Bratranec přes loket

Anotace: Prostě jen tak...Neberte to nějak vážně,nerada bych,aby to někoho pohoršilo. Je to jen taková myšlenka.

Stále nemůžu pochopit, kdo vymyslel velké rodinné sešlosti a oslavy. Akorát se člověk přejí a opije. Nebylo tomu jinak ani letos, kdy děda slavil šedesátiny. Přijela i celá rodina jeho bratra, včerně dětí, vnoučat a pravnoučat. Jedlo se, pilo se, zábava byla v plném proudu. Cítila jsem, jak mi začíná alkohol stoupat do hlavy, ono není divu, když si s vámi chce připít každý, kdo vás znal jako malé miminko a nemůže uvěřit tomu, že nyní jste už dospělák s řidičákem. Společnost postupně začala opadat. Prarodiče se odbrali do postele brzy, rodiče vydrželi do brzkých ranních hodin. Jen silné mládí slavilo dál a bavilo se. Šla jsem do sklípku pro další lahve, když jsem za sebou uslyšela kroky.
„Kdo je tam?"
Ovšem místo odpovědi mi někdo zakryl ústa dlaní. Když se přiblížil a jeho tvář osvítila lampa, spatřila jsem ten krásný zjev přede mnou. Syn neteře mého dědy. Pokaždé, když se někde vidíme, tak po sobě pokukujeme. Ale nic víc, asi máme oba dost rozumu na to, abychom něco zkoušeli. Jenže znáte to. Alkohol, metla lidstva. Bořič zábran. Matěj byl připitý stejně jako já. A ztrácel zábrany. Přistoupil ke mně a začal mě líbat. Po tom jsem toužila tak dlouho. Nic v ten moment neexistovalo. Jen on a já. Jeho dokonalé rty a mé rty. Svým tělem mě přitlačil na zeď a já ucítila, jak moc je vzrušený. Ostatně já na tom byla stejně. Když viděl, že nejsem proti, neváhal ani minutu a spojil naše těla. Ta slast byla bezchybná. Neřešili jsme, co bude zítra, užívali jsme si ten okamžik. Když už bylo po všem, naposledy jsem ho políbila a společně jsme šli za ostatními. Nikdo si ničeho nevšiml, klasika. Opilí lidé jsou sebestřední a jsou rádi, že jsou rádi. Nemají potřebu se starat o okolí. Uvědomovala jsem si, že jsem udělala chybu, když jsem se Matějovi nebránila, ale copak to šlo? Pak jsem do sebe klopila jednoho panáka za druhým. On na tom byl stejně. Řady naší malé společnosti řídly, až jsem se do postele odebrala také. Bylo 6 hodin ráno.
Probudila jsem se v poledne, přesně na oběd. Já vždy věděla, kdy je ten správný čas vyhrabat se z postele, měla jsem dar.
Prarodiče byli vysmátí, rodiče méně a děti měli všichni dojednoho bolehlav. Úděl silných mladých jater. Nemají nikdy dost. Po očku jsem sledovala, jak je na tom Matěj. Nebylo mu uplně nejlépe. Popíjel kafe a byl duchem mimo.