Špatná zkušenost lásky

Anotace: 3. díl - Sladká slůvka

. Sladká slůvka

Táta byl opravdu nadšený, ale nejen snímkem jeho vnoučete, který jsem mu šoupnula do ruky, ale hlavně mojí návštěvou. V novém bytě byl stále sám, což jsem nechápala. Byl velice pohledný muž a ženské se za ním otáčeli. Dokonce moje spolužačky si před rokem mysleli, že je to milenec. „Dáš si kávu?“ zajímal se okamžitě. „Ne kofein nechci, protože jsem měla vysoký tlak“ odmítnu a nakouknu do krabičky od čaje, co skrývá za poklady. Nakonec si hodím do hrníčku jasmínový čaj a usadím se na sedačku v obývacím pokoji. „Dneska jsi měla nějakou krátkou školu“ všimnul si. „Jo, teď je to docela pohoda a brzy mi stejně začne individuální studijní plán“ svěřím se mu a převezmu šálek s čajem. Táta se posadí naproti mně a společně se probíráme fotkami ze svatby, které jsem vyzvednula cestou. „Vypadala jsi krásně, byla by pro mě čest tě vést k oltáři, ale kdyby ses vdávala za někoho jiného“ dodal a tím mi zkazil radost. „Libor je skvělý chlap, vždyť jiný by se na mě s dítětem vykašlal, ale on hned uspořádal svatbu, kterou celou mimochodem zaplatil a taky bydlím u něho v bytě zadarmo“ zastávala jsem se ho i přes zlost, kterou jsem k němu díky předešlému telefonátu cítila. Táta proto složil raději fotky do obálky ale tu, na které jsem sama s kytkou, si položil k televizi. „Máš štěstí, že jsi krásná po mámě“ zasnil se. „A ještě větší, že inteligentní po svém otci. Raději mi řekni co je nového v laboratoři“ změnila jsem téma. Táta se usmál a celé dvě hodiny mě zasvěcoval do jeho nového objevu, takže čas utekl jako voda.
Doma na mě stejně nikdo nečekal, přestože jsem v to doufala. Proto jsem si pustila televizi a přinesla si k relaxování knížku o miminkách. Musím se toho hodně naučit, protože mamka je v tomhle jaksi mimo. Celou dobu mě totiž vychovávala babička z otcovy strany. Bydleli jsme s nimi, než se naši rozvedli. Od té doby jsem jí neviděla, protože mámu nenáviděla a mě zavrhnula s ní. A druhá babička žila v Americe a občas poslala jen pohled, že se má dobře, což byla veškerá její komunikace. Ani nevím, jestli o mně ví, na to jsem se mámy, nechtěla ptát.
Probudil mě rachot v chodbě, proto jsem vyskočila do sedu, až jsem ucítila křeč v břiše. Podle stínů jsem viděla, že se Libor opírá o věšák a zoufá si boty. Vstala jsem proto a šla se podívat, co vyvádí. „Ahoj lásko, tak jak je tomu našemu budulínkovi“ zasmál se a z jeho úst přímo čpěl alkoholový odér. „Kde jsi byl tak dlouho?“ zajímala jsem se okamžitě. Libor se usmál a vešel dovnitř, když se posadil na židli, začal si poroučet, na co má chuť. Měl ses najíst v hospodě“ osopila jsem se na něho. „V hospodě? Já nebyl v hospodě“ zasmál se a poté si hlasitě říhnul, takže jsem měla co dělat stihnout to na záchod.
Když jsem se vrátila do kuchyně, našla jsem jen otevřenou lednici a taky šuplík s příbory. Libor si seděl v křesle a klidně se ládoval zapečenými brambory, které jsme měli v lednici už nějakou dobu. „Bude ti zle“ snažila jsem se mu je uzmout. „Jdi do háje, já mám hlad“ odstrčil mě, až jsem zavrávorala. „Udělám ti třeba Hemenex, ale tohle nejez“ začala jsem být milá. Libor jen mávnul rukou, protože v televizi právě běžel nějaký erotický film, tak mě nevnímal. Nakonec jemu bude blbě, takže jsem se sebrala a zalezla si do ložnice.

