Návštěvnost
Yu yu Hakusho-Černý Drak 2 část
Yu yu Hakusho-Černý Drak 2 část
Kurama s úsměvem uteče nahoru, hodí na postel ručník a přejde k pootevřenému oknu, že ho zavře. Je krásné ráno. Vycházející slunce, obloha se třpytí. Rozhlíží se, zaznamená pohyb, podívá se tím směrem, ale to již ucítí bolest na pravé straně krku, prudce se otočí a předním se rozmazává obličej. Chytne se rámu, že by přestával vidět? Křečovitě se drží, když se obličej dostane až k němu. Je to mladík s tetováním. Překvapeně na něj kouká, než se mu ztratí vše ve tmě.
Když k sobě přijde, leží v posteli v cizím pokoji a onen mladík se nad ním sklání. Chce se bránit, ale zjišťuje, že má svázané ruce. Natočí hlavu, vedle stojí Reno. Oba se na něj zákeřně dívají. Kurama se snaží překulit pryč, ale mladík s tetováním jej chytne a razantně zatlačí do postele. Kápne mu něco s ampulky na rty. Kurama to bezděčně slízne. Začne se mu točit hlava. Oba ho pozorují, když se Reno najednou zvedne a rozváže mu pouta. Kurama se chce bránit, ale nejde to. Látka, co mu dali s ním něco udělala. Krom hlavy se nemůže jinak hýbat. Zděšeně kouká do jejich tváří. Mladík s tetováním mu stáhne triko. Kuramovi prolétne otázka hlavou „Co ten s tím má společného? A proč on?“
Po další minutě snažení se pohnout to vzdá a rezignovaně leží. Vidí, jak se mu oba smějí. Reno mu podá v ampulce další látku a Kurama čeká co bude nyní. Oba se na Kuramu vrhnou, Reno zákeřně po svém, Mokuro spíš bojovně,na jeho tělo, každý z jedné strany. Kurama se dívá do stropu přivřenýma očima, zlostně syčí. Necítí sice nic, ale ten odpor. Když sklopí oči, spatří, jak se mu ten černovlasý snaží dát něco z ampulky. Ucukne hlavou. Mladík ho za to udeří do tváře. Něco mu říká, ale má tak zatemnělou mysl, že mu nerozumí. Začíná trochu cítit Renovy dotyky na svém těle. V duši se chvěje odporem a jeho myšlenky směřují k Hieiovi. Náhle vše přestane. Kurama otevře oči a podívá se. Reno druhého zarazil v mučení a oba se na něj dívají. Reno se zvedne a sedne si na Kuramu obkročmo, jednou rukou mu jeho ruce zvrátí nad hlavu, druhou ho chytne za krvácející bradu a násilnicky ho políbí. Kurama chce uhnout, ale Reno jej pevně drží. Když zavrčí na protest Reno ho pořeže dýkou na rameni.Skloní se až k jeho vlasům a líbá ho do nich. Kurama se diví, že jsou stále potichu.
Reno chvíli pokračuje a Kurama se pod ním chvěje odporem. Reno ho chytne za bradu znovu a tiše pošeptá: „Něco jsme si slíbili ne? Pokud se cokoli pokazí jsi můj! Tuhle větu sis měl zapamatovat. Tady kamarád chce Hieiovu dýku a já tebe. Máš na výběr, buď to obětuješ vše a doneseš ji a zůstaneš se mnou. Nebo pokud ne, povede se tvým blízkým hodně zle a tobě taky. Vidíš sám, že jsem na živu, vůbec jste nepochopili jakou mám sílu. Tak si vyber. Buď to se mnou, nebo smrt někoho blízkého i tvou vlastní.V nečekaný čas.“ Kurama se mu dívá do očí, a vidí v nich neuvěřitelnou sílu a odhodlání. Tiše promluví: „Co tě tak fascinuje na mě? Dýku ti klidně donesu, ale proč já?“ Reno stiskne silněji jeho ruce: „Prostě tě chci, abys byl jen můj, ne toho skrčka. Je mi jedno, jak je ti to odporné, nebo že mě nebudeš milovat, třeba i city přijdou později. Ale chci tě jen pro sebe.Pokud ne, nebude tě mít nikdo.“ Kurama se usměje: „Ty věříš, že to pude tak lehce? Že se nechám vydírat?“ Reno se srdečně zasměje: „Je mi jasné, že ne, ale vím něco, co tě donutí nejen mě poslouchat, ale dokonce i stát jak poslušná loutka vedle mě.“ Kurama na něj pohlédne a začne mít obavy o Hieie: „Co?“ Reno se zašklebí: „To poznáš, pokud mi nebudeš po vůli. Rozmysli se rychle. Dávám ti čas do 5 večer.“ Mokuro Kuramovi vtiskne na rty opět esenci a Kurama usíná. Mokuro ho odnese zpátky do jeho pokoje.
Hiei sleduje Kuramu, jak se v posteli ve spánku zmítá jako by v horečkách. Zvedne se a chytne ho za ruku a pevně ho drží. Ulehne vedle něj.
Po chvíli se Kurama uklidní. Hodinu na to se probouzí a kouká do Hieiovi tváře: „Hiei? Spíš?“ „Nene hlídám Tě.“ „To jsi celou dobu vzhůru?“ „Ano, nevadí mi to, už je ti líp?“ Kurama se na něj láskyplně podívá a odpoví: „Jo už jo, dokonce jsem si vzpomněl, co chtějí.“ Hiei zvědavě kouká: „A co?“ Kurama se podívá na zeď, bolí ho že musí lhát,ale nevidí jinou cestu a ukáže na dýku: „Tu dýku chtěj, ale nevím proč.“ Hiei vyskočí z postele, sundá dýku ze stojanu na zdi a začne křičet: „Kuramooo, to mi říkej, že vše co se děje, je jen kvůli níí!!“ Hodí s ní o zem. „Jsi ji klidně mohli vzít hned, nemuseli dělat, co dělají! Nebo mi něco tajíš??! Něco podstatného? Protože nevěřím ani trochu, že je vše kvůli ní.“ Kurama sklopí oči: „Je to jen kvůli ní.“ „Kuramo nelži mi, já to cítím!“ Kurama se otočí na bok, k němu zády: „Nelžu.“ Hiei nechá dýku dýkou udělá 2 kroky směrem ke Kuramovi, zaslechl v jeho hlase strach. Zastaví se kousek od něj, ruka mu klesne dolů. „Pokud mi hodláš lhát, nemáme se mi dva o čem bavit!“ Naštvaně odejde z pokoje a třískne s dveřmi. Kurama se prudce otočí: „Hieii...... „ natahuje ruku ke dveřím. Slyší, že se zastavil. „Kdyby si tušil.“ tiše promluví a smutně sklopí hlavu ,obrátí se na bok, přemýšlí co dál. Slyší dusot na schodech a prasknutí s venkovními dveřmi. Odešel........
