Yu Yu hakusho - Krvavá Noc 2

Anotace: .....

Sbírka: Yu yu Hakusho

Koizume sleduje čas, musí se za chvíli vydat do parku. Prvně měl v plánu, že vezme Hieie sebou a vyřídí to na místě. Tento plán ale změnil, Hieie nechal v domě a vydal se do parku sám. Počítá s tím, že Kuramu někdo doprovodí, proto požádal své poskoky, aby se o doprovod postarali oni. Dá poskokům přesné informace, vrátí se do pokoje, kde leží napůl omámený Hiei, zaváže mu oči a vezme jej do náruče, přenese ho do pokoje, který již nachystal. Po zemi jsou pasti, při jejich aktivaci vylétnou ze zdí hroty o délce 10cm a tloušťce 2cm, skoro na konec dá židli, na kterou připoutá Hieie. Za něj nachystá poslední past. Kuši, která při aktivaci vystřelí šipku o délce 15cm a průměru 5cm, nastaví ji tak, aby mířila Hieiovi přímo na srdce. Hiei se trošku probere a nechápe, proč má zavázané oči. Začne se na židli kývat ve snaze se uvolnit, ale Koizume ho silně chytne za rameno. Sundá mu pásku z očí. Rozcuchá mu vlasy a počká, až se zorientuje.
Vidí jak Hiei pátravě sleduje v pološeru místnost a hodnotí situaci ve které se ocitl.
Když si všimne stříbrného lanka v jedné časti pokoje, pochopí a otočí se ze zděšeným výrazem ke Koizumemu. Ten se na něj radostně usmívá a poklepe jej na rameno: "Úžasné dílo viď, máš 5 minut aby si je našel. Je jich tu 75, uvidíme jak jsi dobrý. Když jej totiž špatně navedeš , tušíš co ho čeká." Ukázkově jednu z pastí spustí a hrot se zabodne hluboko do protilehlé zdi.
Hiei zalapá po dechu a začne je okamžitě hledat.
Koizume prokličkuje mezi pastmi a zastaví se u dveří, přes rameno prohodí: "Co chybný krok to bolest, co špatný úsudek to smrt."
Nakloní hlavu na bok a sleduje jak Hiei zbledl a vyděšeně pasti hledá.
"Tiše hledej malý příteli. Co tvá chyba, jeho smrt."
Spokojen opustí s poskoky dům a vydávají se do Nerima-se parku. Ležícího kousek od řeky Sumide v Tokiu.
---------
Kurama a Genkai přichází do parku. Genkai Kuramu dovede k lavičce kousek od fontány. Kurama si sedne a Genkai hned zmizí v podrostu parku. Vybírá si místo, aby viděla na něj a nejbližší okolí. Ten zatím sedí a trpělivě naslouchá, cítí jak si vedle něj někdo sedá.
Po chvíli se ozve hlas: "Jsi připraven vyrazit?" Kurama přikývne hlavou a Koizume mu nabídne ruku: "Následuj mě ."
Kurama jen udeří do nastavené ruky a odmítne ji. "Jak chceš", usměje se Koizume.
A odchází od něj pryč, Kurama se snaží rychle podle zvuku zaregistrovat kam jde a pokouší se jej následovat. Sem tam klopýtne a Koizume se na to nemůže dívat, i přes jeho protesty ho chytne za ruku a táhne ho za sebou.
Genkai si ze svého úkrytu všímá dvou mladíku mířící přímo k ní a v okamžiku všichni tři mizí v keřích za hlasitého lámání větví. Po 2 minutách vyleze Genkai špinavá ven, ale již Kuramu ani Koizumeho nevidí, zatne zlostí pěst, takhle se nechat odlákat.
----
Koizume a Kurama zatím míří do staré části města, kde se nachází opuštěný dům ve kterém je ukryt Hiei.
Koizume Kuramu beze slov prostrká dveřmi až do pokoje kde se nachází 2 křesla. Do jednoho z nich Kuramu žduchne a sedne si proti němu. Nejraděj by ho zabil na místě, ale jeho plán je tak dokonalý, že ho chce realizovat.
