Láska přes internet

Anotace: osud je někdy krutý...

Zazvonil budík a Petra stejně jako každý den vylezla z postele s velkou nechutí. Zapnula počítač a přihlásila se na mail. A ona ji zase napsala. „Modrý květ,“ dívka s neuvěřitelnou přesností. Odepisovala vždy v 3:33. Poznaly se přes chat v místnosti „může vyjít vztah na dálku?“ Shodly se na tom, že není možné zamilovat se do někoho, koho vidíš ve formátu 2D a slyšíš ho maximálně přes telefon…
Petra měla už v minulosti pár vztahů, ale s žádným klukem ji to nebavilo a nevydrželo to déle než měsíc. Chodila do barů se opíjet a užívat si sex na jednu noc. Rodiče o ničem nevěděli, byli pořád pracovně vytíženi. Vlastně si ani nevšimla, že s nějakými rodiči žije. Na počítači seděla pořád, vybírala si, do kterého podniku zrovna vkročí. Projížděla profily různých lidí a vybírala si, koho zrovna sbalí. Bavila se psaním, manipulováním a ubližováním lidem.
„Modrý květ“ 3:33
„Ahoj, píšeme si už dlouho a já mám pocit, že o mně víš mnohem víc, než kterákoli moje kamarádka. Každý den s očekáváním čekám na tvou odpověď. Těším se, až mi zase napíšeš pár hezkých slov. Týden ses neozvala, vlastně od doby, co jsem ti poslala nějaké svoje fotky a proto se chci zeptat : Stalo se něco?“
Petra už týden neseděla u počítače, nezvedala telefony a dalo by se říct, že nevnímala okolní svět. Uvažovala nad tou tajemnou dívkou. Proč jí píše zrovna ve 3:33 a jak je možné, že ji to psaní tak moc uklidňuje, těší se jako malá na další mail a když nepřijde tak cítí úzkost? Hned jak ji poslala ty fotky, tak si je vytiskla a nalepila nad postel.
„Modrý květ“ 3:33
„Ahoj, proč mě ignoruješ? Udělala jsem něco a nebo se něco stalo? Mám o tebe strach, prosím, ozvy se mi.“
Vylezla z postele, přihlásila se na mail a přečetla si zprávy. Udivilo ji, nebo spíš mile překvapilo, že měla o ni strach a tak ji napsala omluvný vzkaz, ve kterém vysvětlila, že potřebovala čas na to, aby si v hlavě všechno urovnala. Popsala své city k ní a taky navrhla, aby se sešly. Následujícího dne celá nedočkavá zapnula počítač a opravdu jí udělalo radost, když si přečetla odpověď.
„Modrý květ“ 3:33
„Ahoj, ráda se s tebou osobně setkám. Přijedu v soboru. Sejdeme se odpoledne v 15:15 v restauraci: U zlaté žíly.“
Petra se na ten den připravovala a hlavně těšila jako malá. Na druhou stranu ale měla strach. Hodinu před tím, než se měly sejít ještě plašila doma co si oblékne. Nakonec zvolila modrobílou, kostkovanou košili a černou sukni. Byla netrpělivá, chtěla přijít dřív. Ale pak si uvědomila přesnost, kterou její tajemná dívka používá, a tak si to rozmyslela.
Vkročila do restaurace přesně v 15:15. Čekal tam na ni číšník a dovedl ji ke stolu, na kterém ležel modrý květ a dopis. Otevřela ho a začala číst.
„Ahoj. Promiň, nemohla jsem to udělat. Líbíš se mi a píšu si s tebou moc ráda, ale bojím se, že kdybychom se tady sešly, že bych se do tebe zamilovala. Spíš se bojím, že už teď tě miluju. Ale vztah na takovou dálku nemůže fungovat a ještě k tomu, naše psaní přece začalo tím, že jsme se shodly, že vztah přes internet nemá cenu. Už ti nikdy nenapíšu, bude to tak pro obě lepší a omlouvám se, že rozhoduji i za tebe. Věřím, že brzy poznáš svou pravou lásku a na mě budeš vzpomínat jako na tajuplnou dívku, jak jsi mě pořád nazývala.
Sbohem
„Modrý květ“