Kurama ještě chvíli leží, když uslyší šramot na okně, zvedne se a jde se podívat. Je to Mokuro. „Tu dýku.“ Kurama se pro ni sehne a podá mu ji. „Tady a na mě ať Reno zapomene.“ Mokuro se zasměje a chytne ho za bradu: „Pro tenhle případ ti mám předat toto.“ Podává mu kazetu. „Máš se na to podívat a rychle si rozmyslet odpověď. Za 10 minut se vrátím.“ Kurama si prohlíží kazetu, pak ji zasune do přehrávače a pustí. Chvíli se nic neděje. Pak spatří park, lidi a …. matka. Kurama přiskočí k televizi a prsty se dotýká obrazovky. Jeho lidská matka. Pak naskočí ještě další záběr, kdy Reno stojí za ním usmívá se a naznačuje, co se stane, když odpoví ne. Na konci je stejný záběr s Hieiem, kde byly oba spolu v parku a Reno stál kousek od nich. Ani si toho nebyl vědom, že tam je. Kurama dřepí na zemi, vyjeveně kouká na televizi a celý se chvěje. Hiei a jeho matka pro něj znamenají nejvíc, v celém jeho životě. Z okna je slyšet přidušený smích. „Takže ti to došlo, to jsem rád.“ Kurama si bezradně stoupne: „Vidím, že není cesty zpět. Pokud bych nechtěl, aby jeden z nich zemřel. Ale vzkaž mu, ano dojdu tam, ano budu u něj, ale víc ať ode mne nečeká. V životě mu nedovolím, aby se mě byť jen dotkl, to bych raděj zemřel. Miluji jen Hiei a na tom nikdy nic nezmění.“ Mokuro se usměje: „V 8 stačí?“ „Dojdu do půlnoci.“ odvětí Kurama. „Dobře, počkám kousek odtud.“ odpoví Mokuro a zmizí. Za dveřmi je slyšet šramot, Kurama rychle vypne kazetu, dá ji do obalu a strčí ji mezi knihy. Hiei prudce otevře dveře. Přepochoduje přes pokoj tam a zpátky. Kurama se na něj dívá: „Co je?“ „Nic“ odvětí naštvaně Hiei. „Jsem tu slyšel dva hlasy.“ „Já jsem tu sám, pustil jsem si televizi.“ zalže Kurama. „Aha“ Hiei zase třískne s dveřmi a odejde dolů. Kurama rychle napíše vzkaz na papír: „Hiei, promiň mi to všechno, i to co teď udělám. Mám proto hodně vážný důvod .Vím, že nerad čteš, proto je lepší se dívat. Možná, když najdeš pochopíš. Knihy jsou v poličkách. Jen jedna tam nepatří, má jiný obal. Moc Tě Miluji. Kurama“
Papír složí napůl a schová pod polštář. Sbalí si do tašky pár věcí, plyšáka od Hieie, rozhlédne se po pokoji doufajíce, že vše skončí nakonec jinak. Protáhne se oknem na střechu a vzadu seskočí dolů, projde zadní brankou a mizí za rohem v ulici. Neví přesně kam jít, tak bezcílně bloumá, ale Mokuro si ho najde, položí mu ruku na rameno a jde vedle něj a naviguje ho.
Hiei sedí dole s ostatními a povídají si. V jednu chvíli ztuhne, zbledne a Keiko ho chytne za ruku: „Stalo se něco?“ Hiei se podívá na schody: „Já nevím , divně mě tu bolí.“ Ukazuje na srdce. Protáhne se kolem stolu a vyběhne nahoru. V pokoji nikdo není. V okně se houpe záclona, stolek zeje prázdnotou. Dýka je také pryč. Hiei přeskočí postel a vrhne se ke skříni. Prudce ji otevře a strnule stojí, Kuramovi věci jsou pryč i plyšák, co mu dal. Přemýšlí rychle co se mohlo stát, ale jediná věc co ho napadá je, že s ním prostě už nechtěl být. A celé divadlo s Renem bylo záminkou. Proběhne ještě do koupelny ,ale tam zůstali věci tak jak byly. Divné. Vrátí se do pokoje, ještě jedna věc zbývá. Pokud si vzal bič je to jasné, pokud ne něco se stalo. Prohledává tedy celý pokoj a nemůže ho najít. Tak přece, zklamaně padne na postel, když uslyší ránu o podlahu. Ohne se pod postel a bič tam leží. Hiei ho sevře do dlaně. Tak přeci se něco stalo. Začne prohledávat znovu pokoj jestli nenajde nějaké vodítko. V posteli nakonec nachází vzkaz. Přečte si ho a nechápe jeho pointu. Jaká divná kniha? Vždyť ví, že nesnáší čtení. Protáhne obličej. Zadívá se na knihovnu, zvedne se a postupně bere jednu vedle druhé do ruky a vyklepává je. Ale nic nenachází. Zarazí se, to je divné co dělá kazeta mezi knihami. Bezděky ji vezme a vloží mezi ostatní do police. Vrátí se k posteli a znovu pročítá vzkaz. Kniha co tam nepatří....?? prohledal všechny knihy tím si byl jist. Znovu pohledem přejede poličku jestli mu něco neuniklo. Náhle s výkřikem skočí k polici s kazetami a hrabe se tam. Vytáhne dvě nepopsané, teď, která to je? Chvíli je obrací a v duchu nadává „Hlavně, že mu říkal, že je má popisovat.