MYSTÉRIUM LÁSKY: IX. ZAMILOVANOST

Anotace: ...

Po neskutečně dlouhé době jsem měla velmi klidný spánek. Za což mohu z velké části poděkovat Williamovi. Není nad bezpečnou náruč milujícího muže.
Sotva jsem otevřela oči, ucítila jsem na svých rtech jeho sladký polibek. A pak jsem spatřila jeho milý obličej a jako včera jsem se ztrácela v představách z jeho krásných očí. V tu chvíli mé srdce bušilo jen pro něj, pro jeho lásku.
Posléze William pravil: Dobré ráno, má lásko. Nemohl jsem skoro dospat, tolik jsem se na Vás těšil. Až spatřím Váš nesmělý úsměv a dětsky krásné, podmanivé oči. Jeho slova mi vykouzlila na tváři ruměnec. Načež jsem dodala: Můj milý, také Vám přeji dobré ráno. A děkuji Vám za krásná slova, velmi mne to těší. Na to se William usmál a znovu mě sladce políbil.
U snídaně jsme se jeden druhému dívali do očí a nemohli jsme se na sebe vynadívat. Upřímně, vůbec si nevzpomínám, co jsme měli k jídlu. Byla jsem příliš omámená Williamem, vše ostatní nebylo v tu chvíli podstatné.
Později jsme se ruku v ruce procházeli po zahradě a vychutnávali jsme každičký okamžik strávený společně po boku toho druhého. S každým dalším krokem jsme se něžně políbili a celou dobu jsme se na sebe usmívali. Měla jsem pocit, jako bych se vznášela. Williamovy doteky ve mně vzbuzovaly ničím nespoutaný chtíč. Můj dřívější strach překonala spalující vášeň. Už mi nic nestálo v cestě k tomu, abych otevřela Williamovi své srdce.
Při obědě to bylo stejné jako u snídaně, až na nepatrné rozdíly. Po vydatném jídle jsme se oba odebrali do svých pokojů. Kde jsme se věnovali svým osobním záležitostem. Tedy alespoň William to tak doopravdy měl, má maličkost seděla u okna a jen tak vyhlížela ven. Hlavou se mi honily zvrhlé myšlenky, až jsem se neubránila blaženému výrazu ve tváři. Kdyby mě tehdy někdo viděl, nejspíš by se upřímně pobavil, nepochybně jsem vypadala komicky.
Konečně se začalo venku stmívat, což mi připomnělo, že na mě čeká Alice s večeří. Sotva jsem se usadila ke stolu, vzápětí si ke mně přisedl William. Evidentně měl skvělou náladu, poněvadž mu na tváři hrál úsměv. Jídlo bylo výtečné, až mi bylo líto, že jsem ho do sebe tak rychle naházela. Kdybych si ho vychutnala, udělala bych mnohem lépe. Nemohla jsem si nevšimnout, že po mně William pokukuje a sem tam na mě mrká. A jelikož jsem svým způsobem veselá kopa. Natolik mě to rozesmálo, že jsem se dala do smíchu. Netrvalo dlouho a William se mě se smíchem v hlase zeptal, proč se směji. Na to jsem se na něj šibalsky pousmála a pravila jsem: Můj milý, odpusťte mi mou upřímnost, ale vaše pohledy a pomrkávání mi připadají legrační. W: Ach tak, pak je Váš smích oprávněný. Po Williamových slovech jsem si stoupla a zamířila jsem si to rovnou k němu. Načež jsem ho políbila na tvář a šeptem jsem dodala: Nechci, abyste si můj smích špatně vyložil, můj milý Williame. Upřímně si vás vážím a rozhodně mi nepřijdete k smíchu, jen mě rozesmálo vaše pokukování, nikoli Vy. William se na mě usmál a posadil si mě na klín se slovy: Lady Victorie děkuji za Vaše krásná slova, ale nebyla třeba, neboť jsem pochopil, co jste tím myslela.
Pak mě nečekaně chopil do náruče a odnesl mě až do mého pokoje. Kde mě položil na mou postel, políbil mé rty a zašeptal mi do ucha: Má lásko, miluji Vás z celého svého srdce. Jste pro mne ztělesněný anděl. Nemějte mi to prosím za zlé, ale byl bych moc rád, kdybyste se mi oddala tělem i duší. Ach, tolik po Vás toužím. Jeho slova mě dojala, měla jsem po celém těle husí kůži, ne proto, že by se mi hnusil, ale právě naopak. Cítila jsem velké vzrušení, které se každým okamžikem stupňovalo. Tiše jsem dodala: Ach, můj Williame. Nemám Vám to ani trošku za zlé, také po Vás velmi toužím. Z celého svého srdce si přeji, abych Vám patřila. Dnes v noci, ano?! W: Tak tedy dnes v noci, má lásko.