Moc jsem toho za nos nenaspala, protože jeho dávivé zvracení se neslo celým bytem. Ráno vypadal jako po ráně palicí, když vstal a oblékal se do obleku „Nechceš zůstat doma?“ zeptala jsem se starostlivě. „Ne, musím ještě něco dodělat. Včera jsme v práci oslavovali naši svatbu, takže práce šla stranou“ oznámil mi a usednul vedle mě, aby si zval suchý rohlík. „Včera jsem byla na gynekologii a dostlala jsem snímek malého, nevím ale co to je, protože byl otočený zády“ oznámila jsme mu vesele. Libor se usmál a s radostí si černobílou fotku prohlížel. „Je to mazec, že tahle fazolka je naše miminko. Už se moc těším, až budeme tři, proto dneska přijdu brzo a zajdeme koupit nějakou tu postýlku, jak sis přála“ navrhnul mi. Radostní jsem ho objala a včerejší prohřešky mu odpustila.
I do školy mě doprovodil, dokonce tašku donesl až do třídy, takže holky obdivně koukali. „Tedy ten si tě rozmazluje co?“ ozvala se Denisa závistivě. „Jasně, jsem jeho manželka“ odvětila jsem spokojeně, protože mě dnes nemohlo nic naštvat. „Jen, aby mu to dlouho vydrželo“ musela mít prostě poslední slovo. Sára mě uklidňovala, abych se nestresovala a raději mě požádala o snímek, protože prý se na to malé těší. „Ten je hustý? A co to tedy je?“ zeptala se zvědavě. „Nevím, neotočil se“ použila jsem známou lež jako pro Libora. „To je dobře, musíte být překvapení. Libor si tě dost hlídá co? Takhle se o tebe nikdy nestaral“ usměje se. „Máš pravdu. Dneska dokonce jdeme nakupovat výbavičku, protože už se to hrozně rychle blíží a včera se ve mně poprvé hnul. Víš, jak to bylo krásné“ pochlubila jsem se. „To ti přeji“ mrknula na mě Sára a já doufala, že všechno už bude skvělé, jako jsem si představovala.
Učení mi dávalo čím dál více zabrat, takže jsem musela vynaložit všechnu svou snahu, abych učitelky přesvědčila, že i s dítětem tu školu dodělám. Nechtěla bych, aby se Libor za mě musel stydět, že má hloupou ženu. „Hlásková, takže mi vyjmenujte všechny články logistického řetězce a řeknete mi, který má co za úkol“ požádala mě Stará Vichterajová. Spustila jsem s přesným popisem, protože tuhle látku jsem si několikrát opakovala minulý týden v domnění, že budu vyzkoušená. „Vidíte, když chcete tak to jde, že by ses stala opravdu zodpovědnější díky těhotenství. Jestli to funguje, tak všem doporučím s téhle třídy, aby otěhotněli. Vám píši za dvě, protože se budete příště více snažit. Motivace na tu jste totiž ve svém výkladu zapomněla“ oznámila mi radostně a vyslala zpět do lavice. „Tedy to je můra“ zamračila se Sára. „Já jsem ráda i za to“ mávnula jsem nad tím rukou, protože šla k tabuli další oběť, vytáhnula jsem matematiku a opakovala si logaritmické funkce.
Na matematiku jsme měli mladou Vichterajovou což byla snacha té druhé. Každá byla, ale jiná takže když jsem na tabuli vypočítala oba příklady s její velkou pomocí, dala mi jedničku. Mladá byla hrozně jemná ženská, proto jsme někdy vedli s holkami diskuzi, jak to asi musí vydržet se starou. Tu bych za tchýni nechtěla ani za nic, možná je dobré že svou tchýni vůbec neznám, abych nedopadla stejně.