“ Vloží první do přehrávače, je tam oslava z vánoc. Vezme tedy druhou a udělá to samé. Po chvíli nudného koukání na park to chce vypnout, když si uvědomí, kdo tam stojí. Kuramova matka a Reno. A na konci? Oni dva a za nimi Reno a naznačuje rukou, co se stane. Tak proto vše, nechtěl riskovat jejich životy. Hiei se chvěje. On sám by se o sebe postaral, ale Kuramova matka byla bezbranná. Smutně se dívá na televizi a přejíždí prstem po obraze Kuramy. Co to jen udělal, nevěřil mu a Kurama se snad, jak to vypadalo raděj obětoval. Jen aby se jim nic nestalo, nechá sebou manipulovat. Hiei se otřese zlostí a odporem, když si představí, jak se Reno Kuramy někde dotýká nebo i víc. Vidí v mysli Kuramův rezignovaný obličej, strach v očích o ně dva, zatnuté zuby a pohled do prázdna. Vypadá jako loutka, která vše děla s odporem. Hiei začne pochodovat po pokoji. Tak tahle to tedy nenechá. Kurama je jen JEHO. Nikoho jiného. Jeho vztek narůstá, protože neví, co Reno s Kuramou provádí. Při každé věci na kterou si vzpomene se otřese odporem a vztekem. Seběhne za Genkai a řekne ji co se stalo. Za chvíli všichni sedí u nich v pokoji a dívají se na kazetu. Genkai rázně nechá kazetu zastavit. Pošle Yusukeho pro Kuramovu matku. Ta překvapeně kouká, co se děje. Genkai ji v kostce vysvětlí, co se stalo a ta se zhroutí do křesla. Kubawara ji dostane za úkol hlídat i děvčata. Přivolá na pomoc i Koenmu, ten zalarmuje svého otce, který mu pošle 2 své nejlepší muže. A zaráz s tím povolí vstup do lidského světa dvěma starým přátelům Yusukeho týmu. Jeden má pomoci s obranou a druhý s útokem. Již námi známý Hitoshi (pozn.ad.- objevuje se poprvé v dílu yyh valentýnský den, ochránce gardy krále Keonmova otce) A druhý je Shinji, (pozn.ad.-objevuje se poprvé v díle yyh- 7-8 dl dlouhé odloučení, démon, který se přidal na stranu Urameshiho týmu)
-----
Kurama tiše následuje Mokura a docházejí do bytu, kde teď Mokuro a Reno přebívají.
Vyjedou nahoru do patra a je zaveden do Renova pokoje, ten už zná. Sedne si na postel a sedí. Mokuro se mu snaží něco nabídnout, ale Kurama vše odmítá. Mokuro pokrčí rameny a tiše řekne: „Dívej, ty můj zájem nejsi, je mi to líto, ale mým jediným cílem je Hiei. Kdybych něco nepotřeboval i já, asi by se tohle nestalo. Hold se s tím budeš muset poprat sám. Já chci jen tu dýku a Hieiovu hlavu. Nic víc.“ Kurama zvedne zrak při Hieiově jméně: „Proč chceš jeho hlavu, co ti udělal!“ zavrčí znepokojeně. Mokuro se otočí k odchodu, ale nakonec promluví: „Měl se lépe než já. Dostal vše, co chtěl. Ale to se zeptej jeho pokud se k tomu někdy dostaneš.“ Kurama na něj nechápavě kouká. Co jen proti němu má? Neviděl mu sice do tváře, ale měl jistou podobnost s Hieiem. Zvláštní. Poposedne na posteli a opře se o pelest, dá si pod záda polštář a čeká. Mokuro mu zkusí znova nabídnout aspoň vodu k pití a tu tedy Kurama přijme. Napije se. Mokuro si sedne proti němu na židli a sleduje ho. Tak tohle je přítel jeho bratříčka. Po tváři mu přelétne úsměv. Vybral si dobře, ale jestli to dopadne, jak myslí, nebude se dlouho radovat. Klapnou dveře a Mokura to vytrhne z myšlenek. Reno se vrátil. Kurama nervózně poposedne také. Ten vchází do pokoje a spokojeně se zatváří, když uvidí Kuramu sedícího na posteli. „Můžeme vyrazit, tady nás už nic nedrží.“ Mokuro se zvedne, vezme Kuramovi věci a zmizí do zásvětí. Reno zůstává chvíli s Kuramou sám. Ani jeden se nehýbe a sledují se. Reno spokojeně, Kurama naštvaně. Reno ho chytne za ruku a donutí vstát. Kurama se chvíli vzpírá, ale Reno je silnější a brzy mu končí v náruči. Reno ho hladí na krku a líbá ho na tvář. Kurama zatne zuby, zavře oči a myslí na Hieie. Celý se chvěje odporem z Renových dotyků.
Reno naštvaně chytne Kuramu za ruce a 2krát jej udeří, zmizí s ním do zásvětí. Takhle mu odporovat. Mokuro tam již čeká. Dovedl je ke svému působišti. Je to 4 patrová budova, v dolní časti jsou cely, 3. a 4. obývá Mokuro sám. Zavede je oba do 3. patra a ukáže jim na dvoje dveře, které jim nechá a odchází pryč. Reno žduchne Kuramu do prvních a tam se nachází malý pokoj. Reno se rozhlédne. „Tenhle je tvůj.“ Naštvaně ho hodí přes celou místnost až do postele a odejde do druhého pokoje. Chvíli je ticho a pak je slyšet lehké oddychovaní. Reno vedle usnul. Kurama si oddychne. Vybalí pár věcí a lehne si na postel s plyšákem v rukou usne. Po 5 hodinách ho probudí hluk v pokoji. Protře si oči, a kousek od něj stojí Mokuro. Divné, proč pořád za ním chodí. Ten mu podá jídlo a něco na pití a chce odejít. Kurama se posadí: „Proč ty? Co máš v plánu?“ Mokuro stojí k němu zády a je ticho. Kurama položí jídlo vedle sebe a vstane. „Tak co je?“ Mokuro se prudce otočí chytne ho za ruku a přitlačí ke zdi. „Tohle je jen mezi mnou a jím, Ty s tím nemáš nic. I když mi trochu s Renem hatíte plány. Možná jsem ho do toho neměl vůbec tahat. Ty by si mi stačil bohatě.“ Naštvaně odejde a nechá tam Kuramu stát. Ten se roztřesený posadí na postel. Vůbec nechápe o co tu jde.
