Život je plný změn kap. 7

Anotace: Když tak pište komentíky a připomínky, ať vím jestli se to dá vůbec číst a teda jestli mam ve psaní vůbec pokračovat :) díka

Zatímco ona se ubytovala ve srubu atak on v nedalekém krmelci. Když uslyšel tu ránu a zahlédl blesk rozběhl se tam ale viděl už jen, jak zašla dovnitř. Rozeběhl se za ní, jenže těsně před ním se zřítil vchod a jeden trám ho ošklivě praštil přes hrudník i jeho ještě nevyléčenou ruku. Prolítne jím bolest, kterou již dlouho nezažil a ucítí ze mu zní teče krev asi jí má zlomenou. Má co se udržet na nohou ale zahlídne na nedalekém špalku sekyru, v tom se uvnitř ozve rána, rychle popadne sekyru a začne z boku tlouct jednou rukou do stěny. Po chvíli konečně povolí a začnou se štípat konečně udělá pořádnou díru, kterou se tam dostane. Odhodí sekyru a vleze dovnitř hledá ji, ale nemůže jí najít taky se začíná dusit, najedno k němu dolehne slabé zaržání jde za ním a najde klisnu a u ní na zemi Narsí. Podepře jí tak aby jí mohl jednou rukou odtáhnout a chvátá s ní k otvoru ven, vedle něj se prožene klisna a proskočí otvorem při tom díru zvětší ze se tudy s ní bez problému protáhne a chvátá s ní ke srubu.
Položí ji na postel, zjistí že dýchá to jej uklidní tak z ní pracně, ale stáhne šaty, nechá ji jen košilku taky se svlékne jen do spodků, košilí si ováže krvácející ránu a lehne si k ní aby alespoň trochu pod dekou zahřál její prochladlé tělo.
Celou noc jí jakoby hoří plíce často se budí v mrákotách, ale vůbec neví kde je a zase hned omdlívá. K ránu už nabývá střízlivého rozumu, strašně se jí motá hlava, ale pochopí, že neleží sama. Vedle sebe cítí, chladné tělo, jenž slabě a sípavě dýchá. Otočí se k němu a úplně ztuhne, je úplně bledý a jeho ruka, v tom jí to dojde.
Co nejrychleji dokáže, sežene čistou vodu, a sundá mu z ruky košili celou od krve. Po omytí zjistí, že nebyla zasažena tepna uleví se jí, ale hlubokou ránu mu stáhne a ováže utrženým kusem své košilky ani neřeší, že má jenom tu košilku. Poté mu začne umývat zbytek těla má ho celém potu smíšeného s krví, se musel chudák zmítat v horečkách, tolik mu toho dlužím, udělám pro tebe cokoliv jen se uzdrav prosím, honí se jí hlavou. Jak mu tak čistí hrudník zjistí, že se jí to líbí se ho dotýkat, když ho má umyty nemůže si pomoci, ale musí se ho stále dotýkat. Jemně ho hladí po ramenech sjede na krk, jede stále níž při tom pozoruje jak se mu klidně zvedá hrud, najednou se prudčeji nadechne, zarazí se trochu odtáhne ruku a zadívá se mu do obličeje zdá se, že se mu vrací barva, ale stále spí, zničeho nic se mu přisáje ke rtům, s úlekem se odtáhne zmatena sama sebou, co se to se mnou děje? proč mně tak láká se ho dotýkat, ale nemůže jinak znova se k němu přisaje jemně se ho dotýká svými rty pomalinku se začne osmělovat prohloubí polibek a začne mu přejíždět jazykem po rtech ty se otevřou tak vklouzne dovnitř a začne si hrát s jeho jazykem ten je však naštěstí stále v klidu takže pořád spí najednou jí prolétne hlavou nápad.
Odtáhne se v očích jí probleskávají šibalské jiskřičky koukne mu do obličeje neustále stejně klidný v tom se její pohled stočí na druhou stranu jeho těla, v hlavě pořád váhavě řeší jestli má nebo nemá,… nechtěla jsem mu je sundávat i když jsou od krve ale malinké nakouknuti…. To nemůže uškodit, uklidňuje se a rukou zajede ke spodkům. Začne je pomaličku nadzvedávat a ostřit zrak na to co je pod nimi, v tom k ní dolehne tiché, ale rozesmáté zašeptání „ Jen se koukni.“

Vylítne z postele na druhou stranu místnosti rudá až za ušima „V….V“ vyděšeně na něj kouká „jste vzhůru???...........j… jak dlouho???“

Pobaveně jí sleduje, neodolatelný pohled na zrzečku co má stejně červenej obličej jak vlasy a nejradši by se propadla. „Ses měla kouknout??? Já to včera udělal když jsem tě svlékal“ dodá a pozoruje jak ještě víc rudne.

„Ja… Jak už…. Od kdy…jste vzhůru“ skoro ani nezvládne vykoktat s očima pořád zarytýma do země.

Zazubí se ještě víc „ od chvíle co jsi mi ošetřovala ruku“ kouká do její tváře „ale byli chvíle kdy jsem byl rád že mě ta bolest vzbudila“ těžce se postaví a zkoumavě se na ní zadívá a vyrazí k ní „ třeba to jak si mně začala jemně hladit“ pořád se k ní pomalu blíží „ nebo jak si mě chvatně políbila“ zahlídne jak nervózně polkla a přitiskla se víc ke stěně, dojde k ní jemně jí zdravou rukou zdvihne bradu a zadívá se jí do sklopených očí, cítí jak se celá chvěje „ jsem rád za chvíli kdy jsi mně znovu políbila a tvá vášeň z toho udělala…“ nedořekne „ Narsí koukej na mně“ dodá jemným uklidňujícím hlasem, když nic neudělá jemně jí ještě o kousek víc zdvihne bradu, je od ní dost daleko, kdyby chtěla může odejít, ale ona k němu zvedne vyplašené oči, které mají na krajíčku „Bojíš se mně“ zašeptá jí povzbudivě. Jen zavrtí hlavou, že ne a vytrysknou jí slzy. Tiše zakleje a začne jí je z vlhké tváře slíbávat, ruku přesune na krk a začne jí tam šimrat.

„To lechtá“vysouká ze sebe po chvíli.

„a jak jinak tě mám rozesmát?“dodá a začne jí s úsměvem ještě víc lechtat.

„ Né ….Né to strašně lechtá“ začne se zajikat smíchy „ nechej toho já…. Já už to nevydržím“ už ječí.

„No vidíš jak i to sluší když se směješ“ zubí se na ní „ale koukám jsi pořád nějaká bledá“ dodá zamyšleně „jdi si ještě na chvilku lehnout“

„Né jsem v pořádku ale tvoje ruka by měla odpočívat“ zahledí se na jeho volně visící ruku a smutně dodá „to se ti stalo kvůli mně?“

„Myslel jsem že to mam zlomený ale ne jen natažený svaly za par dnu to bude v pořádku a rána se taky rychle hojí co jsi jí ošetřila.“ Usmívá se

„Hm takže to bylo kvůli mně“ zašeptá smutně „proč mě pořád zachraňuješ???“

„ protože se pořád vrháš do nebezpečí“

„ už nebudu slibuju nechci aby se ti něco kvůli mně stalo“
„ to jsem rád, ale nějak mě to zmohlo a tebe taky pospěš se na chvíli natáhnout“
„spolu???“ začepíří se
„ neboj ani se tě nedotknu slibuji“ dodá a táhne jí k posteli.