Koncert

Anotace: 2.část Já vím, ten konec je superpřeslazený, ale co :-D a tohle jsem u toho, bůhvíproč, poslouchala : http://www.youtube.com/watch?v=bp0PE4j-Yug&feature=related

Zrudla jsem ještě víc, pokud to tedy šlo. Vykoktala jsem ze sebe adresu kamarádky, u které jsem měla přespat. Auto se rozjelo. ,,Ještě jsem se nepředstavil," řekl mi. Pousmála jsem se. ,,Ale já vím, kdo jste." Měla jsem potřebu mu vykat, protože byl o docela slušných pár let starší než já. ,,Abych řekl pravdu, chtěl jsem tak zjistit, jak se jmenuješ ty." Nervozně jsem si začala žmoulat pramínek vlasů. ,,Já jsem Terka." Podal mi ruku. Jeho stisk byl pevný, ale ruce měl ledové. ,,Páni, ty hřeješ!" poznamenal. Musela jsem se tomu zasmát. Tohle bych nečekala. Z pod sedačky vytáhnul lahvinku vína a významně na mě mrknul. ,,To bych asi neměla," namítla jsem. ,,Proč?" nechápal. Protože rychle ztratím zábrany, když do sebe něco začnu klopit... ale to jsem říct nahlas nechtěla. Ani nevím proč. ,,No?" přerušil moje hloubání. ,,No tak dobře!" zabručela jsem poraženě.

Překvapivě jsme si s přibývajícím vínem (a že ho pod sedačkou bylo) rozuměli víc a víc. Povídali jsme si o všem možném, smáli jsme se blbostem. Pronášel moudra a vůbec to neznělo hloupě, každá poučka se mi zdála rozumná. Přemýšleli jsme, abychom vše zase ukončili bláznivým smíchem bez nějakého řešení. Zdálo se, že si naprosto rozumíme. Doufala jsem, že to není jen tou přemírou alkoholu.

Když jsme dorazili k ošklivému paneláku, ve kterém bydlela moje kamarádka Klára, pocítila jsem značný smutek. ,,To už jsme tady?" podivil se i on. Pouze jsem přikývla a šla vyzkoušet svoji rovnováhu. V první chvíli se mi zamotala hlava, už jsem se viděla na chodníku, ale nějakým zázrakem jsem zůstala na nohách. Nechtěla jsem se nějak loučit, zabouchla jsem dveře auta a vydala jsem se za Klárou. Asi jsem už začala mít sluchové halucinace, protože se mi zdálo, že dveře bouchly dvakrát.
Nejistým krokem jsem se dobelhala k řadě zvonků u hlavního vchodu. Chtěla jsem zazvonit, ale čísi ruka mě zadržela. Ohlédla jsem se za sebe. Stál tam, usmíval se jako měsíček. ,,Zapomněla jsi na polibek," pokáral mě. ,,Aha," řekla jsem tupě. Nějak jsem nemohla uvěřit, že tu stojí. Samozřejmě se mojí reakci zasmál. Přistoupil blíž a naklonil se, aby mě políbil. Nu což, ráno si to ani jeden nebude pamatovat...vždyt je to jen pusa, proboha! Tak na co čekáš?
Měla to být jen jedna pusa. Ale zvrtlo se to. Přistihla jsem se, jak mu rukama přejíždím po hrudníku a on mi zajíždí rukou pod tričko. Ta morální část mého já mi radila rychle to ukončit. Ta druhá část přemýšlela, jestli to nasměrovat do hotelu a myslet na pohodlí, nebo se pomilovat v paneláku v podchodě. Kruci, to je vnitřní boj...

,,Terko?" ozvalo se chichotání z druhého patra. No jasně, Klára. ,,Nemá čas, má napilno," odpověděl za mě on. Další salva chichotání. Než jsem se vzpamatovala, vzal mě do náručí a unášel zpátky do auta. ,,Asi se uvidíme až zítra, že?" slyšela jsem Kláru křičet. ,,Asi ano," na to já.
,,To je únos," řekla jsem nasupeně. Nebyla jsem zase tak naštvaná, ale trochu mě to přeci jen rozladilo. Co si o sobě myslí? ,,Slibuju, že hned zítra se půjdu udat," zavtipkoval a přitáhl si mě k sobě.

Ráno jsem se probudila se zasněným úsměvem. Přehrávala jsem si celý ten večer a stále jsem tomu nedokázala uvěřit. On ještě spal, tak jsem také zavřela oči. Pod víčky se mi míhaly naše dotyky tady v hotelu. Naše kůže se o sebe vzájemně třely, těla se proplétala... Ach, jen at mi tyhle vzpomínky zůstanou navždy! Myslela jsem si, že po tom alkoholu budu mít v hlavě vymeteno, ale nestalo se tak. To důležité jsem si pamatovala moc dobře.
Chystala jsem se zmizet jako popelka, nechtěla jsem se loučit, tím by ty zážitky zhořkly. Závěsy zadržovaly světlo, tudíž jsem svoje oblečení hledala skoro po tmě. Připravila jsem si ho na kupičku a šla se bleskově osprchovat. On stále spal. Podprsenku se mi nepodařilo najít vůbec, ale nehodlala jsem se plazit po zemi a hledat ji.
Věnovala jsem mu poslední pohled. Usmíval se i ve spánku, vypadal prostě božsky. Dokonale.
Vzala jsem za kliku a pomalu jsem na chodbě našlapovala, abych neudělala sebemenší hluk. Už ta sprcha byla risk. Už jsem byla skoro u schodů. Dokázala jsem to...
,,Něco si tady zapomněla," ozvalo se mi laškovně za zády. Zakoulela jsem očima a otočila jsem se. Stál tam v černých džínách, viditelně oblečených narychlo. V levé ruce svírál moji červenou podprsenku. Usmíval se od ucha k uchu jako uličník. ,,To jsem si schoval pro případ, že bys mi chtěla utéct. Udělal jsem dobře."
Zírala jsem na něj jako na přízrak. Myslela jsem si, že druhý den se ke mně nebude znát. ,,Prevíte," zamumlala jsem. Došel až ke mně a natáhnul ke mně ruku s podprsenkou. Chtěla jsem si ji vzít, ale zase ucuknul zpátky. Chytil mě kolem pasu a dlouze políbil. ,,Ty moje krásná fanynko," zašeptal mi do kůže. ,,To říkáš každé?" rýpnula jsem si. ,,Ani náhodou," řekl mezi polibky. ,,To říkám jen těm, do kterých se zamiluju."