Uslyší odvedle jak Reno vstává. Rychle si položí jídlo na klín a začne jíst. Reno vejde k němu do pokoje a zarazí se. Kde sebral jídlo? Zavře dveře a odejde za Mokurem. Kurama slyší, jak se hádají.
Něco se změnilo. Jen neví co. Mokuro po chvíli prudce otevře dveře a chytne Kuramu za ruku a vede ho chodbou do 4. patra. Tam ho hodí do svého pokoje. „Zůstaň tu. A nikomu neotvírej. Já se za chvíli vrátím.“ Kurama překvapeně kouká na zavírající se dveře a mizícího Mokura. Co se jen mohlo dít? Po chvíli se dveře znovu otevřou a Mokuro mu hází všechny jeho věci. „Buď tu tiše. Hned budu zpět.“ Kurama si sedne do křesla, a vůbec nechápe. Sedí tam asi hodinu, když se otevřou dveře a do místnosti vlítne domlácený Reno. Chytne ho za ruku a mrští s ním o zeď: „Tak ty mi tu budeš hrát divadlo. Celou dobu si domluvený s Mokurem. Zrádče. Za to zaplatíš.“ Kurama se brání: „O čem to meleš. Vy dva něco uděláte, pak mě v podstatě uneseš za pomocí výhružek a teď tu na mě budeš ječet o nějaký domluvě?“ Zlostně se postaví. Reno ho chytne pod krkem a otočí ho obličejem ke zdi a začne ho škrtit. „Já zjistil něco jiného. Nejen, že pomohl schovat tvou matku to nevím proč, ale dokonce nechal stopy, aby věděli tví kamarádi kam jít!“ Kurama překvapeně vzdychne: „Cože??“
Reno ho žduchne do zdi, Kurama se prudce udeří do tváře a po spánku mu teče krev. Reno křičí dál: „Ještě dělej, že o ničem nevíš a fakt mě naštveš.“ Kurama si tře obličej a krvácející spánek. „No to fakt nevím!“ Reno ho chytne za ruku: „Zatím jsem ho zabavil, ty si prožiješ své.“ a táhne ho za sebou do spodního patra, kde se nachází cely. Do jedné ho hodí přiváže na řetěz za krk, řetěz připne na kruh uprostřed místnosti,napřed z něho sundá halenu a útočí na jeho tělo rty,když ale spatří jak se braní a odmítá jakýmkoli způsobem spolupracovat a začne do něj kopat a mlátit ho, diky esenci kterou si připravil mu způsobuje i menší popáleniny v obličeji.: „Ty už nikomu nebudeš patřit. Buď tu zemřeš, nebo tě zhyzdím tak, že se na tebe už nikdy nikdo nepodívá!!“ Kurama si snaží chránit aspoň hlavu,snaží se toto vydržet vše jen protože má strach co by udělal jeho matce a Hieiovi, raděj zemře on, než aby se dotkl byť jednou jich.. Po chvíli leží bezvládně na zemi, celý od krve. Reno zpozorní, útočníci jsou tu. Vyběhne nahoru a zalarmuje své poskoky.
----------
Když se Hiei dovídá o těch to dvou, protáhne obličej. Ani jednoho nemá rád. Všichni se sejdou v obýváku a probírají možnosti jaké mají. Pomocí Koenmy zjišťují, kde se Kurama, Mokuro a Reno nachází.Neví proč,ale i sám Koenma je překvapen, a oznamuje jim že tohle vše ví právě diky Mokurovi. Hitoshi a Kubawara podle plánu zůstanou s Genkai a jedním strážcem hlídat dům s Kuramovou matkou a děvčaty. Shinji, Yusuke, Hiei a druhý strážce se vydávají do zásvětí bojovat. Dostávají se do části ohnivých démonů, zde se Hiei vyzná. Provádí je cestou a dává přitom pozor, aby nebyly prozrazeni. Po chvíli se dostávají k budově asi o 4 patrech. Tady byl měl Kurama být. Shinji a strážce jdou ze zadu budovy. Hiei a Yusuke předem. Vstoupí do budovy jen tak. Je jasné, že tam určitě bude past, proto si dávají pozor. V prvním patře nachází akorát pár démonů a ti jsou velice brzy zlikvidováni. Shinji zatím se strážcem vstoupí zadním vchodem, hned vedle něj jsou dveře a schody dolů. Shinji pokyne strážci ať tam zůstane stát a hlídá. Sbíhá zatím opatrně dolů a pátrá, co tam je. Uvidí pár cel. V nich jsou všelijací démoni, dojde až nakonec chodby a zaujme ho zakrvácený bílý hábit v poslední cele. Opatrně k ní přistoupí a ve vězni pozná Kuramu. Je celý dobitý, od krve a přivázaný řetězem za krk ke kruhu uprostřed místnosti. Shinji smutně sklopí hlavu a snaží se pomocí kopí dostat přes dveře. Kurama lehce pozvedne hlavu jeho tvář je popálená a je vní vepsaná bolest. Shinji naznačí prstem ať je potichu a snaží se vypáčit dveře dál. Kurama se lehce usměje a hlava mu padne zpět na hruď. Shinji zrychlí. Podaří se mu v zápětí zámek vylomit a přiskočí ke Kuramovi. Ten má všude rány a popáleniny. Vezme ho do náruče a vynáší ho nahoru po schodech. Podá nahoře Kuramu pomocníkovi a poprosí jej, aby se s ním rychle vrátil do lidského světa za Genkai. Ten ihned s ním mizí ze zásvětí pryč. Shinji se rozběhne po schodech nahoru odkud slyší hluk. Po cestě míjí Yusukeho, který bojuje s Renem a pomůže mu s démony, které si Reno přivolal na pomoc. Protáhne se posléze dál a zůstane překvapeně stát. Hiei bojuje s Mokurem, tvrdě si zasazují rány. Jen je překvapen, odněkud muže zná. Jen si nemůže vzpomenout. Náhle se objeví záblesk a oba zmizí. Shinji stojí v prázdné místnosti mezi rozbitým nábytkem a nikdo tam jiný není. Otočí se a utíká rychle zpět. Yusuke právě dokončil boj s Renem a ten leží mrtev na zemi. Shinji k němu přiskočí a zkontroluje jestli je opravdu mrtev. Yusuke si spokojeně utře ruce o rifle a tiše prohlásí: „Konečně bude klid. Kde je Hiei a Mokuro?“ Shinji mu převypráví, co viděl a Yusuke se s ním vydá do pokoje. Tam je vše opravdu rozbité a nikde nikdo. Pokrčí rameny: „Musíme rychle zpátky k nám. Tady je vše vyřízeno. Podáme Genkai zprávu.“ Shinji přikývne a oba mizí zpět do lidského světa.
