CTD - část 3.

Anotace: jak to všechno začalo

VII.
O vídendu navštěvovala Doubravka dědečka. "Promiň, ale tenhle víkend se nemůžu moc dlouho zdržet, mám strašně hodně práce do školy." vydechla, když jí otevřel vchodové dveře.
"Ale, a o čem to bude?" zeptal se David.
"Básnická tvorba z počátku století."
"Aha, táta musí být nadšený, ne?"
"Ani ne, o tvrdí, že v té době se psal už jen brak. Navíc nemůžu nalézt žádné pořádné prameny, nevím od čeho se odpíchnout."
David se zamyslel. "Tak možná ti můžu pomoct." řekl nakonec. A pak začal zapínat starý notebook.
"Divím se, že ta kraksna ještě funguje."
"Taky se divím. Doubravko? Udržíš tajemství, že?"
"Samo, dědo."
"Dokonce i internet ještě funguje."
"Myslíš TEN internet? Jako online?"
"Moc lidí o tom neví. Ale vsadl bych se, že právě ti lidi, o kterých nechceme, aby to věděli, to vědí nejlíp."
Doubravka sice nevěděla pořádně, jak to dědeček myslí, ale to bylo fuk. Od té doby, co se vynalezlo připojení přes elektrony v lidském mozku nikoho starý net nezajímal. Teda skoro nikoho.
"Takže, tady to máme."
Na prastarém přístroji se objevila modrá obrazovka.
"Hm, design fakt nic moc."
"Mluvíme tu o počátku století, ne? Tak si sedni a čti si co chceš."
Doubravka jeho radu poslechla. Na hlavní stránce stálo: "Vítá Vás nejnavštěvovanější amatérský literární server na českém internetu."
A tak to všechno začalo.