"Jsme tu." oznámí mu."Vymyslel jsem pro vás dva skvělou hru, při níž se oba pobavíte."
Kurama zavtipkuje: "Opravdu?"
Koizume se zvedne, přistoupí k němu a chytne jej za bradu, nahne mu hlavu tak, aby viděl do jeho očí: "Koukám, že černá lilie nepřestala ještě působit. To mě těší." odstrčí jej od sebe, "Jste tak malicherní."
Kurama se zatváří překvapeně. Koizume ho najednou chytne za rukáv a táhne ho za sebou. "Nebudeme to zdržovat." Otevře dveře do haly kde je Hiei a vtlačí jej dovnitř.
"Tady se na chvíli zabavíte, máte na to 10 minut. Pokud se Kuramo nedostaneš k němu, zemře a obráceně, pokud ty Hiei nebudeš dělat co máš , zemře on. "Ukazuje přitom na Kuramu." Chyba jednoho z vás je smrt pro toho druhého."
Opustí pokoj nechajíce je tam stát a zamkne za sebou dveře.
Kurama stojí rozpačitě u dveří a naslouchá kde je Hiei.Zaslechne jak přerývaně dýchá a udělá krok směrem k němu.
Místnost prořízne Hieiův hlas: "Stůj! Nechoď ke mě!" Kurama se zarazí a zmateně naslouchá: "Co je??"
Hiei mu odpovídá v zápětí: "Nelez ke mě, krok zpět."
Kurama poslechne a vrátí se zpátky. Čeká co se bude dít, a když Hiei neodpovídá zkusí to sám znovu. Podél zdi udělá pár kroku a krok v před. Opět zařve Hiei. "Stůj vole, doleva"
Kurama kroutí hlavou co se to s ním děje bože. Vycítil v jeho hlase zlost a strach. Kurnik o co tu jde??
Udělá podle Hieiovy rady krok doleva, a čeká. Hiei chvíli mlčí a pak se ozve: "Dopředu 2 kroky, doprava krok a počkej."
Kurama podle jeho slov udělá dva kroky dopředu, chystá se na krok doprava. Když jej Hiei zarazí. "Jsem říkal doleva!" Kurama se chytne za hlavu: "Teď si říkal doprava." Hiei posměšně pohodí hlavou: "Doleva."
Kurama se ohne dolů opatrně rukou šmátrá v pravo a narazí na lanko. Tak proto. Zvedne se a udělá krok doleva. "Můžeš mi říct o co tu jde? Vidíš kde jsou?"
Hiei odpovídá: "Ne, našel sem jich jen 30 z 60 ti." Za dveřmi se ozve: "Jsem říkal 75!" Hiei naštvaně zasupí: "60 a nekecej mi do toho." Koizume pootevře dveře: "75 a nedělej ze mě idiota!" Hiei se usměje: "60 a nemusím." Koizume naštvaně prohodí: "Neser mě, jejich 75 ti říkám." Náhle si všimne že 15 je jich vybouchaných. A zaraženě se na Hieie podívá. Ten se směje: "60, vždyť ti to říkám." Koizume třískne s dveřmi. Kurama si zatím zamyšleně sedne: "Co je nad tebou, nebo kolem tebe?"
Hiei se rozhlédne: "Kolem sebe nic nevidím, a vzadu nevím."
Kurama se znovu postaví: "Doveď mě až k tobě." Hiei smutně odpoví: "Můžu do půlky, zbytek nevím" sklopí hlavu.
Kurama povzdychne: "Nevadí ten konec nějak risknu." Hiei je ač nerad naviguje. Doprava,doleva, vpřed, atd atd. až se Kurama ocitá asi na 2metry od něj.
Oba vyčerpáním oddychují, Hiei pomalu rezignuje nechce, aby se něco Kuramovi stalo, ale ten si stojí za svým a pomaličku se začne pohybovat kupředu.
Náhle uslyší klapnutí, Hiei strne zakřičí: "Nééééééééééé....." Kurama jen zalapá po dechu, nestihne uhnout a hrot jej zasáhne, sesune se na kolena. Šipka mu trčí hluboko v boku. Drží se za bok a sténá.