-------
Hiei překvapeně kouká, kde se ocitli. Stojí kdesi ve sněhu, oba zranění a bojovně se sledují. Začnou znovu útočit, a nešetří se. Hiei cítí ale zvláštní pohnutí, když s ním bojuje. Jako by bojoval sám se sebou. Zasadí si pár hodně tvrdých úderů. Leží nyní oba na zemi na břichách a sledují se, když Mokuro překvapeně promluví: „Máš štěstí, že máš Kuramu, nečekal jsem, že budeš tak dobrý. Asi tě hodně změnil co.“ Hiei mu odsekne: „Jo dost, jsme tým.“ Mokuro se zasměje: „Tím to nebude. Změnil tě on. Vidím, že k dobrému. Ale to nemění nic na tom co chci.“ Hiei na něj pohlédne: „A co chceš? Dýku si již dostal. A se mnou bojuješ, jak sis přál.“ Mokuro se začne smát: „Ano část jsem dostal, ten boj byla jen zkouška jestli si tak dobrý, jak se o tobě tvrdí (neřekne mu pravdu o co jde) a shledávám, že si lepší než jsem čekal. Ještě se někdy potkáme.“ S těmi to slovy po něm hodí ohnivou kouli a Hieiovi se podaří na poslední chvíli uskočit, i když se nemusel zrovna namáhat, jako by to hodil schválně mimo něj. Rozhlédne se kolem, nikde ho již nevidí. Mokuro zmizel. Hiei chvíli stojí, pak si sedne a chvěje se. Sakra, kde to je?? Najde si nedaleko strom, urve zněj větev a s její pomocí se vydá na cestu. Musí domů za Kuramou.Neví co se sním stalo, ani jestli ho stihly zachránit. S bolestí u srdce pospíchá.
Když k sobě přijde, leží v posteli v cizím pokoji a onen mladík se nad ním sklání. Chce se bránit, ale zjišťuje, že má svázané ruce. Natočí hlavu, vedle stojí Reno. Oba se na něj zákeřně dívají. Kurama se snaží překulit pryč, ale mladík s tetováním jej chytne a razantně zatlačí do postele. Kápne mu něco s ampulky na rty. Kurama to bezděčně slízne. Začne se mu točit hlava. Oba ho pozorují, když se Reno najednou zvedne a rozváže mu pouta. Kurama se chce bránit, ale nejde to. Látka, co mu dali s ním něco udělala. Krom hlavy se nemůže jinak hýbat. Zděšeně kouká do jejich tváří. Mladík s tetováním mu stáhne triko. Kuramovi prolétne otázka hlavou „Co ten s tím má společného? A proč on?“
Po další minutě snažení se pohnout to vzdá a rezignovaně leží. Vidí, jak se mu oba smějí. Reno mu podá v ampulce další látku a Kurama čeká co bude nyní. Oba se na Kuramu vrhnou, Reno zákeřně po svém, Mokuro spíš bojovně,na jeho tělo, každý z jedné strany. Kurama se dívá do stropu přivřenýma očima, zlostně syčí. Necítí sice nic, ale ten odpor. Když sklopí oči, spatří, jak se mu ten černovlasý snaží dát něco z ampulky. Ucukne hlavou. Mladík ho za to udeří do tváře. Něco mu říká, ale má tak zatemnělou mysl, že mu nerozumí. Začíná trochu cítit Renovy dotyky na svém těle. V duši se chvěje odporem a jeho myšlenky směřují k Hieiovi. Náhle vše přestane. Kurama otevře oči a podívá se. Reno druhého zarazil v mučení a oba se na něj dívají. Reno se zvedne a sedne si na Kuramu obkročmo, jednou rukou mu jeho ruce zvrátí nad hlavu, druhou ho chytne za krvácející bradu a násilnicky ho políbí. Kurama chce uhnout, ale Reno jej pevně drží. Když zavrčí na protest Reno ho pořeže dýkou na rameni.Skloní se až k jeho vlasům a líbá ho do nich. Kurama se diví, že jsou stále potichu.