Hned po škole jsme zavolala Liborovi, abych mu oznámila svoje dnešní úspěchy. „Mám moc práce“ ozval se opět do telefonu zničeně. „Já nebudu dlouho rušit. Jen ti chci říct, že jsem dostala jedničku a dvojku ve škole“ pochlubila jsem se. „Fajn, tak já ti koupím čokoládu jestli to tak dělal tvůj táta, ale teď neruš je to tady ve firmě nějaké nahnuté a každý se tady bojí o místo, takže makám jako šroub. Jo a dnešní nákupy padají, vypadá to, že budu tak do dvanácti zase v práci, ale zítra jsem doma.“ Nejprve mi náladu zkazil, ale poté se to zlepšilo. „Fajn, tak večer“ rozloučila jsem se s ním. „Co se děje?“ všimnula si Sára mojí skleslosti. „Nechceš zajít na kafe, jsem doma zase sama. Už mě to nebaví“ poprosila jsem jí. „Nemůžu, protože jedu s mamkou nakupovat. Musím využít situace, že do mě chce investovat peníze“ odmítnula mě taktně. „V pohodě, tak držím palečky“ usmála jsem se a loudavým krokem zamířila k zastávce MHD.
Přesně jak jsem čekala, tak mi to doma neutíkalo. Dokonce jsem se učila a pustila se do vaření. Na řízkách s kaší jsem nemohla nic zkazit, proto jsem si rozmrazila maso a připravila brambory na oloupání. Nejprve jsem zjistila, že nemám strouhanku, takže jsem utlumila vařící brambory, aby neutekli a zaklepala vedle na sousedku. „Dobrý den“ vyšla stará paní Ježková. „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte strouhanku. Dělám řízky pro Libora a nějak jsem ji zapomněla koupit“ požádala jsem ji laskavě. „Jistě pojď dál“ vyzvala mě. „Koukám, že už se pěkně zakulacuješ. Kdypak se to maličké narodí?“ zajímala se. „No za čtyři měsíce. Včera jsem byla na ultrazvuku a cítila první pohyby“ chlubila jsem se pyšně. Paní Ježková přišla ke mně se strouhankou a pohladila mi bříško. „Bude to holčička“ oznámila mi. Zůstala jsem překvapeně koukat. „Já jsem byla sestřička u gynekologa, tak už něco poznám“ usmála se. Poděkovala jsem za strouhanku a vrátila se do bytu.
Ještě při obalování jsem přemýšlela nad tím, co mi řekla a skoro kvůli tomu jídlo připálila. Zrovna, když jsem chtěla jít jíst, zarachotili v zámku klíče a to znamenalo, že se Libor vrátil dříve, než počítal. „Co to tady páchne?“ zakřičel z chodby. Odložila jsem proto příbor a šla se podívat, oč jde. „Ahoj lásko, jsi brzo doma“ usmála jsem se nadšeně. „Ptám se, co tady páchne. Cos zase připálila?“ zařval, až jsem nadskočila. „Dělala jsem řízky a kaši. Je to čerstvé tak se pojď najíst“ vybídla jsem ho. Libor se rozběhnul do kuchyně a odklopil víko od teflonové mísy, kde byly řízky uložené, aby vydrželi teplé. Potom ji vzal a třísknul s ní o zem, takže se rozletěla na několik kousků. „Copak tohle žereš? Je to připálený, uvědom si, že zabiješ naše dítě“ seřval mě. Vůbec jsem nechápala co se děje, ale křičet jsem na sebe nenechala. Sebrala jsem si talíř s jídlem a zamknula se do koupelny. Několikrát se na mě dobýval a dokonce mi vyhrožoval, takže jsme usnula ve vaně. Možná by mi byl schopný ještě něco udělat.