Sotva to dořekl, v naprosté tichosti odešel a já se štěstím rozkřičela na celý svůj pokoj. „Dnes v noci, ach dnes v noci. Je mi tak krásně, ach tak krásně.“ Můj radostný křik přivolal Alici. Vše jsem jí pověděla, a pak jsme se obě radovaly, objímaly se a smály se na celé kolo.
O něco později mi Alice pomáhala s ustrojením, abych se co nejvíce líbila Williamovi. I přesto, že jsem moc dobře věděla, že to není třeba, neboť jsem se mu líbila taková, jaká jsem.
Když odbila půlnoc, nedočkavě jsem se vydala za Williamem. Jemně, ale za to zřetelně jsem zaklepala na dveře jeho pokoje. Sotva jsem tak učinila, hned mi otevřel dveře a vyzval mě, abych šla dál. Nevycházela jsem z údivu, jakoby celou dobu čekal u dveří. Neskutečné. Pak za mou maličkostí zavřel dveře, vzal mě za ruku a něžně mi ji políbil. W: Jsem potěšen Vašim příchodem, má paní. „Potěšení je na mé straně.“ Oba jsme se na sebe nervózně usmáli.
Po kratičké chvíli mě vzal William zase do náruče a opatrně mě položil na postel. Načež se mě začal jemně dotýkat a za malý okamžik už jsme se něžně líbali. Následovně mi William začal rozepínat šaty, tak jako posledně, pěkně knoflíček po knoflíčku. A s každým dalším rozepnutým knoflíčkem mi pokaždé políbil ono místo. Opravdu jsem nečekala, že bude tak něžný. Když už jsem byla skoro nahá, začal se svlékat i William. Pomohla jsem mu, se svléknout, přičemž jsem se neubránila pokušení, dotýkat se ho. Smyslně jsem hladila jeho mužnou hruď. Pak jsem své ruce objala kolem jeho krku a svýma nohama jsem objala jeho pas. Víc si mě k sobě přitiskl, začal mě vášnivě líbat a jemně hladit po vlasech.
Během chvíle mě opatrně položil na záda. Mé nohy si nechal obmotané kolem svého pasu a začal mě líbat na různých částech mého těla. Přičemž se nejdéle zabýval mými rty. Kdy postupně ochutnával vrchní a pak spodní ret. Sotva mi zulíbal všechny části mého obličeje, pokračoval od krku až po klíční kost.
Na to se začal jemně dotýkat mých prsou a postupoval obratně níž k bříšku. Svými prsty došel až k podbřišku a rozechvěle jimi přejížděl po okraji mé spodničky. Pak následovaly vnitřní strany mých stehen. Měla jsem z toho velmi zvláštní pocit, až se mi silně rozbušilo srdce. Oba jsme se příjemně chvěli a vzájemně toužili po tom druhém.
Načež to William nemohl už déle vydržet, svlékl mi spodničku, roztáhl mi nedočkavě nohy a něžně do mě vnikl. Byl to velmi nepříjemný pocit, ale s dalšími jeho pohyby jsem cítila spíš slast, než bolest. Oba jsme sténali náhlou rozkoší. Při posledním zasténání jsme se na sebe šťastně podívali, lehli jsme si těsně vedle sebe a navzájem se o sebe třeli nosy. A sem tam jsme si dávali letmé polibky. Mým tělem koloval pocit štěstí. Na tuto noc budu vzpomínat ještě dlouho, a pokud mi bude zdraví sloužit, nikdy nezapomenu.
Z mého zamyšlení mě vytrhl šílený nápad. Najednou jsem měla pocit vykřičet svoji lásku do celého širého světa. A tak jsem poprvé ve svém životě nahlas vyslovila: „MILUJI TĚ“. Williama to natolik vyvedlo z míry, že nenacházel ty správná slova. Udiveně mě políbil na čelo, pohladil mě po tváři a zašeptal mi do ouška: Má lásko, také Tě velmi miluji. Jsi pro mne vším. Na to jsem ho objala a s naprostým vnitřním klidem jsem mu usnula v náručí.