Facebook je jako seznamka 2

Anotace: Je to pravdivý příběh, který se mi odehrává teď, koncem školního roku 2010. Upravila jsem jména, jen kvůli lepší orientaci v ději. Prosím o KOMENTÁŘE at vím jestli mám pokračovat. Jde vlastně o můj deníček :)Řekněte jestli je mé chování hodně špatné!

. . . Ještě to odpoledne mi od Tadeáše přišla sms : "

. . .Kdyby nebylo Matyáše, už jsem tě dávno někam pozval. Tak zítra se budu těšit. Ahoj". . .

Díl druhý:
Ještě ten večer, když jsem se přihlásila na počítač mi přišla zpráva i od Matyáše. Prosil mě, jestli bychom se nemohli další den vidět o velké přestávce. Souhlasila jsem a vymyslela jsem místo, kde by nás neměl Tadeáš vidět. Nechtěla jsem aby nás viděl spolu, když jsem mu odpoledne, řekla že nejsme. Chystala jsem se mu to říct až na naší smluvené schůzce. Vybrala jsem tedy opuštěný gauč na konci chodby, kde je málo učeben a tudíž i málo kolemjdoucích. Matyáš byl tím nápadem nadšený, rozhodně neprokouknul můj vedlejší úmysl. Když jsme se domluvili brouzdala jsem ještě chvilku na internetu. Pozdějí jsem se koukla na hodiny a zjistila, že je už čtvrt hodiny po půnoci. Zaklapla jsem tedy notook a uložila se do postele. Ležela jsem tak asi hodinu a půl. Pořád ne a ne usnout. Začínala jsem cítit kruhy pod očima z nevyspání. Jenže moje černé svědomí mi usnout nedovolilo a to ještě ani nevědělo, co všechno nakonec provedu. Asi po další hodině jsem konečne usnula.

Ráno jsem zaspala. Ach jo, vlastně to u mě není nic neobvyklého. Pravidelně ráno nic nestíhám a do školy chodím se zvoněním. Vylezla jsem tedy z postele, no vylezla, spíše jsem vylítla a to rovnou do koupelny. Tam jsem strávila asi půl hodiny. Ve sprše jsem vymýšlela, co si vezmu na sebe. Musela jsem se už připravit na odpolední schůzku, jelikož jsme se s Kryštofem domluvili, že mě vyzvedne, hned jak mi skončí škola. Jen co jsem se dooblékla a koukla na hodinky zděsila jsem se. Už zase jdu pozdě, bylo za deset minut osm. "Když to dobře půjde, předběhnu učitele na schodech" pomyslela jsem si. Vyběhla jsem z bytu ještě s flaštičkou Activie, jen aby mi celé dopoledne zase nekručelo v žaludku, jak to u mě bývá zvykem. Do třídy jsem dorazila ještě před učitelem. Cestou jsem potkala Justýnu, která je s ranním stáváním stejná kamarádka jako já, ne-li větší. První dvě hodiny jsme měli fyziku a matiku. "Kdo tenhle rozvrh vymýšlel, musel bejt pěknej idiot" pomyslela jsem si stejně jako každou středu.

Po druhé hodině jsem vyrazila na smluvené místo za Matyášem. Už tam na mě čekal. Přivítali jsme se skromnou pusou. Už když jsem k němu přicházela, cítila jsem tu známou vůni. Vůni, kterou jsem dřív vážně milovala. Ale teď? Skoro ani cítit jsem jí nemohla. Seděli jsme a povídali si celou přestávku. Snažil se mě vytáhnou na nějaký jeho víkendový program, na kterém bych opět poznala spoustu jeho kamarádů. Já se ale s jeho kamarády moc seznamovat nechtěla. Vymýšlela jsem si tedy spoustu výmluv, proč zrovna nemůžu jet. "CRR!!!!" Oo, zvonek! Jaké vysvobození. Rozloučili jsme se polibkem, který dát pro mě bylo těžší než když jsem se líbala poprvé. Jéje, máme hodinu zemáku. Rozběhla jsem se. Nemůžu si dovolit přijít pozdě, profesorka mě nemá v oblibě a ještě si dělat zle, ted na konci roku. Myslím, že to by nebyl dobrý nápad. Do lavice jsem zasedla těsně předtím, než se za profesorkou zabouchly dveře. Když skončila hodina, vydala se Justa na další hodinu do jiné třídy. A já zamířila do šaten, protože jsem si tam zapomněla učebnici. Když jsem procházela patrem, kde byl temný výklenek, ve kterém se skladovaly krabice a staré kartony potkala jsem Kryštofa. Zastavila jsem se a chvilku jsme si povídali. Najednou mě ale chytnul za pas a "odtáhl" mě právě do toho tmavého výklenku. Stále mě držel za pas. Políbil mě. Ach, bylo to mnohem lepší něž ve snu. Věděla jsem, že to co dělám je hodně špatné. Ale ubránit se nešlo. Chvilku přestal. Podíval se na mě a znovu mě políbil. "CRR!!!!" Tentokrát jsem zvonek neslyšela moc ráda. Měla jsem zmatek v hlavě. Když si to uvědomím, celou dobu jsme ani jeden skoro nic neřekli. Tváře mi hořeli, nevěděla jsem co, kde, jak a proč... Odešla jsem, nechala jsem ho tam stát. Jen si ještě vzpomínám, že se ujistil, jestli to odpoledne platí. Moje odpověď zněla: "Jistě že ano."