Once...in Suomi 10

Anotace: Tenhle dílek je speciálně pro Anssiho. Ať se rychle dá dopořádku :)

Sami nakonec také skončil se střevní chřipkou doma. Vivian se staral o malou, takže díky němu nemusela jeho bývalá manželka Katra rušit své koncerty a všichni byli spokojení. Až možná na mou maličkost. Druhý den jsem stála v Ama a stavěla čisté sklenice na své místo. Byla jsem tak zvláštně otupělá, že jsem sotva vnímala okolí. Kimmimu jsem na otázky odpovídala jen slabým kývnutím a jemu to stačilo. Proč jen nepřišel? Proč má vypnutý telefon….proč nezavolá? Pomalu ale téměř jistě jsem se začínala smiřovat s tím, že to byl úlet. Dostal mě do postele, vlastně o té posteli by se dalo polemizovat a tak si mohl připsat čárku do seznamu a jet zase o kus dál. Pevně jsem sevřela čelisti, když se o mě začaly pokoušet první slzy. Věděla jsem, že si musím udržet dobrou náladu. Večer tady měli Uniklubi speciální koncert s Janneho návratem. Minulý nemohl kvůli zlomené ruce odehrát. Ty úrazy mě v poslední době děsí. A najednou mě sevřela hrůza. Drtila mi žebra a mačkala žaludek. Sklenička mi vypadla z ruky a tak dlouho padala k zemi, než se roztříštila. Co když se mu něco stalo? Zase ho chytly záda a teď bezmocně leží. Kimmi na mě nechápavě zíral, když jsem stála a těkala očima před sebou.
„Musím jít!“ Vyrazila jsem ze sebe prudce. Jen přikývnul a začal zvedat střepy. Zavolala jsem si taxík, protože moje auto bylo v servise a rychle jsem na sebe hodila pohled v zrcadle. Oči jsem měla rozšířené hrůzou a z obličeje se mi vytratila všechna barva. Taxikáři jsem rychle nadiktovala adresu a bylo mi jasné, že tahle cesta mě vyjde pěkně draho.
„Nemůžete si trochu pospíšit?“ Uhodila jsem na řidiče, protože mi připadalo, že by určitě mohl jet rychleji.
„Slečinko dělám co můžu.“ Zabručel nevrle.
Skoro jsem auto popoháněla vlastními silami a rvala si vlasy při každé červené, která nám naskočila na semaforu. Bránila jsem se děsivým představám a hrůzným scénářům. Hodila jsem řidiči peníze a vyskočila ještě dřív než auto úplně zastavilo před domem. U vchodu zrovna stála starší paní a strkala klíček do zámku. Vklouzla jsem okoli ní rychle do vchodu a vyběhla jsem schody do třetího patra. Zaklepala jsem, ale nikdo neotvíral. Roztřesenou rukou jsem nahmatala květináč a pod ním klíček. Odemkla jsem dveře a vpadla dovnitř.
„Anssi?!“ Houkla jsem, ale žádná odpověď mi nepřicházela. U dveří nestály ničí boty a na věšáku nevisela žádná bunda. Prošla jsem až do ložnice, kde mě čekala zastlaná postel. Nechápala jsem to. Otevřela jsem šatní skříň, která zela prázdnotou.
„Je pryč!“ Hrdlo se mi sevřelo, ale nebrečela jsem. Jen jsem měla tendenci nasucho vzlykat. Utroby se mi kroutily tím hrůzným zjištěním. Nechal mě tady, odjel kdovíkam a ani se nerozloučil. Zhroutila jsem se na postel a objala polštář, teď už pro mě tak cizí. Jak mi to jen mohl udělat? Hrudník se mi otřásal vzlyky, které se ozvěnou šířily po celém tom prázdném bytě. Moje oči vždicky viděly jen to co vidět chtěly. Třeba to naznačoval, že je to pro něj jen úlet, ale já to nepoznala, byla jsem slepá a teď jsem byla jako rozbitá.
Jako mátoha jsem se zvedla a odešla zase do práce.