Po chvíli se zvedne, zatne ruce v pěst a zkouší to znovu. První dva kroky projde v pořádku, třetí ale šlápne na další past. Hiei jej zdrceně sleduje, škube sebou na židli ve snaze se uvolnit a křičí na něj: "Přestaň!!!!" Kurama se pod úderem prohne, tentokrát přiletěla zepředu.Napůl sedí na zemi, ruce svěšené a hrot mu trčí pod klíční kostí. Těžce oddechuje. Hiei vidí jak mu z ran proudí krev a ze rtů také.
Začnou mu téct slzy a prosí jej: "Kuramo, prosím tě nech to, nechoď již dál."
Kurama ale jako by jej neslyšel, křečovitě se zvedne, celý se chvěje. Udělá krok do strany malátně, vpřed a ozve se znovu klapnutí. Hiei otočí hlavu, nemůže se na to dívat.
Šipka přilétne zezadu, Kurama překvapeně vykřikne a zhroutí se na kolena se zděšeným výrazem ve tváři. Prohne se v zádech tak prudce, že krev z jeho rtů dostříkne až na Hieie.
Tomu tečou slzy a prosí jej ať přestane. Kurama se sesune na zem, a těžce oddechuje.
Za okamžik mu odpoví: "NE! Nevzdám to. Už jsem se dostal až sem tak nepřestanu. "Ze rtů mu kape krev na zem a pokouší se znovu vstát. Hiei mu nadává, ať toho okamžitě nechá, že se na to nemůže dívat. Ale Kurama se tvrdošíjně zvedne, chybí už jen metr a kousek.Udělá krok dopředu a zavadí o 2 pasti zaráz. Ozvou se dvě hlasitá cvaknutí, ze zdi vylétnou 2 hroty, jedna mu míří přímo na břicho, druhá do zad na páteř. Hiei vyděšeně vykřikne a Kurama se natočí jeho směrem. Obě šipky jej sice zasáhnout, ale do jiných míst než kam původně mířili. Kurama se pod zásahy sesune k zemi a zůstane ležet. Hiei křičí, že je blázen, proč to dělá, že tohle nikdy nechtěl. A dívá se na chvějící se tělo na zemi. Jeho Kurama za něj chce položit život. Začne se na židli kroutit ještě intenzivněji a podaří se mu uvolnit si jednu ruku. Pomůže si uvolnit i druhou. Kurama se chvějíce zvedá na všechny 4 a chce se k němu dostat za každou cenu. Leze pomalu kašlajíce krev na zem. Těsně předním se pokusí vstát ,ale zavadí o poslední past, šipka jej zasáhne přímo do pravého boku a Kurama již bezvládně dopadá na Hieie. Ten jej zachytí volnými rukama a přitiskne jej k sobě. "Prooooč, proč si to udělal!! Ty tvrdohlavý osle.Prooooč!"
Drží hlavu na svém rameni a druhou ruku má na jeho zádech, cítí jak mu mezi prsty protéká jeho krev. Po tvářích mu stékají slzy. Tělo se na něm zachvěje a Kurama mu sípavě odpoví: "Protože chci aby si žil....." poslední slova polkne a bezvládně se sesune na Hieie. V ruce držíce jeho dýku, která mu dopadne na klín.Hiei si s její pomocí uvolní zbývající pouta, vezme Kuramu do náruče a odnese jej po volné cestě ke zdi, kde ho položí.Oddechne si,když nahmatá puls a uslyší že dýchá. Sice slabě, a silou vůle, ale žije.
Hiei jej obejme a přitiskne k sobě, a cítí jeho dech na svém krku.V duchu nadává proč musí být tak tvrdohlavý a neústupný.
Dýku zatím schová pod plášť, všimne si, že se Kuramovi chvějí víčka a snaží se otevřít oči. Položí mu prst na rty: "Tiše ty tvrdohlavče, nevysiluj se já se už o zbytek postarám."
