Sám

Anotace: Formou to vlastně ani povídka není. Je to spíš takový vnitřní monolog, mého podvědomí o lásce a o tom jak se mě za poslední dva měsíce dotkla. Vyšlo toho na A4 takže, prosím, až po vás.

Sám

(http://www.youtube.com/watch?v=q1RKr4pWOqs k poslechu)


Víš za co bojuješ? Že ti není hanba za to ani umřít? Gratuluji, pak jsi poznal, jaké to je milovat. Vždy tě fascinovala ta chemie mezi dvěma lidmi. Jejich hluboké pohledy v kterých se rodily vesmíry a vzápětí vybuchovaly. Okamžiky, při kterých se zastavil čas. Objetí, ze kterých sálala vzájemná touha. A nyní je sleduješ. A nevíš co dál.

Je čas žít a nechat zemřít. Opustit tu touhu ničit, nadechnout se a v klouznout do poklidného dne, kdy sedíš s těmi, co jim říkáš přátelé a upíjíš ze sklenice piva. Zasměješ se hloupému vtipu, necháš si ze sebe udělat legraci a vzápětí objednáš rundu pro všechny. Jsou to přece přátelé.

Začalo to v poklidu, že? Viděl jsi to jako jistotu. Ona nebyla ani možná tvůj typ, stejně jako ty jsi nebyl její a přesto ti napsala. Co jsi s tím dělal? Co jsi mohl. Odpověděl jsi. Jiskra přeskočila. Chyb jsi si nevšímal. Na začátku je totiž nikdo nevidí.

Prožili jste dva skvělé víkendy s časem jen pro sebe. Co na tom, že jsi tušil, že to nemůže dopadnout dobře?

Dny letěly jako hodiny a ty jsi začal otevírat oči. Najednou všechno bylo jinak. Nemohl jsi ten hlas snést. Nemohl jsi přehlížet ani ty drobné chyby. A víš proč? Protože Ty jsi přesně jako ona. Ano, je to přeci tak jednoduché. Samozřejmě, že se lišíte v drobnostech, ale vaše „špatné“ vlastnosti jsou v zásadě stále stejné.

A pak se objevil problém. Vůbec nesouvisel s vámi dvěma, ale nakonec vás rozdělil. Byl jsi na tom špatně ten večer, že? Bál jsi se, co bude. Právo bylo na tvé straně, ale kdo by ti věřil, když ten problém bude lhát. Překroutí to co se stalo, tak že se z tebe stane viník na místo poškozeného. Stále se bojíš, že se objeví ve dveřích? Nevěř tomu, že je to za tebou. Problémy se vynoří vždy, když to nejmíň čekáš. A ona? Zlehčovala to, nemyslela to tak, ale smála se tomu. Smála se tobě. A to tě zlomilo ze všeho nejvíc.

Na druhý den, už jsi byl sám. Nebyla to jen její chyba. I ty jsi udělal spoustu pitomostí za ty dva měsíce. Neuměl jsi se ovládnout, najít dostatek klidu a rovnováhy. Už je to hodně dávno co jsi projevil zlomek skromnosti. Hodnoty, kterým tě učila Lilie jsou odhozeny do kouta jako hodnoty pro slabé, kteří nic nedokážou. Možná to tak je. Nabízí se otázka co jsi zatím dokázal ty?

O pár týdnů později přišlo něco, co ti vzalo dech. Dva lidi do, kterých bych jsi to nejmíň řekl, najednou byli spolu. Co jsi to ucítil? Zradu? Lítost? Škodolibost?

Nikdo tě nezradil. Není čeho litovat, tím méně být škodolibý. Stojíš tu nad nimi a díváš se jak se drží za ruce. Tvoje bývala a tvůj kamarád. Smějí se, ač je to tak nesourodý pár. Dle tvého soudu. Nedávno jsi jim každému zvlášť, popřál hodně štěstí. S trochu cynismu jsi dodal, že ho budou potřebovat, pokud spolu chtějí vyjít, ale vždy, až už to nemohl ani jeden z nich slyšet.

Jaký to bylo poprvé když jsi se postavil na vlastní nohy? Vztáhl jsi ruce k obloze a řekl jsi: „Nyní to všecko mám.“

Tak vzdej ten vnitřní boj a přej jim to. Jsi sám. Sám proti všem. Víš za co bojuješ? Že ti není hanba za to ani umřít? Gratuluji, pak jsi poznal jaké to je milovat.