Bruneta

Myslím na tebe a je mi trochu smutno. Snad každou noc. Pomalu si opakuju, co se zase stalo a v srdci se pokusím vystopovat katarzi. Nebude tam, já vim. Vim to den co den, dva roky. Celou tu dobu jako by si byla se mnou. Myslel jsem na tebe, když jsem vyrazil za sportem, poslouchal balady, dokonce i spal, myslel jsem na tebe takovou dobu, že si nevzpomenu, jak se mi žilo před tebou. Psal jsem ti a ptal se na tebe, mluvil, aby si pochopila. Byla si tak plachá, opravdu neochotná poznat, jak si kouzelná. A já zatim chodíval za kamarády pro radu, maloval si budoucnost, četl v knize o tom, jak okouzlovat ženu, byl tu pro tebe. Ale to je asi málo, nebo snad ne?
A tak musím dát sbohem tvým modrým očím, všemu, co dosud znám. Byla si tou, co jsem miloval a vím, jak se znovu budu topit. Ale neutopím se, víc ne. Zbourám si dosavadní život jako domek z karet a postavím nový. Minulost tam snad bude minulostí a na to, co se stalo, zapomenu. Tak sbohem, rychle prosím, slzy nejsou moje.

Už mi neuklouzne, že chci jenom tebe, už si to nedovolím. Odmítala si a to nás jenom posouvalo dál, ale dnes je konec. Naposledy pro tebe hraju na kytaru a s prsty na strunách zpívam poslední sbohem.