Reno chvíli pokračuje a Kurama se pod ním chvěje odporem. Reno ho chytne za bradu znovu a tiše pošeptá: „Něco jsme si slíbili ne? Pokud se cokoli pokazí jsi můj! Tuhle větu sis měl zapamatovat. Tady kamarád chce Hieiovu dýku a já tebe. Máš na výběr, buď to obětuješ vše a doneseš ji a zůstaneš se mnou. Nebo pokud ne, povede se tvým blízkým hodně zle a tobě taky. Vidíš sám, že jsem na živu, vůbec jste nepochopili jakou mám sílu. Tak si vyber. Buď to se mnou, nebo smrt někoho blízkého i tvou vlastní.V nečekaný čas.“ Kurama se mu dívá do očí, a vidí v nich neuvěřitelnou sílu a odhodlání. Tiše promluví: „Co tě tak fascinuje na mě? Dýku ti klidně donesu, ale proč já?“ Reno stiskne silněji jeho ruce: „Prostě tě chci, abys byl jen můj, ne toho skrčka. Je mi jedno, jak je ti to odporné, nebo že mě nebudeš milovat, třeba i city přijdou později. Ale chci tě jen pro sebe.Pokud ne, nebude tě mít nikdo.“ Kurama se usměje: „Ty věříš, že to pude tak lehce? Že se nechám vydírat?“ Reno se srdečně zasměje: „Je mi jasné, že ne, ale vím něco, co tě donutí nejen mě poslouchat, ale dokonce i stát jak poslušná loutka vedle mě.“ Kurama na něj pohlédne a začne mít obavy o Hieie: „Co?“ Reno se zašklebí: „To poznáš, pokud mi nebudeš po vůli. Rozmysli se rychle. Dávám ti čas do 5 večer.“ Mokuro Kuramovi vtiskne na rty opět esenci a Kurama usíná. Mokuro ho odnese zpátky do jeho pokoje.
Hiei sleduje Kuramu, jak se v posteli ve spánku zmítá jako by v horečkách. Zvedne se a chytne ho za ruku a pevně ho drží. Ulehne vedle něj.
Po chvíli se Kurama uklidní. Hodinu na to se probouzí a kouká do Hieiovi tváře: „Hiei? Spíš?“ „Nene hlídám Tě.“ „To jsi celou dobu vzhůru?“ „Ano, nevadí mi to, už je ti líp?“ Kurama se na něj láskyplně podívá a odpoví: „Jo už jo, dokonce jsem si vzpomněl, co chtějí.“ Hiei zvědavě kouká: „A co?“ Kurama se podívá na zeď, bolí ho že musí lhát,ale nevidí jinou cestu a ukáže na dýku: „Tu dýku chtěj, ale nevím proč.“ Hiei vyskočí z postele, sundá dýku ze stojanu na zdi a začne křičet: „Kuramooo, to mi říkej, že vše co se děje, je jen kvůli níí!!“ Hodí s ní o zem. „Jsi ji klidně mohli vzít hned, nemuseli dělat, co dělají! Nebo mi něco tajíš??! Něco podstatného? Protože nevěřím ani trochu, že je vše kvůli ní.“ Kurama sklopí oči: „Je to jen kvůli ní.“ „Kuramo nelži mi, já to cítím!“ Kurama se otočí na bok, k němu zády: „Nelžu.“ Hiei nechá dýku dýkou udělá 2 kroky směrem ke Kuramovi, zaslechl v jeho hlase strach. Zastaví se kousek od něj, ruka mu klesne dolů. „Pokud mi hodláš lhát, nemáme se mi dva o čem bavit!“ Naštvaně odejde z pokoje a třískne s dveřmi. Kurama se prudce otočí: „Hieii...... „ natahuje ruku ke dveřím. Slyší, že se zastavil. „Kdyby si tušil.“ tiše promluví a smutně sklopí hlavu ,obrátí se na bok, přemýšlí co dál. Slyší dusot na schodech a prasknutí s venkovními dveřmi. Odešel........
Kurama ještě chvíli leží, když uslyší šramot na okně, zvedne se a jde se podívat. Je to Mokuro. „Tu dýku.“ Kurama se pro ni sehne a podá mu ji. „Tady a na mě ať Reno zapomene.“ Mokuro se zasměje a chytne ho za bradu: „Pro tenhle případ ti mám předat toto.“ Podává mu kazetu. „Máš se na to podívat a rychle si rozmyslet odpověď. Za 10 minut se vrátím.“ Kurama si prohlíží kazetu, pak ji zasune do přehrávače a pustí. Chvíli se nic neděje. Pak spatří park, lidi a …. matka. Kurama přiskočí k televizi a prsty se dotýká obrazovky. Jeho lidská matka. Pak naskočí ještě další záběr, kdy Reno stojí za ním usmívá se a naznačuje, co se stane, když odpoví ne. Na konci je stejný záběr s Hieiem, kde byly oba spolu v parku a Reno stál kousek od nich. Ani si toho nebyl vědom, že tam je. Kurama dřepí na zemi, vyjeveně kouká na televizi a celý se chvěje. Hiei a jeho matka pro něj znamenají nejvíc, v celém jeho životě. Z okna je slyšet přidušený smích. „Takže ti to došlo, to jsem rád.“ Kurama si bezradně stoupne: „Vidím, že není cesty zpět. Pokud bych nechtěl, aby jeden z nich zemřel. Ale vzkaž mu, ano dojdu tam, ano budu u něj, ale víc ať ode mne nečeká. V životě mu nedovolím, aby se mě byť jen dotkl, to bych raděj zemřel. Miluji jen Hiei a na tom nikdy nic nezmění.“ Mokuro se usměje: „V 8 stačí?“ „Dojdu do půlnoci.“ odvětí Kurama. „Dobře, počkám kousek odtud.“ odpoví Mokuro a zmizí. Za dveřmi je slyšet šramot, Kurama rychle vypne kazetu, dá ji do obalu a strčí ji mezi knihy. Hiei prudce otevře dveře. Přepochoduje přes pokoj tam a zpátky. Kurama se na něj dívá: „Co je?“ „Nic“ odvětí naštvaně Hiei. „Jsem tu slyšel dva hlasy.“ „Já jsem tu sám, pustil jsem si televizi.“ zalže Kurama. „Aha“ Hiei zase třískne s dveřmi a odejde dolů. Kurama rychle napíše vzkaz na papír: „Hiei, promiň mi to všechno, i to co teď udělám. Mám proto hodně vážný důvod .Vím, že nerad čteš, proto je lepší se dívat. Možná, když najdeš pochopíš. Knihy jsou v poličkách. Jen jedna tam nepatří, má jiný obal. Moc Tě Miluji. Kurama“
Papír složí napůl a schová pod polštář. Sbalí si do tašky pár věcí, plyšáka od Hieie, rozhlédne se po pokoji doufajíce, že vše skončí nakonec jinak. Protáhne se oknem na střechu a vzadu seskočí dolů, projde zadní brankou a mizí za rohem v ulici. Neví přesně kam jít, tak bezcílně bloumá, ale Mokuro si ho najde, položí mu ruku na rameno a jde vedle něj a naviguje ho.
