Krutá sázka- 3. díl

Anotace: Už jste někdy někomu vychrstli polévku přímo do obličeje?

Celý zbytek dne prožila Lucka jako v mrákotách. Kdyby se jí někdo zeptal, co ten den ve škole dělali, musela by jen pokrčit rameny.
Konečně bylo půl druhé, poslední hodina skončila a Týna s Luckou mohly jít na oběd.
,,Lucko!“ zavolal na ni někdo v jídelně. Byla to Katka, spolužačka, a zářivě se usmívala. ,,Slyšela jsem, co se dopoledne stalo…“
Lucka potichu zakňourala…. Doufala, že už debata na tohle téma skončila. Ale to se pletla. Katka si ovšem otráveného výrazu své společnice nevšimla a vesele pokračovala. ,,Byla jsem nadšená, když jsem se to dozvěděla. Konečně se mu někdo postavil…“
Udiveně, skoro až překvapeně se na ni podívala: ,,A to říkáš ty? Vždyť ty jsi s kluky nikdy problém neměla. Už na základce za tebou běhali….“
Skočila jí do řeči: ,,A to je právě to. Já totiž patřím k holkám, které se do Lukáše bezhlavě zamilovaly, uvěřily mu a když ho přestaly bavit, odkopl je….“
Lucce už to bylo jasné. Lukáš byl vždy znám tím, že střídá holky jak ponožky. Ale ač ho každý znal, všichni k němu vzhlíželi….
,,No, já teď jen vím, že mě on a jeho parta budou nenávidět ještě víc….“ Svěřila se jí, zatímco se s podnosy v rukou prodíraly k volnému stolu.
,,A kdyby….“ Pronesla Katka rozhodným hlasem. ,,Na to, cos dnes udělala, můžeš být hrdá…“
Sotva se Lucce trošku ulevilo a začala si myslet, že opravdu něco dokázala, objevil se Lukáš s kámoši u jejich stolu.
,,Tady je naše hrdinka…“ sedl si na desku a upřel na Lucku své hnědé oči, nyní plné zášti. ,,Asi si myslíš, že jsi teď něco lepšího než my, že? Ale ať se budeš snažit sebevíc, pořád budeš ta tlustá, zbytečná šprtka, která….“ Dál už nepokračoval, protože Lucce došla trpělivost. Vzala talíř s polévkou a rychlým pohybem mu ji vychrstla do obličeje….
Během vteřiny mu úsměv z tváře zmizel. Tentokrát však Lucka neutekla. Stála proti němu, s hlavou hrdě vztyčenou a klidně čekala na jeho reakci.
Přes zmáčené vlasy mu z očí sršel hněv a kdyby to šlo, jistě by jimi začal metat blesky….