Kurama otevře oči, a dívá se přímo na něj, náhle strne a zůstane koukat na jedno místo za jeho zády. Zapomněli na kuši.Ta teď míří přimo Hieiovi na záda a šipka již vyletěla.Kurama přidušeně vykřikne a vrhne se za něj. A kryje jeho záda.Hiei, který nechápe se dívá Kuramovi přimo do očí, když uvidí jak se celý prohnul, vlasy se mu rozletěly do stran, ze rtů vystříkla krev. Pod úderem přitlačí Hieie až ke zdi, ten se mu stále dívá do jeho očí, neschopen slova.
Zachytí jej, a vidí jak jeho očí ztrácí barvu, již nejsou tak zelené, jsou prázdné.
Hiei chvějíce natáhne ruku na jeho záda a narazí na hrot, který mu trčí ze zad. Bodec je větší než všechny ostatní.Bolestí v duši vykřikne: "Néééééé..." chytne Kuramu za bradu a přitáhne si jej k sobě. Políbí jej na krvavé rty. "Ty jsi takový hlupák, proč to děláš, já nechci aby si umřel, to si nepamatuješ co jsme si řekli?!!"
Cítí jak se celý chvěje, netuší jestli bolestí, nebo snahou něco říci.
Z pootevřených rtů tiše zazní slova: "Protože tě miluji, a nechci aby si zemřel ty. Já jsem slepý a nemohu stát po tvém boku takhle." Jeho tělo se zachvěje v křeči a zůstane na Hieiovi bezvládně ležet. Hiei u jeho těla klečí, ze rtů mu otírá krev. V jeho očích je vidět strach, bolest a narůstající zlost. Opatrně položí Kuramu na zem a pěstí uhodí do dveří, čeká jestli se Koizume doplazí.
Nenávist, která v něm třímá je daleko větší než kdy jindy.
Dveře lehce klapnou a ve stínu stojí Koizume. V tu chvíli vystartuje Hiei s dýkou v ruce po něm. Zastihne Koizumeho nepřipraveného a první ránu zasadí on. Sice Koizume uhne na poslední chvíli, ale trefí se mu do ramene. Ten se rychle otřepe a začne s ním bojovat. Jejich údery jsou silné a rychlé.
Koizume jedním pohledem zaregistruje Kuramu ležícího na zemi u zdi v kaluži krve a usměje se: "Už je mrtvý, já ti to říkal."
Hieiem projede vlna vzteku a zaútočí ještě agresivnější. Koizume jeho údery vykryje a po chvíli jej odráží od sebe. Hiei napůl klečí vedle Kuramova těla a chvěje se zlobou.
Sleduje Koizumeho a přemýšlí jak jej zabít, když ucítí něco na ruce, podívá se směrem ke Kuramovi a ten se ho snaží chytit za ruku. Hiei ji chytne a silně stiskne.Kurama tiše šeptne: "Dostaň ho ke mě." Hiei sice neví co má v plánu, ale nepatrně kývne hlavou.
Jeho útoky jsou nyní silnější, tvrdší a snaží se dostat Koizumeho co nejblíže ke Kuramovi.
Ani jeden si z nich nevšimne, že Kuramovi tetování na zádech svítí, a na jeho prstech se objevili drápy. Vypadá to jak proměna v Yoko, ale přesto je jiná. Oči mu svítí modře.
Lehce se na zemi chvěje a čeká. Hiei tlačí zatím údery Koizumeho ke Kuramovi. Podaří se mu zasadit takovou ránu, že se sveze Koizume na zem a leží na znak vedle Kuramy. To byl ten okamžik. Kurama se s posledním vzepětí sil zvedne a drápy zaútočí na jeho krk. Po pár ranách slyší jen sípaní, ale nedokáže přestat. Hiei k němu přiskočí obejme jej zezadu a táhne ho od těla pryč. "Stačí, už je po něm." Cítí jak se mu v náručí celý chvěje. Pevně jej drží a opře si bradu o jeho rameno. "Klid, stačí to, víc není třeba." Odvrací přitom pohled od Koizumeho, jehož krk je zřízen drápy. "Ty si jej teda zřídil" prohodí tiše.
