Krutá sázka- 15.díl

Anotace: Lucka konečně odjede za babičkou.... Jaká bude cesta?

Nastoupila do vlaku a našla si volné kupé. Pohodlně se uvelebila a zahleděla se oknem na nástupiště. Pár lidí tam nervózně pobíhalo a zjevně hledalo svůj spoj, ale Lucku upoutala jiná věc….
Na jedné z laviček seděl zamilovaný pár… Kluk objímal plačící dívku a něžně ji hladil po vlasech. Vypadalo to, že se loučí na dlouho, protože vedle toho chlapce stála obrovská černá krosna, nacpaná až po okraj. Zaplavila ji vlna smutku…. Ba co víc, dokonce v jednu chvíli viděla na té lavičce sebe a Lukáše.
,,Lucko!“ okřikla se v duchu. ,,Přece na něj vážně nezačneš zase myslet!“
Konečně se vlak rozjel a zamilovaná dvojice jí zmizela z očí.
,,Je tu volno?“ ozvalo se najednou. Dotyčný měl velmi příjemný hlas. Působil jako sametové pohlazení.
Zvědavě na osobu ve dveřích otočila hlavu. A dojem, který v ní ten neznámý kluk vyvolal, by jí , kdyby neseděla, určitě podlomil kolena.
Byl vysoký, měl nakrátko střižené hnědé vlasy, trochu řidší, ale nejvíce ji upoutaly jeho oči…. Sálala z nich upřímnost a měly barvu mléčné čokolády.
,,Jasně…“ vzpamatovala se nakonec a trochu zčervenala. Kluk se však jen pousmál a sedl si na sedadlo proti ní… Okamžitě vytáhl knížku a plně se do ní ponořil….
Lucka se snažila na něj moc necivět, ale občas se přistihla, jak jí k němu oči samovolně sklouznou…. Nenápadně si ho prohlížela. Když se soustředil, utvořila se mu mezi obočím jemná vráska a z jeho výrazu bylo jasně patrné, že by ho máloco mohlo z jeho činnosti vytrhnout.
,,Help! I need somebody,….“ Ozval se její mobil. Trhla sebou, jak se lekla, a koutkem oka postřehla, že se neznámému zkroutily koutky úst do letmého úsměvu.
,,Ano?“ pronesla a samotnou ji překvapilo, jak klidně její hlas zní. Byla to Týna.
,,Ahoj Týno, stalo se něco?“
,,Ahoj… No, nevím, nechtěla jsem tě nějak rozrušovat, ale myslím, že bys to měla vědět….“
Lucku polilo horko a nervozitou se jí stáhl žaludek. Nějak tušila, že se nadcházející rozhovor bude týkat Lukáše.
,,Lukáš se asi opravdu zbláznil…. Byl u vás doma….“
,,Cože?“ vykřikla a bylo jí v tu chvíli jedno, že v kupé nesedí sama.
,,Jo… Chtěl tě navštívit, ale protože jsi nebyla doma, mluvila s ním tvá máma… A… no…. řekla mu, kde jsi….“
Poklesla jí čelist. Musela v tu chvíli vypadat moc inteligentně.
,,Děláš-si-legraci?“ odsekávala slova, tak moc byla nahněvaná.
,,Bohužel ne… Myslíš, že se za tebou vydá?“
,,Doufám, že ne…. Takový blázen snad nebude… Děkuju, žes mi zavolala… Hezké prázdniny, papa“
,,Papa, kdybys něco potřebovala, ozvi se, kdykoli. A drž se!“
S hlubokým povzdechem zaklapla telefon.
,,Co se to s tím Lukášem děje? To se tak namáhá jen proto, aby si ze mě dělal srandu?“ honilo se jí hlavou celý zbytek cesty. Na svého spolucestujícího už ani jednou nepohlédla.
Za hodinu se ocitla v cíli své cesty. Jaké bylo její překvapení, když se zvedl i kluk a následoval ji při vystupování z vlaku. Venku jí však v davu lidí zmizel z očí a pak už ho nezahlédla.
Koukla na hodinky. Do odjezdu autobusu k babičce jí zbývala ještě hodina, a tak se rozhodla, že si skákne koupit něco k jídlu.
Kousek od nádraží stál velký supermarket. Lucka sice tato místa moc v lásce neměla, jelikož taková spousta lidí na jednom místě jí naháněla strach, ale neměla na výběr.
Vešla dovnitř a rovnou se vydala do oddělení potravin. Nandala do sáčku rohlíky, do dalšího nějaká rajčata a nakonec k tomu všemu přidala citronovou „Mattonku“. Byla na sebe hrdá, že dokázala nakoupit tak rychle, zaplatila u kasy a konečně se opět ocitla na čerstvém vzduchu.