Žádost o ruku

Anotace: Žádost o ruku

Dovolená v Bulharsku se pomalu chýlila ke konci, ale pro ně jakoby neměla nikdy skončit. Vždy měli k sobě hodně blízko a tato dovolená je ještě sblížila. Věděli, že si jsou určeni a chtěli spolu strávit celý život.

Ten večer si připadali zvláštně. Příští den měli 3. výročí a zároveň to byl den jejich odjezdu. A tak si chtěli poslední večer v Primorsku co nejvíc užít. Petr ji pozval do místní restaurace, těšila se jako malá holka. Zrovna se připravovala v jejich hotelovém pokoji. Dlouho nevěděla co na sebe, nakonec zvolila volné letní šaty a svetřík, později bude určitě chladněji. Zamířila do koupelny, pečlivě si nalíčila řasy, pusu přetřela voňavým leskem. Byla připravená vyrazit. On již čekal na chodbě. Když ji spatřil, musel si znovu připomenout, jaké to má štěstí, že chodí s tak krásnou holkou, kterou Jana nepochybně byla. Protože spolu bydleli a sdíleli tak všední starosti, tak se mu už trochu za tu dobu okoukala. Když ji ale teď uviděl, rozhodně mu nepřipadala okoukaná. Musel ji říct, jak moc jí to sluší. Usmála se na něj, roztomilé ďolíčky na jejích tvářích ho přiměly úsměv oplatit. I ona ho pochválila, jak mu to v té černé košili a károvaném svetru sluší. Vždy se jí líbil, když se elegantně oblékl. Nabídl jí rámě, ona se zavěsila a zamířili spolu k výtahu. Ve výtahu ji políbil, Jana polibky opětovala a přestali teprve, až se dveře výtahu otevřeli.

Vydali se k nedaleké restauraci. Když dorazili, podržel jí židli a ona se posadila. Petr si objednal na doporučení číšníka místní rybí specialitu. Ona si vybrala těstovinový salát. Dívali se na sebe a užívali si každé chvíle. Jana si přála, aby večer nikdy neskončil. Bylo jí s Petrem tak krásně! Při večeři vedli rozhovor o jejich dovolené. Shodli se na tom, že si ji oba moc užili. Jinak ale moc nepovídali, stačilo jim, že jsou spolu. Rozuměli si i beze slov.

Po večeři se rozhodli jít se trochu projít po pláži. Byl teplý večer, jenom od moře trochu foukalo. Petrovi se pohled na její větrem rozcuchané vlasy líbil, i vlající šaty byly roztomilé. Musel se usmívat, jak spokojený si připadal. Šli ruku v ruce, prakticky mlčky. Občas se zastavili, aby se dlouze políbili a objali. Janin pohled byl plný lásky a patřil jenom jemu. Tahle noc byla jenom jejich a nikdo jim ji nemohl vzít.

Tu najedou zaslechli tlumenou hudbu, která se zesilovala tím víc, čím blíž byli neznámému světlu. Nakonec se přiblížili tak blízko, až spatřili plážový bar. Petr Janě nabídl, že by si mohli dát koktejl. Souhlasila. Posadili se ke stolu a objednali si mojito. Chvíli usrkávali ze své skleničky, pak najednou začala hrát písničky Love story od Taylor Swift. Janin pohled byl najednou tak nepřítomný. Kolikrát poslouchala tuto písničku a přemýšlela nad jejím obsahem. Tolik se jí líbila. Byla zamyšlená, že si téměř ani nevšimla, jak Petr vytahuje červenou krabičku. Chvíli na ni jen hleděla, tak ji Petr vyzval, ať ji otevře. S třesoucíma se rukama krabičku pomalu otevřela a v němém úžasu hleděla na nejnádhernější prsten, který kdy viděla. Byl tisíckrát hezčí, než si kdy v životě představovala. Byla dojatá a tu si Petr před ní klekl a vyslovil prosté: „Vezmeš si mě?“. Oči se jí zalily slzami štěstí, kolikrát si tuto chvíli představovala, ale to nebylo nic proti realitě. Nemohla odpovědět nic jiného než ANO. Náhle se ozval potlesk od ostatních hostů. Jana Petra pevně objala. V ten moment byla nejšťastnější ženou na světě. Byla neskutečně dojatá a nemohla říct ani slůvko. Nakonec se jí podařilo promluvit a ona mu pověděla, jak moc ho miluje. Zahrnul jí polibky.

Cestou domů si prozpěvovala. Byla neskutečně šťastná a on s ní. Byla vděčná Bohu, že jí do cesty seslal právě Petra. Byl to ten nejúžasnější muž pod sluncem. Najednou byli zasnoubeni. Splnil se její dávný sen, tolik si to přála. Uvědomovali si ovšem, že na svatbu si ještě chvíli počkají. Ale to jim vůbec nevadilo. Byli to ti nejšťastnější zamilovaní lidé, kteří si navzájem uvědomovali, kolik pro sebe znamenají. A v tom právě tkvělo jejich štěstí.