Otočí ho k sobě a dívá se do jeho modrých očí. Pohladí jej po tváři. Kurama se v jeho objetí zachvěje, oči získají opět stejně prázdný pohled jak předtím. Jeho oko má černou barvu. Tiše promluví: "Neměl to dělat." Jeho tělo se začne třást a Hiei zděšeně na něj hledí. Kurama zavře oči a sesune se mu do náruče.
Hiei přidušeně vykřikne. Prsty se snaží nahmatat tep, ale nic necítí. Zdrceně řve přes celou místnost. Vezme jej do náruče a odchází s ním z toho prokletého domu. Venku nečekaně stojí Genkai. Hiei vyčerpáním padne na kolena před ní i s tělem Kuramy a pláče.
Genkai k nim přiskočí a zkoumá Kuramu. Po chvíli hlasitě oddechne. Hiei zmateně zvedne hlavu a podívá se z Genkai na Kuramu. Ten dýchá, mělce, ale žije. Hiei zaboří hlavu do jeho haleny a pláče dál. Genkai přivolá sanitku a během chvíle sedí Hiei vedle Kuramy a odjíždí do nemocnice.

Uběhnou dva týdny, a Kurama je propuštěn, se všemi se uvítá, jen kolem Hieie projde bez povšimnutí. Podél zdi mizí v horním patře. Hiei zmateně kouká a nechápe co se děje. Nesměli ho chodit navštěvovat, nepřál si to. Vybíhá za Kuramou do pokoje a žene se přímo k němu. Ten hbitě zareaguje a jeho obejmutí se vyhne a rukou mu zabrání v další snaze.
Hiei bolestně zasténá: "Co se děje?"
Kuramovi se po chvíli podaří dostat k posteli a posadí se na ni. Tiše tam sedí. Hiei udělá krok směrem k němu a Kurama zvedne v protest ruku: "Stůj." Hiei se zarazí a Kurama pokračuje: "To co se stalo, se již nesmí stát. Odcházím."
Hiei se k němu vrhne, ale Kurama s povzdechem uhne: "Nech toho. Nesnaž se." Hiei jej zmateně sleduje a natažená ruka mu klesá podél těla. "Proč?"
Kurama zvedne hlavu jeho směrem a Hiei spatří slzy. "Jsem pořád slepý, jako parťák jsem ti k ničemu. Až se vše spraví možná se vrátím."
Hiei zasténá: "Nejsi na nic, co to plácáš?" Kurama poposedne na posteli a podívá se pomyslně z okna ven. "Já to tak cítím. Nemohu pro tebe být přítěží." Hiei si k němu přisedne, vezme jeho ruce a položí si je na obličej. Kurama napřed ucukne, pak jej ale pohladí. "Sakra, nedokážu si ani zapamatovat tvoji tvář."
Hiei mu položí hlavu do klína "Já tě nikdy nepustím, říkej si co chceš. Doteď jsme zvládli vše spolu, a tak to i zůstane."
Kurama natáhne k němu ruce a vytáhne si ho k sobě, silně jej obejme. "Dej mi prosím týden, něco s Genkai zkusíme. Pak se vrátím." Hiei se smutně zvedne "Dobře týden, víc ne." Kurama se zvedne a s jeho pomocí sbalí par věcí co potřebuje na cestu. Pak kolem Hieie prochází, ten smutně zasténá. Kurama vymrští ruku chytne jej za límec u pláště, přitáhne si ho k sobě a hladově políbí. Hiei překvapeně zalapá po dechu a začne se třást.
Kurama to vycítí a silně ho obejme. Pohladí jej po tváři. "Za týden jsem tu zpátky. A neboj žárlit nemusíš Genkai jede se mnou." uchychtne se Kurama.
Hiei si jej přitáhne blíže a políbí jej na oplátku: "Já nežárlím" prohodí naoko uraženě.
Kurama ho pustí a pomalu odchází. Hiei si tiše promluví sám k sobě: "Ale jsem rád, že na tebe dohlédne..."
Kurama otočí hlavu jeho směrem, na rtech mu pohrává úsměv. "Hiei....?"
Hiei celý zrudne: "Já nic neřekl. "