Hiei sedí dole s ostatními a povídají si. V jednu chvíli ztuhne, zbledne a Keiko ho chytne za ruku: „Stalo se něco?“ Hiei se podívá na schody: „Já nevím , divně mě tu bolí.“ Ukazuje na srdce. Protáhne se kolem stolu a vyběhne nahoru. V pokoji nikdo není. V okně se houpe záclona, stolek zeje prázdnotou. Dýka je také pryč. Hiei přeskočí postel a vrhne se ke skříni. Prudce ji otevře a strnule stojí, Kuramovi věci jsou pryč i plyšák, co mu dal. Přemýšlí rychle co se mohlo stát, ale jediná věc co ho napadá je, že s ním prostě už nechtěl být. A celé divadlo s Renem bylo záminkou. Proběhne ještě do koupelny ,ale tam zůstali věci tak jak byly. Divné. Vrátí se do pokoje, ještě jedna věc zbývá. Pokud si vzal bič je to jasné, pokud ne něco se stalo. Prohledává tedy celý pokoj a nemůže ho najít. Tak přece, zklamaně padne na postel, když uslyší ránu o podlahu. Ohne se pod postel a bič tam leží. Hiei ho sevře do dlaně. Tak přeci se něco stalo. Začne prohledávat znovu pokoj jestli nenajde nějaké vodítko. V posteli nakonec nachází vzkaz. Přečte si ho a nechápe jeho pointu. Jaká divná kniha? Vždyť ví, že nesnáší čtení. Protáhne obličej. Zadívá se na knihovnu, zvedne se a postupně bere jednu vedle druhé do ruky a vyklepává je. Ale nic nenachází. Zarazí se, to je divné co dělá kazeta mezi knihami. Bezděky ji vezme a vloží mezi ostatní do police. Vrátí se k posteli a znovu pročítá vzkaz. Kniha co tam nepatří....?? prohledal všechny knihy tím si byl jist. Znovu pohledem přejede poličku jestli mu něco neuniklo. Náhle s výkřikem skočí k polici s kazetami a hrabe se tam. Vytáhne dvě nepopsané, teď, která to je? Chvíli je obrací a v duchu nadává „Hlavně, že mu říkal, že je má popisovat.“ Vloží první do přehrávače, je tam oslava z vánoc. Vezme tedy druhou a udělá to samé. Po chvíli nudného koukání na park to chce vypnout, když si uvědomí, kdo tam stojí. Kuramova matka a Reno. A na konci? Oni dva a za nimi Reno a naznačuje rukou, co se stane. Tak proto vše, nechtěl riskovat jejich životy. Hiei se chvěje. On sám by se o sebe postaral, ale Kuramova matka byla bezbranná. Smutně se dívá na televizi a přejíždí prstem po obraze Kuramy. Co to jen udělal, nevěřil mu a Kurama se snad, jak to vypadalo raděj obětoval. Jen aby se jim nic nestalo, nechá sebou manipulovat. Hiei se otřese zlostí a odporem, když si představí, jak se Reno Kuramy někde dotýká nebo i víc. Vidí v mysli Kuramův rezignovaný obličej, strach v očích o ně dva, zatnuté zuby a pohled do prázdna. Vypadá jako loutka, která vše děla s odporem. Hiei začne pochodovat po pokoji. Tak tahle to tedy nenechá. Kurama je jen JEHO. Nikoho jiného. Jeho vztek narůstá, protože neví, co Reno s Kuramou provádí. Při každé věci na kterou si vzpomene se otřese odporem a vztekem. Seběhne za Genkai a řekne ji co se stalo. Za chvíli všichni sedí u nich v pokoji a dívají se na kazetu. Genkai rázně nechá kazetu zastavit. Pošle Yusukeho pro Kuramovu matku. Ta překvapeně kouká, co se děje. Genkai ji v kostce vysvětlí, co se stalo a ta se zhroutí do křesla. Kubawara ji dostane za úkol hlídat i děvčata. Přivolá na pomoc i Koenmu, ten zalarmuje svého otce, který mu pošle 2 své nejlepší muže. A zaráz s tím povolí vstup do lidského světa dvěma starým přátelům Yusukeho týmu. Jeden má pomoci s obranou a druhý s útokem. Již námi známý Hitoshi (pozn.ad.- objevuje se poprvé v dílu yyh valentýnský den, ochránce gardy krále Keonmova otce) A druhý je Shinji, (pozn.ad.-objevuje se poprvé v díle yyh- 7-8 dl dlouhé odloučení, démon, který se přidal na stranu Urameshiho týmu)
-----
Kurama tiše následuje Mokura a docházejí do bytu, kde teď Mokuro a Reno přebívají.
