Život je plný změn kap. 2

Anotace: Takhle píši první povídku v životě, nevim nějak se mi to honí hlavou no nic skusím to napsat tak doufám že se to bude, alespoň trochu líbit :)

Jen to ne
Je večer a u večeře sedí Hrabě Lothgar s hraběnkou a se svými dcerami Narsel a Chantal. Hrabě má dobrou náladu „Jsem mluvil s těma sarmatama“ říká mezi sousty „musíme si na ně dávat pozor, tak jsem je pozval zítra na večeři, abychom je mněli na očích. Jo a Narsí jsme přemysleli s matkou za dva měsíce ti bude 20, to už je čas na manželství. Jednoho dobrého jsme našli, i když se ti asi nebude líbit, ale je to gentleman, jenž tě zaopatří a rozšíří náš vliv.“ Řekne jako by nic.
„Co“ nasucho polkne Narsí „Kdo je to???Otče já se nechci vdávat. Mně vymněníš za moc?“ Upustí vidličku a zhrozeně si prohlíží otce.
„Ale Narsí už máš věk a muže potřebuješ, ikdyž markýz už má nejlepší roky za sebou ale uvidíš budete si rozumnět“ usmívá se matka.
„Kolik mu je?“zašeptá zničeně Narsí
„52“ odpoví otec.
„To nemůžete myslet vážně, zničíte jí celej život vždyť jí není ani 20 a vy jí nutíte nějakého stařešinu, vždyť se o ní ucházelo tolik mladých, krásných šlechticů a vy ji takhle zaprodáte“ už to nevydrží Chantal.
„Chantal do tohle se nepleť tohle se tě netýká“ okřikne dceru otec.
„Ne??? Je to má sestra a vy ji ničíte život“ začne se hádat „Co otče už nějakého takového ženicha scháníte i mně?“ Vykřikne pohrdavě a odejde.
„Asi začnu, aby jí to nebylo líto“prohodí otec a vrátí se k jídlu
„Už nemám hlad půjdu do pokoje jsem nějaká unavená.“ řekne úplně bledá Narsí

„To nemůžou myslet vážne“ říka večer v narsíinim pokoji Chatal.
„Uvidím, alespoň už vím, proč se pořádá ten ples.“Řekne mdle „bude zásnubní, můj zásnubní“ Podívá se zamyšleně na Chantal „Budu potřebovat pomoc“
„S čímkoliv“odpoví rychle „jen když si ho nebudeš muset vzít.“



Celý následující den se všem vyhýbala, vymýšlela plán jak uniknout sňatku ale pořád mněla v hlavě jen jedno řešení a ples se rychle blížil. To už je zas večer?! Bože to, to letí. Najednou zaklepe a dovnitř vejde sestra „Už se podává večeře všichni jsou u stolu mám tě přivést.“
„Chantal jaka je tam atmosféra „
„No otec všem vypráví že se budeš vdávat“ řekne smutně „Co budem dělat???“
„Teď nic ples je až za tři dny“ řekne klidně „hlavně nesmíme vyhrotit žádnou hádku“ zvážněla „počkat ???jak Všem vypráví?? My máme hosty“ zhrozí se „já zapomněla.“ Jde to dost z kopce ty mi tu ještě chyběli pomyslí si.
Jdou ke dveřim od jídelny a už slyší známý hlas „ A ona souhlasila? Vždyť je o tolik starší a ví, jak zachází se ženami vždyť on…“
Ještě se mně bude zastávat!!! Pomyslí si a prudce otevře dveře a ignoračně projde okolo svého neznámémo ,který skončil v půlce větě a nevěřícně na ní zírá. Posadí se na své místo „omlouvám se za spoždění“ prohodí klidně ke svému otci.
„ V pořádku“ otočí se k ostatním „dovolte abych vám představil mou dceru Narsel Lothgarovou.“
„Velmi rád vás poznávám“ řekne nenuceně vysoký blondýn asi kapitán. Postupně se přidávají všichni. Jen nejvyšší nechápavě si jí prohlížející tmavě hnědovlasý neznámý dodá „Proboha ženská kam jste dala rozum“
„Do toho vám nic není, pane“ odpoví mu kysele.
„Na první pohled jste vypadala celkem rozumně, ale jak tak kou…“nedořekne
„Luku to stačí, je to její rozhodnutí“ vstoupí mu do řeči kapitán.
„Ale…“střetnou se s kapitánem pohledem „okej už mlčím“změří si jí pohledem. „Půjdu ještě zkontrolovat koně“dodá a odejde.
Celkem v klidu dovečeří Narsí, už ale ke konci skoro zoufalá tím jak už má otec naplánovaný celý její život ale neptá se jí, co chce ona a ke všemu pořád na sobě cítí rentgení pohled kapitána, jak kdyby věděl co se jí honí hlavou. Nevydrží to a omluví se na únavu a jde do pokoje ale ani to ji nedá klidu tak jde na jediné místo kde má klid,otvírá dveře od stáje a nakoukne, jestli tam někdo není, vzduch čistý pomyslí si a vleze za svojí klisnou, Propukne v pláč „bože co…co mám dělat,já už nemůžu, když to udělám, už se nebudu moct vrátit, bože proooč“propukne ještě v horší pláč „ Zítra …ráno za úsvitu bu…budem muset vyrazit.“ Zhroutí se do slámy.