Introduction

Anotace: "„Julien, těší mě.“ Dám ti šarm, co s ty ním, hvězdo? Napřažená (rozevřená) dlaň znamená dotkni se mě zpět, pamatuješ frikci? Tohle je ta infekce." Téma číslo jedna, ze 100 theme challenge z DA.Slova mezi *kami vnímejte prosím jako kurzívu.Děkuji:).

Počítat čísla pozpátku (v hlavě ti odbíjí jako hodiny (9--,8--,7--), jako tick tock z cizího kontinentu a tehdy(teď)) se ti zdálo zvláštní, když jsi poprvé viděl jeho rukopis (jeho fantomy čísel vtisknuty, smazány mezi výsledkem a snítkou počátku). Je rozdíl být matematický génius a mít matematiku v prstech (v dlaních, v linii zápěstí, v pověstném malíčku, který se tře o zamýšlené inkoustové skvrny, reálné věci v nereálných (je to jen infekce frikce)). Je to intuitivní talent správně řadit čísla, symboly, obrazce jako obrazce, zakódovaný systém (šlechtění, mutace barev) (výsledek stačí podtrhnout, stačí pozorovat šířku mezi koncem, obrys).

(Pozoruju tvoje dvojky a sedmičky (vidím trikolóru tahů, smyčka, smyčec, virtuóz mezi kouzly), opravdu jsi ze starých zákonů (tělo jako paragraf), řečtí filosofové by ti políbili roucho (nejspíše mezi ústy, pod záštitou platonického doteku).)

Vsadíš se, že tě poznám v ulicích? Jsi z jiných časů (časové písmo, mezičas, přesčas). Lidé jsou číslice, dělitelné jako prach, jako roční období. Mezi létem(zimou) a (jarem) podzimem jsi slunovrat.

„Julien, těší mě.“ Dám ti šarm, co s ty ním, hvězdo?

Napřažená (rozevřená) dlaň znamená dotkni se mě zpět, pamatuješ frikci? Tohle je ta infekce.

„Kejklíř?“ A skripta svíráš jako - jen jako, jen protože. Pohled, scenérie tvého výrazu se nemění, padá nonšalance.

“ Spíš „ten, který ležel(s grácií!) pod hlavním stolem a díval se slečnám ( i ne-slečnám, yay!) pod vrstvy a metry a kilometry garderób a krajek jen aby zjistil, že pod nimi všechny nosí jen *další* kilometry a kilometry spodního prádla“.To zklamání!“ A je to boom a je to praskot rtů pod humorem.

“A co takhle „ten, co se zlil a místo, aby crashnul *párty*, crashnul na *mě*, dělal nedůstojné věci pod stolem, které fotil *mým* telefonem, který mi vzal zpoza baru, a ještě do něj uložil svoje číslo pod jménem „ tvůj osobní Tyler Durden“.“ Hm? Nezní to detailněji, a nevystihuje to lépe úroveň tvojí idiocie?“

“Myslíš?“ A nakloním hlavu do sklonu tvých knížek, a je to jen znuděný nezájem, co se snažíš skrýt? Protože každá znuděná reakce má svoji akci, zlato.

A něco jako povzdech ti nadzvedne ramena. “Co vlastně chceš? Protože já chci kafe. A jediný kvalitní, nesobecký, funkční automat na kávu je někde v chodbě za tebou, kterou svými 40ti kily *nějak* úspěšně blokuješ.“

“Mluvíš o Mariettě?“ Marietta je gééénius mezi námi. Vrnivá, horká, kofein a cukr v poddajné kostce mechanismu (vrrr, hvězdo,vrrr).

“Jestli ti za 18 korun udělá dobrý kafe bez mlíka, tak asi jo.“ Přešlápneš mezi křivkou boku (swing,baby,swing).

“Grandiózní! Máme stejnou cestu. Zrovna včera jsem ji pozval na rande. Na rozdíl od ostatních upejpavých, nafintěných aristokratek nenosí žádné kalhotky.“ A splýváme s vlnami vulgarity, mořská nemoc tě nezachrání; nejsme imunní, ty a já?

“Uh, myslím, že vám nebudu dělat – něco nadbytečného.“ A ten pohled! Posílej ho každý týden, jo? (Rozpaky jsou poštovní známkou budoucnosti.)

“Neblázni! S mými schopnostmi dostaneš co jen budeš chtít – úúplně zadarmo!“ A sugesce je matka dedukce, definice, impulzivní intuice.

“Protože chci absolvovat pozorování toho, jak flirtuješ s automatem?“ Začíná to být monotónní? Nechci vidět jenom poctivé klapoty jedů na šnůrce myšlenek, chci vidět jejich zátky, jejich měkké proporce protilátek. Víš, co to znamená? Ale počkat, ztrácíš se v liníích? Protože moje odpověď je-

“Možná...? Ale co takhle protože chceš kafe – oprava, protože nechceš *jen tak nějaké* kafe- a protože nechceš přijít pozdě na přednášku, a protože já a mých „40“ kilo tě nepustíme dál dokud nebudeš souhlasit a fotit jak na mě roztomile mrká, hm?“

Rezignace, přichází rezignace a můj šarm se někde svlíká s tvojí nonšalancí.

“Ale zapomeň na chrpově modrou kravatu.“ Říkáš, říkáš, opravdu! A jen s poloprázdnou ampulkou arogance, jen s plným hrdlem bublavých nejistot ( co si myslet?).

A někde v západních a východních a jižních a severních zemích tomu říkají pravá láska, že?


((A zhruba o čtyři roky později --
(„Ne, ty idiote, to je láska na první pohled! A-a-a-a vůbec! Když já jsem tvoje pravá láska, kdo je tvoje levá?!“)
--to pokračuje.))