Český ráj

Anotace: Výlet kološlapného spolku Kolozmaz, chovanců léčebny Kosmonosy.

Etapa třetí Hrad Kost:
Příjezd k hradu naplánován byl Zbyškem Slámou k hodině polední, tedy k času oběda. Vždyť od posledního výchozího bodu jímž hostinec U Velké Prahy v Libošovicích byl (poznámka: zde se inženýr Slavík marně domníval, že hrad Kost minul a je již u bran naší matičky Prahy na Proseku) je to co by kostelníkův Honzík třikráte kamenem hodil a zbytek došel pěšky. Je sic pravdou, cesta k hradu je čerchmansky zapeklitá a bez dobrého příručního průvodce, kompasu a znalosti pohybu v přírodě divoké sotva člověk hrad zahlédne, natož navštíví. Nám se však nic takového naneštěstí nestalo a tak poté co náš spolek opustil kolem deváté hodiny místního času Starou Prahu, spatřil něco po dvou kilometrech v půl páté odpoledne hrad Kost. Jak později uvedl místní deník "der Fraktura Kastl," příjezd členů polabského kološlapného spolku, doprovázen byl výrazem nájezdníků Mongolského kočovného kmene Ráthkundůmů. První kdo k hradu dorazil, byl Karel Patička zvaný Achiles. Na otázku kastelána hradu od kud táhneš vandrovníku, odpověděl Patička i debil s jedním okem, by našel hrad dříve než my poté opřel kolo do rybníka a odešel se uklidnit do hradní mučírny. Další kdo spatřil zdi hradu byl ing. Slavík z jehož výrazu, bylo patrné, že letošní úroda šípku a ostružiní bude bohatá. Ještě nežli poklekl před vystavený samostříl značky Hus-Garda započal se tiše modliti k bratru Janu za zdar naši další etapy. Hynek Sýkora odhodil kolo někde v hustém lese poblíž Vrchlabí a proto, když došel k radu zařval,jen blbec uvěří,že hnědou značkou přítel turista cestu označil na to padl do hradního příkopu a usnul spánkem medvěda Brtníka. Alois Koudelka a Warel Frištenský dorazili k hradu společně zatím co Koudelka odešel pod hradby a předstírat zlomeninu, Frištenský neopomenul si poznámku o zradě mravenců,kteří špatným postavením své sluje znemožnili tak přesné určení severu. Patička se však ušklíbl a dodal ono i uvěřiti báchorce o liškách ukrývajících uzeniny v dutinách stromů a proto není třeba zásobovati se jídlem,neboť hojnosti je všude dost, je Warle taky pěkná blbost. Frištenský uznal chybu a odešel hledat Koudelku plakajícího někde dole v údolí pod hradem.Nakonec po vydatném obědě, kdy došlo i na jídlo, odebral se náš spolek ulehnouti se ku spánku. Jen Koudelka do pozdní noci stěžoval si luně, že má něco podkostí.