokoj je obsazený.“ Mamka se začala smát a když se ve dveřích od kuchyně objevila teta, zasmáli jsem se tomu všichni tři.

Někteří se s dary trefili, ale také jsme dostali spousty nepotřebných darů, jak to nazval Libor, třeba při pohledu na sadu neznačkových pánví. „Jsou docela dobré“ pokrčila jsem rameny. „Blázníš? Copak budu svou sklokeramickou desku ničit tímhle šuntem. Opovaž se na tom vařit, leda tak na vařiči na balkóně, upozorni mě. Pro jistotu jsem proto schovala pánve do skříně, aby nevyváděl.
Další hádka na sebe nenechala dlouho čekat a to při rozbalení dárku od mých spolužáků, kteří nadělili mě růžového Robertka a Liborovi tanga. Celé to bylo myšlené jako recese, ale bohužel Libor ji nepochopil. „To jsem tady potom zbytečně, když tady máš ten vibrátor a jestli si myslíš, že tohle budu nosit tak to ani omylem. Zítra jim to ve škole vrátíš, aby věděli, že jejich dar nepřijímám. Jestli si hodláš vibrátor ponechat, tak dělej, jak myslíš.“ Tentokrát jsem dárek neuschovala do skříně. „Myslím, že dárky by se neměli vracet, protože je to neslušnost. Nechám si oboje, ale když chceš tak ty tanga nosit nemusíš“ odvětila jsem bojovně. Libor se zamračil a na celé odpoledne se zavřel v obývacím pokoji, proto jsem zbytek darů rozbalila sama. Jako poslední jsem si nechala obálku s černým ozdobným písmem napsanou. Rozlepila jsem rohy a nakouknula dovnitř. Uvnitř se krčily dva papírky, proto jsem si sednula do okna a začala číst.
MOJE DCERUNKO, I KDYŽ S TÍMHLE SNAŤKEM NESOUHLASÍM, TAK TADY MÁŠ ODE MĚ DÁREK. MÁM TĚ RÁD, TÁTA. ZASLOUŽÍŠ, SI TO!!!
Úplně se mi chvěli ruce, když jsem vytahovala druhý složený papírek. Byl to šek na 100 tisíc korun. Nemohla jsem tomu uvěřit a chtěla se jít pochlubit Liborovi a říct mu jak je táta super, ale jakmile jsem vešla, vyhnal mě. Proto jsem si svoje tajemství schovala mezi spodní prádlo.

Tichá domácnost u nás vládnula i následující ráno. Přes veškeré moje snahy se usmířit, se nic nedařilo. Dokonce i do školy jsem jela autobusem, což není vůbec zvykem. „Stavíš se pro mě ve škole?“ zeptala jsem se při odchodu. „Máme teď nějaké papírování v práci, takže dříve jak ve dvanáct doma nebudu“ oznámil mi, aniž by zvedl hlavu od novin. „Tak se měj hezky“ popřála jsem mu.
Lidem ve třídě jsem za dárek samozřejmě poděkovala a přinesla nějaké dobroty, abych je ocenila. Všichni mi ještě jednou blahopřáli, až na Honzu, který seděl v lavici a tiše nás pozoroval. „Hele je nějaký divný co?“ drcnula do mě Sára, když se cpala koláčky. „Je mi to jedno, po tom trapasu pro mě neexistuje“ odvětila jsem a zasednula do lavice.
Nevím proč, ale najednou jsem si připadala oproti ostatním holkám důležitější. Jmenovala jsem se Hlásková a byla jsem těhotná. Jako jediná ze třídy jsem dosáhla dospělosti dříve než oni. „Dneska jdu na gynekologii a doufám, že bude to miminko otočené, abych zjistila, co to bude“ svěřím se Sáře při obědě. „Fakt, to chceš vědět? Nebo Libor?“ zajímala se. „Já, protože bych ho chtěla večer překvapit“ odvětím pobaveně. „Jaká byla vůbec svatební noc?“ zeptala se zvědavě. „No co ti budu povídat, skoro jsem nespala. Musela jsem mu dokázat, že ho miluji“ zamrkala jsem. Okolo našeho stolu prošel Honza a bylo vidět, že poslouchal, co si povídáme. „Je to divoch, nikdy nemá dost, takže jsme nešli spát“ začala jsem si vymýšlet. „Vážně, tedy to bych chtěla taky zažít“ vzdychne si Sára a popřeje mi, abych toho využila, dokud má chuť. „To on má pořád“ usmála jsem se s převahou a schválně si prohlížela prstýnek, abych upoutala pozornost.
Honza si na mě počkal před školou. „Chci se omluvit. Nechtěl jsem, aby tě kvůli mně uhodil!“ řekl klidně. „Neboj se, on se mi taky omluvil, ale tobě radím neplést se mi do cesty. Mohl bys dopadnout hůře“ vysmála jsem se mu a zamířila k nemocnici. Jestli si myslel, že se budeme nějak vybavovat, tak to ani omylem.
V čekárně sedělo několik maminek s velkými bříšky, proto jsem si pohladila to svoje maličké a usmála se při představě, že takhle budu taky krásně kulatá. Náhle jsme ucítila pohyb. Bylo to poprvé a bylo to báječné, vědět, že to malé žije a hlásí se. Rychle jsem vyběhnula mimo čekárnu a vytočila Liborovo číslo, protože jsem mu musela tu radostnou novinu říct. „Prosím?“ ozval se štiplavý hlásek. „Ahoj tady Alice, prosím dej mi Libora, jestli tam někde je“ poprosila jsem tu čůzu. „Jasně, ale má poradu“ odvětila a já zaslechnula, jak se s nikým vybavuje. „Nemám čas, rychle“ ozval se najednou Liborův hlas. „Ahoj miláčku, jen ti chci říct, že naše miminko žije a pohybuje se ve mně“ začala jsem mu radostnou událost líčit. „To je všechno, copak nemáš rozum! Já pracuji, abychom měli co jíst a ty mi voláš, kvůli takovým prkotinám?“ Jen jsem vykulila oči, jeho dítě je prkotina nebo co? „Tak víš co, zapomeň, že jsem ti volala. Mě totiž přijde důležité jak je na tom naše dítě, ale tebe to moc nebere co? Pozdravuj tu tvou pusinku čau“ položila jsem naštvaně telefon.
Díky jeho nezodpovědnosti jsem měla vysoký tlak, až se to doktorovi nelíbilo. Svedla jsem to na počasí a slíbila mu, že se budu šetřit. Při ultrazvuku jsem pozorovala obrazovku a čekala, až ho uvidím. „Je krásně otočené, takže jestli chcete vědět, co to bude?“ zeptal se doktor ochotně. „Ne děkuji, to bude překvapení pro mě“ odmítnula jsem, přestože jsem tam šla právě proto, abych se to dozvěděla, ale pro koho. Libora ani nezajímá, že se hýbe. „Všechno je v naprostém pořádku, protože jste překročila pátý měsíc, budete chodit každých čtrnáct dní na kontroly ano, pokud by bylo něco v nepořádku, přijďte bez objednání samozřejmě.“ Poděkovala jsem a převzala ultrazvukový snímek, se kterým jsem zamířila k tátovi. Ten se bude radovat.