Neposlouchala jsem Jussiho hlas, ale jen tu hudbu. Skákala jsem s Katy do rytmu a cítila to teplo, sálající z lidí kolem mě.
„Polje polje maahan se mies
joka veneen sulle rakentaa
Käännä selkä hylkää ja vie
ota kaikki mitä saat“
Zavřela jsem oči a cítila, jak se mi po tvářích kutálí horké slzy. Nevnímala jsem je a dál skákala jako smyslu zbavená. Vypnula jsem mozek a řídila se jen emocemi. Někdy je lepší nechat srdce, ať praskne, strhnout se proudem bolesti a smutku a nepřemýšlet nad tím. Na rameni jsem ucítila horkou dlaň. Otočila jsem hlavu a za mnou stál Vivian s panákem vodky. Zaklonila jsem hlavu a nechala si ji nalít do pusy. Přitiskl své rty na mé a donutil mě tak vodku polknout. Měla jsem v puse hotové peklo. Ucítila jsem jeho ruku pod zadkem, prudce mě přitáhl k sobě. Takového jsem ho neznala. Byl chladný a divoky, nekompromisní a díky alkoholu v krvi naprosto bez zábran. Už jsem byla opilá. Opřela jsem se o něj, s rukama bezvládně kolem jeho krku. Z neznámého důvodu neměl tričko a jeho kůže pálila jako žhavá ocel. Sevřel mě rukou kolem krku a netrpělivě mi zaklonil hlavu. Rozevřela jsem rty mezi jeho a cítila žár, který z něj vycházel a pálil mě na jazyku. Byla to šílená kombinace. Horké rty, vodka, šílenství a cigarety, slzy, které mi slíbával a neptal se, proč. Pot mi stékal po spáncích a čele a pálil v malé rance - vzpomínce na tu hloupou noc, kdy jsem udělala největší pitomost svého života.
„Dej mi chvíli zlato, dojdu pro pití.“ Otočil mě Vivian zase čelem k pódiu, kde kluci začali hrát jinou píseň. Janne byl celý zbrocený potem a Katy vedle mě z něj nespouštěla oči. Nevnímala nic jiného, než svého kytaristu.
„Rakkaudesta hulluuteen!!!!“ Zařvali jsme všichni s Jussim. Ucítila jsem kolem zápěstí sevření. Táhl mě za ruku směrem ven. Chladný vzduch mě začal šimrat na holé zpocené kůži. Úsměv mi zmrzl na rtech, když na světlo pouliční lampy vystoupil David Backes místo Viviana.
„S kým tu jsi?“ Přimáčkl mě na stěnu.
„Jdi se vycpat.“ Zavrčela jsem na něj a snažila se vyprostit z jeho sevření.
„Kde je Salmela?“ Sevřel mi pevně ruku, až mi znecitlivěly konečky prstů.
„Nevím to.“ Vykřikla jsem. Měla jsem strašnou zlost. Aby mě s Anssim ještě někdo spojoval, bylo to poslední co jsem chtěla. „A je mi to jedno!“ Odstrčila jsem ho od sebe.
„Vy dva ale přece spolu žijete.“ Zvýšil na mě hlas.
„To ses asi spletl!“ Založila jsem si ruce na prsou a odvrátila od něj hlavu. Rozčíleně zavrčel a odkráčel ulicí do tmy. Roztřásly se mi kolena a tak jsem si sedla na lavičku a opřela se o zeď Ama. Vytáhla jsem krabičku cigaret a zapálila si. Kdyby mě viděla Katy, tak mě asi přetrhne, ale já jsem to fakt potřebovala. Uklidňovalo mě to. Setřela jsem nové slzy z tváře a zavřela oči. Lavička se semnou otáčela a alkohol v krvi přinášel sladkou otupělost. Nebudu brečet, budu užívat života.

Prudce jsem zády narazila do zdi a zalapala po dechu. To mu nedaruju. Chytila jsem lemy košile a trhla jimi od sebe. Knoflíky se rozkutálely po celé předsíni. Kdoví, jestli ta košile byla vůbec jeho. Chytil mě kolem pasu a zvedl do vzduchu. Objala jsem ho nohama kolem pasu a znovu ho začala dravě líbat. Vjela jsem mu rukama do vlasů a pomocí skučení nás směrovala do ložnice. Připadala jsem si tak sprostá a necudná, ale je mi to jedno. To ON ze mě udělal, to jak jsem se teď cítila. A Vivian je můj přítel, je normální, že spolu spíme.
Vivianovy rty prudce narazily do těch mých a snažil se prorazit cestu jazykem do mojí pusy. Přemýšlení nad mým chování mě na okamžik vyvedlo z míry, ale vzápětí jsem se vzpamatovala a začala mu to pěkně oplácet.
„Vivi.“ Zasténala jsem mu do pusy, když jsem ucítila, že se mi dost nápadně povoluje opasek.
„Joo?“ Zavrčel celý roztěkaný soustředěním na zapínání kalhot.
„Dělej sakra.“ Nevím jestli to bylo instinktivní, ale Viviho boky už se nenápadně zmítaly v křečích. Přes kalhoty to přeci jenom nebylo tak vzrušující.
„Kurva..a.aaa..!“ Zanadával, když kopl do rohu postele. S pufnutím jsem skončila v peřinách. Ztratila jsem trpělivost a vysoukala se z kahot svépomoci. Trhnutí a zvuk trhající se látky. Cáry mého propoceného trička skončily někde pod postelí. Sjel mi zubama na krk. Chvílemi jsem si přála aby mi je zaryl hluboko pod kůži. Bolest mi teď v tomhle okamžiku připadala jako vzrušující prvek. Sledovala jsem jeho divoký výraz, když sám ze sebe rval kalhoty. Těžce jsem polknula, když už na sobě neměl jediný kus látky.
Jeho ruka se ocitla v mém klíně.
„Oh sakra!“ Selhávalo mi myšlení a před očima jsem měla černo. V jednom okamžiku jsem málem přišla o rozum. Takovým tím povrchním způsobem byl Vivian úžasný milenec. K rychlému ukojení chtíče přímo k nezaplacení. V tomhle nebyla žádná romance a jemnost, tohle bylo zběsilé zvíře, které chtělo jen to jedno. A já v tu chvíli byla to samé. Naše touhy se staly jednou a teď jsme chtěli jenom dojít toho krásného cíle. Nebyla jsem schopna sledovat nic okolo sebe, měla jsem silně zavřené oči a jenom si užívala slast. V křečích a křiku jsme se svalili na sebe v jednom výbuchu všech možných částí mozku, těla. Už jsem ani nevěděla jaká je moje ruka nebo noha. Snažila jsem se popadnout dech.
"Uhhh.."nevyšlo ze mě jediné normální slovo.
„Jo!“ souhlasil se mnou a lehl si na záda vedle mě. Neušlo mi, jak se mu divoce zvedá hruď.
„Asi umírám.“ Opřela jsem se hlavou o jeho břicho a propletla prsty s jeho. Na odpověď mi přišlo už jen lehké oddechování. Usnul tak neuvěřitelně rychle. Někde jsem četla, že muži za to vlastně ani nemůžou, že to všechno je jen vina chemie, ale i tak. Vzpoměla jsem si na chvilky, kdy jsme s Anssim leželi celí rozechvělí v objetí a oni mi ještě dlouho pletl prsty do vlasů a neuvěřitelnými polibky mě vynášel do výšin. Dost! Dneska jsem si romantiku zakázala. Ale i přesto mě to zamrzelo. Smutně jsem si povzdychla a zavřela oči.


