Třepotavá křídla motýla 1.

Anotace: Samanta má sílu...Dávnou sílu,kterou zdědila.Síla v podobě překrásného růžově svíticího motýla.Pomůže najít Samantě co jí nejvíc chybí??Pomůže jí najít lásku??

Řekněme to krátce.Jsem Samantha Thomsnová.Mám sílu uzdravovat lidi a pomocí mojí energie,která má podobu růžově svítícího motýla,se můžu dostat kamkoliv ve strašně rychlém čase.Moje energie kotví hluboko ve mě.Jen zatraceně málo lidí jí ovládá,ale každý člověk jí jisto jistě má!Každá energie toho,kdo jí ovládá,má jiný tvar.Může to být zvíře či nějaký hmyz.Třeba jako můj motýl.Energie se pak stává jeho nejlepším přítelem a pomocníkem.Každá energie má vlastní sílu.Moje,jak už jsem řekla,uzdravuje lidi.Moje máma má energii,která je určená pro boj.Správně!Pro boj.I v našem světě se strhují boje na život a na smrt.Jsou to boje mezi Aliancí světla a Podsvětím.Bojovníka podsvětí poznáte lehce.Okolo něj je cítit a vidět jeho temná aura.Černá jako noc a hnusná jako blitky.Je jich naneštěstí hodně.Pro lidi jsou ty rozdíli mezi námi dobrými a služebníky podsvětí neviditelné.Normální lidé nemohou vidět auru,natož ochutnat někdy její chuť.Jdu teď zrovna po hlavní silnici v malém městečku: Persinikton.Zvláštní název že??Já jsem se tady narodila..Pravda..Nevíte kolik mi je let.Je mi čerstvích 17 let.Chodím do centra na střední školu.Je to taková ta normální americká škola.Průměrní učitelé a podprůměrní žáci.Já,dokonalá žákyně,patřím mezi nejlepší žáky na škole.Je to částečně kvůli mím genům a z druhého důvodu,protože mě máma nepustí ven dokud se naneučím.Bydlíme v rodiném domku naokraji města,ale mám pokojík v podkroví a střešním oknem se nedá vylézt.Leda,že bych toužila se zabít.To vás rovnou můž ujistit,že po tom netoužím ani trochu.Na zastávku je to teda pěknej kus to vám řeknu.Zabočím za roh a koho nevidím??Riana.Rian je můj idol už od základky.Chodíme spolu do stejný školi už tolik let.Je o rok starší a je to nejhezčí kluk z celý školy a vždycky byl.Za ty léta o mě ani okem nezavadil.Chápu.Jak bych někoho tak dokonalého mohla zajímat?Podívám se mu-už po stý- na jeho jemně broskvovou auru.Broskvová chuť mě lechtá na jazyku.Povzdychnu si,zakroutím hlavou a pokračuju dál.Když procházím okolo něj z té vůně a chuti na jazyku se mi dělá mdlo.Jak bych mu ted ráda skočila okolo krku a vlepila mu můj první polibek?No..né tak úplně první.Ve čtvrtý třídě mě jeden kluk dal pusu.Bylo to takový to se zavřenýma pusama.Tenkrát mi při tom zlomil nos.Dost vzpomínání.Když jsem prošla otočil se.Uviděla jsem jeho překrásně hnědý oči a úsměv,který jsem milovala.Smál se něčemu co mu řekli kámoši.Ta banda hňupů,který se okolo něj motali.Nikdy jsem nechápala,proč se s nima baví.Jenomže to je jeho věc a né moje.Zrychlila jsem krok a pak jsem uviděla autobus jak pomalu zavírá dveře.Sakra!!Rozeběhla jsem se,ale nemělo to cenu.Budu čekat půl hodiny.Sedla jsem si tedy na lavičku a rozepla tašku.Vytáhla jsem si knížku,kterou jsem si včera půjčila v knihovně a zača si číct.Po pár minutách jsem uslyšela přibližující se skupinku lidí.No nosu mě uděřila známá vůně a do úst se mi vetřela chuť broskví.Srdce se mi rozběhlo rychle a do tváří se mi nahrnula krev.Skryla jsem svoj tvář za knižku a pomalu se uklidňovala.
