Scénář lasky

Anotace: Pravdivý příběh, který se zrovna odehrává v životě jedné mladé slečny..

Mě se tak stýská, Davide, je to sice jen pár dní, co jsi neposlal žádnou zprávu, musím si však stále připomínat, že máš novou práci, a že jsi skutečně zaneprázdněný..a chceš si na mě udělat opravdový čas, ne jen psát mezi prací. Snad až mě víc poznáš, nebudeš moci vydržet bez mých milých zpráv. Kéž by už nastal den D..pořád si to v hlavě přehrávám. Přijedeš v krásném černém autě, já budu stát na chodniku, budu krásná, ale nenucená, bude mi to slušet, odhodlám se a budu mit sukýnku, tak jak se ti to líbí, co když už žádné příště nebude..ty vystoupíš z auta, pujdeš ke mě, podíváme se znova do očí, a připomeneme krásné chvíle prvního otukávání v Bürgenstocku. Promluvíme..ještě jsme se nikdy neslyšeli mluvit, tvuj hlas zní jistě hluboce a je hebký jako samet..počkám co uděláš, snad mi podáš ruku, bože, až se naše ruce střetnou, projede námi blesk, a v tu chvíli budeme vědět, že nás čeká dlouhá cesta poznávání. Určite budu mit šílenou touhu tě políbit, hned, ochutnat tvé krásné teplo a ucítit tu hladce oholenou tvář na mé..sklopím oči a usměju se, máš rád, když jsem plachá a zároven divoká. Vyzves mě, abych nasedla do auta, samozřejme mi podržíš dveře. V autě je teplo a krásně to tam tebou voní, přisedáš z druhé strany, dveře se zavírají, a my jsme poprvé uvězněni spolu v tak malém prostoru, nemužu popadnout dech, v hlavě mi výří hromada myšlenek, nee, ted nesmím myslet, musím si užívat ty všechny sekundy s tebou, vnímám tvou vuni, tvé teplo, tvuj hlas. Ptáš se, kam bych chtěla jet, odpovídám, nechám na tobě, moc to ve Svýcarsku ještě neznám. Auto se rozjíždí, sleduji tvou ruku na řadící páce, tvé štíhlé prsty, silné paže..zhluboka dýchám, už je temná noc, snad neni poznat, jak moc jsem vzrušená. Po očku si prohlížím tvuj profil, bože, tvé rysy snad vymyslel sám Michelangelo, jsou dokonalé, líbala bych tě na tvá chvějící se víčka, klenuté obočí, sametové tváře, pevné uzké rty..líbala bych tě a šeptala..miláčku, jsem tu jen pro tebe, vezmi si mé srdce a dej mi své, již nechci znát jiného muže..pojd uděláme si nádherný život. Mezitím se snažíš zapřést rozhovor, moc mi to nejde, mám sucho v ustech a potí se mi dlane..bože, musím se sebrat, cesta utíká nějak rychle, zastavujeme u jednoho baru, chci přeci pusobit jako dospělá žena, která ví co chce, a nebojí se o tom mluvit, chci, aby jsi mě obdivoval, aby jsi cítil muj žár po tobě, ale zároven si nebyl jistý, že je jen tvuj, chci, aby jsi poprvé v živote zatoužil po žene tak, až by tě to bolelo..zatím mi jen zbývá čekat, ano, říká se, že trpělivost přináší ruže, ještě mnohokrát si budu muset v hlavě vymýšlet ten krásný scénář, kdy se rozhodneš mě skutečně poznat.


Věnováno Davidovi Benjaminu Katzensteinovi