„Kafe, kafe, kafeee, kafe, kafe, kafeeee!“ Prozpěvovala jsem si druhého “rána“ okolo dvanácté v naši kuchyni ve Viviho tričku s logem Guns n roses, které už měla něco za sebou a jasně říkalo, že je “jen na doma“ Studené kachličky mě chladily do chodidel a tak jsem ke zpěvu i stepovala. Musela jsem sama sobě nalhat, že mám dobrou náladu a že vůbec nejsem povrchní a bezpáteřní chladná mrcha…Z úvah mě vytrhlo Katyino zaječení. Vyběhla jsem do předsíně a ztuhla. Katy stála celá roztřesená střapatá a v pyžamu nalepená na zdi a třeštila oči na postavu stojící ve dveřích. Starý dědek s bílou bradkou v klobouku a slunečních brýlích na ní mířil pistolí a cosi chrčel. Srdce se mi rozbušilo a v uších mi pištělo. Kdo to je a co sakra chce. Něco se snažil vychrchlat, ale nerozuměla jsem mu ani slovo. Ze dveří naproti našeho bytu vylezl Vivian. Chtěla jsem na něj zakřičet ať uteče a zavolá policii, ale než jsem to stihla, prohrábl si rozespale vlasy.

„Co tu tak jančíte?“ Zabručel.
„Vivi pomoc!“ Zakňourala Katy a kryla se dveřmi.
„Čau Janne.“ Mávnul rukou na dědka a opřel se o futra.
„JANNE?!?“ Vyhrkly jsme současně s Katy. Dědek zavrtěl hlavou a namířil na Viviana pistoli.
„Ty jsi fakt idiot, víš to?“ Zmáčkl spoušť a na černovlasého kytaristu vystříkl tenký proud vody. „Úplně mi to baštily.“ Ten mladý hlas jsem opravdu poznávala. Hned jak si stařík sundal klobouk, a brýle jsem poznala Janneho.
„Ty jsi se zbláznil? Pleskla ho Katy po zádech a začala chytat normální barvu. „Málem jsem měla infarkt.“ Položila si dlaň na hrudník a snažila se uklidnit zdivočelé srdce.
„No tak promiň zlato. Natáčíme nový klip a tak mě napadlo, že vás trochu vyděsím.“ Hihňal se a kulhal za Katy do kuchyně. „Dej pusu dědkovi zlatíčkooo.“ Šišlal a mlaskal.
„Dá si někdo kafe, když jsme se tady tak hezky sešli?“ Reagovala jsem na vtíravý zvuk vřící vody v konvici. „A je po klidném raním kafíčku.“ Povzdychla jsem si a vytáhla další hrnky.
Při společné snídani jsem zapoměla na většinu problémů, když jsme se smáli Jannemu, který skučel, když mu Katy z obličeje odlepovala jeho masku.
Celý víkend jsem prožila lenošením a odpočinkem a díky téměř neustálé přítomnosti přátel, jsem neměla čas myslet na nepříjemné věci, které čekaly ve skrytu mysli na svou příležitost, kdy zavrávorám. Vyskočí a srazí mě na kolena.