,,Hele podíváme se kdo to tady sedí,"řekl nějakej kluk a přistoupil blíž.
Nasucho jsem polkla,protože jsem ochutnala něco mnohem hnusnějšího než jsou blitky.Jeho energie,aura,všechno bylo nakaženo podsvětím.Ryhle jsem se nadehla a zadržela dech.Odložila jsem knižku a podívala jsem se mu do tváře.Vzkypěl ve mě vztek.Jak se pěšák podsvětí opovažuje motat okolo Riana??!!Přimhouřila jsem oči a využila jsem okamžiku,kdy můj obličej nikdo jiný nemohl vidět a pošeptala jsem sotva slyšitelně:
,,Jestli se jesnom pokusíš ublížit někomu z nich,nepřej si mě!"
Pak jsem se nuceně usmála.
,,Neboj.Neublížím všem.Jenom Riana si vezmu s sebou do podsvětí.Má úžasnou zásobu energie,"pošeptal nazpátek a nucený úsměv mi oplatil.
,,Hej kluci,"zavolal na ostatní.
,,To je ta holka z nižšího ročníku.Ta šprtka,"halekal.
,,Nekecej!!To je ta co podlízá všem učitelům?"ptal se ho druhej.
Tady aspoň vidítě jakou mám pověst.
,,Jo je to ona.Kdyby tak nepodlízala byl by z ní pěknej kousek,"řekl jeho chlípnej kámoš.
To mě teda namíchlo.
,,Já nepodlízám!!!Myslete si co chcete!!!Já si myslím,že mi pouze závidíte,protože vám se už mozky vypařili,"zařvala jsem na ně nepříčetně.
,,To je nám květinka,"přidal se další.
,,Jo,jo líbí se mi!"přitakal mu druhej.
,,Hele kluci nechte jí.Stejně už nám jede autobus.Tak ahoj,"zarazil je Rian a nastoupil i s ostatníma do autobusu.
Ještě štěstí,že to nebyl ten můj.Zakroutila jsem hlavou a znova otevřela svojí knížku.Když se autobus rozjížděl vzhlédla jsem.Leknutím jsem strnula,protože jsem se dívala do Rianovi tváře.Přes sklo se na mě omluvně usmál a pak nenápadně mávnul.Jo!!Taky jsem mu nenápadně zamávala.Po pár minutách mi přijel autobus.Už se začínalo stmívat a já jsem byla ráda,že se dostanu domů.Autobus zastavoval asi 2 ulice od mého domu a tak jsem rychlím krokem směřovala rovně a pak za roh.Sotva jsem zabočila v té rychlosti jsem vrazila do nějakýho člověka.Červená jako rak jsem omluvně vzhlédla.Zamrazilo mě.Ochutnala jsem jeho auru.Jemná malinová chuť se mi líbila,ale už ten samotný pohled na jejího majitele.Měl blonďaté vlasy a krásně zelené oči-stejné jako mám já!!!-,které se na mě dívali.Usmála jsem se.
,,P-prominte.Já nechtěla,"omluvila jsem se.
,,To je v pohodě,"odpověděl a už jsem chtěla jít,když mě chytil za loket.
,,Jak se jmenuješ?"zeptal se mě.
Koukala jsem na něj nevěřícně,ale jeho úsměvu odolat nešlo.
,,J-já jsem Samanta a ty?"zeptala jsem se naoplátku.
,,Nik,"odpověděl.
,,Zejtra v tuhle dobu tady,"řekl a já na něj vyvalila oči, ,,Tak zatím,"rozlouřil se jako by nic.
,,A-ahoj,"řekla jsem a ještě hodnou chvíli po tom co zabočil za roh a stratil se mi z dohledu jsem stála na místě a nemohla uvěřit tomu co se stalo....