Vyjedou nahoru do patra a je zaveden do Renova pokoje, ten už zná. Sedne si na postel a sedí. Mokuro se mu snaží něco nabídnout, ale Kurama vše odmítá. Mokuro pokrčí rameny a tiše řekne: „Dívej, ty můj zájem nejsi, je mi to líto, ale mým jediným cílem je Hiei. Kdybych něco nepotřeboval i já, asi by se tohle nestalo. Hold se s tím budeš muset poprat sám. Já chci jen tu dýku a Hieiovu hlavu. Nic víc.“ Kurama zvedne zrak při Hieiově jméně: „Proč chceš jeho hlavu, co ti udělal!“ zavrčí znepokojeně. Mokuro se otočí k odchodu, ale nakonec promluví: „Měl se lépe než já. Dostal vše, co chtěl. Ale to se zeptej jeho pokud se k tomu někdy dostaneš.“ Kurama na něj nechápavě kouká. Co jen proti němu má? Neviděl mu sice do tváře, ale měl jistou podobnost s Hieiem. Zvláštní. Poposedne na posteli a opře se o pelest, dá si pod záda polštář a čeká. Mokuro mu zkusí znova nabídnout aspoň vodu k pití a tu tedy Kurama přijme. Napije se. Mokuro si sedne proti němu na židli a sleduje ho. Tak tohle je přítel jeho bratříčka. Po tváři mu přelétne úsměv. Vybral si dobře, ale jestli to dopadne, jak myslí, nebude se dlouho radovat. Klapnou dveře a Mokura to vytrhne z myšlenek. Reno se vrátil. Kurama nervózně poposedne také. Ten vchází do pokoje a spokojeně se zatváří, když uvidí Kuramu sedícího na posteli. „Můžeme vyrazit, tady nás už nic nedrží.“ Mokuro se zvedne, vezme Kuramovi věci a zmizí do zásvětí. Reno zůstává chvíli s Kuramou sám. Ani jeden se nehýbe a sledují se. Reno spokojeně, Kurama naštvaně. Reno ho chytne za ruku a donutí vstát. Kurama se chvíli vzpírá, ale Reno je silnější a brzy mu končí v náruči. Reno ho hladí na krku a líbá ho na tvář. Kurama zatne zuby, zavře oči a myslí na Hieie. Celý se chvěje odporem z Renových dotyků.
Reno naštvaně chytne Kuramu za ruce a 2krát jej udeří, zmizí s ním do zásvětí. Takhle mu odporovat. Mokuro tam již čeká. Dovedl je ke svému působišti. Je to 4 patrová budova, v dolní časti jsou cely, 3. a 4. obývá Mokuro sám. Zavede je oba do 3. patra a ukáže jim na dvoje dveře, které jim nechá a odchází pryč. Reno žduchne Kuramu do prvních a tam se nachází malý pokoj. Reno se rozhlédne. „Tenhle je tvůj.“ Naštvaně ho hodí přes celou místnost až do postele a odejde do druhého pokoje. Chvíli je ticho a pak je slyšet lehké oddychovaní. Reno vedle usnul. Kurama si oddychne. Vybalí pár věcí a lehne si na postel s plyšákem v rukou usne. Po 5 hodinách ho probudí hluk v pokoji. Protře si oči, a kousek od něj stojí Mokuro. Divné, proč pořád za ním chodí. Ten mu podá jídlo a něco na pití a chce odejít. Kurama se posadí: „Proč ty? Co máš v plánu?“ Mokuro stojí k němu zády a je ticho. Kurama položí jídlo vedle sebe a vstane. „Tak co je?“ Mokuro se prudce otočí chytne ho za ruku a přitlačí ke zdi. „Tohle je jen mezi mnou a jím, Ty s tím nemáš nic. I když mi trochu s Renem hatíte plány. Možná jsem ho do toho neměl vůbec tahat. Ty by si mi stačil bohatě.“ Naštvaně odejde a nechá tam Kuramu stát. Ten se roztřesený posadí na postel. Vůbec nechápe o co tu jde.
Uslyší odvedle jak Reno vstává. Rychle si položí jídlo na klín a začne jíst. Reno vejde k němu do pokoje a zarazí se. Kde sebral jídlo? Zavře dveře a odejde za Mokurem. Kurama slyší, jak se hádají.
Něco se změnilo. Jen neví co. Mokuro po chvíli prudce otevře dveře a chytne Kuramu za ruku a vede ho chodbou do 4. patra. Tam ho hodí do svého pokoje. „Zůstaň tu. A nikomu neotvírej. Já se za chvíli vrátím.“ Kurama překvapeně kouká na zavírající se dveře a mizícího Mokura. Co se jen mohlo dít? Po chvíli se dveře znovu otevřou a Mokuro mu hází všechny jeho věci. „Buď tu tiše. Hned budu zpět.“ Kurama si sedne do křesla, a vůbec nechápe. Sedí tam asi hodinu, když se otevřou dveře a do místnosti vlítne domlácený Reno. Chytne ho za ruku a mrští s ním o zeď: „Tak ty mi tu budeš hrát divadlo. Celou dobu si domluvený s Mokurem. Zrádče. Za to zaplatíš.“ Kurama se brání: „O čem to meleš. Vy dva něco uděláte, pak mě v podstatě uneseš za pomocí výhružek a teď tu na mě budeš ječet o nějaký domluvě?“ Zlostně se postaví. Reno ho chytne pod krkem a otočí ho obličejem ke zdi a začne ho škrtit. „Já zjistil něco jiného. Nejen, že pomohl schovat tvou matku to nevím proč, ale dokonce nechal stopy, aby věděli tví kamarádi kam jít!“ Kurama překvapeně vzdychne: „Cože??“
Reno ho žduchne do zdi, Kurama se prudce udeří do tváře a po spánku mu teče krev. Reno křičí dál: „Ještě dělej, že o ničem nevíš a fakt mě naštveš.“ Kurama si tře obličej a krvácející spánek. „No to fakt nevím!“ Reno ho chytne za ruku: „Zatím jsem ho zabavil, ty si prožiješ své.“ a táhne ho za sebou do spodního patra, kde se nachází cely. Do jedné ho hodí přiváže na řetěz za krk, řetěz připne na kruh uprostřed místnosti,napřed z něho sundá halenu a útočí na jeho tělo rty,když ale spatří jak se braní a odmítá jakýmkoli způsobem spolupracovat a začne do něj kopat a mlátit ho, diky esenci kterou si připravil mu způsobuje i menší popáleniny v obličeji.: „Ty už nikomu nebudeš patřit. Buď tu zemřeš, nebo tě zhyzdím tak, že se na tebe už nikdy nikdo nepodívá!!“ Kurama si snaží chránit aspoň hlavu,snaží se toto vydržet vše jen protože má strach co by udělal jeho matce a Hieiovi, raděj zemře on, než aby se dotkl byť jednou jich.. Po chvíli leží bezvládně na zemi, celý od krve. Reno zpozorní, útočníci jsou tu. Vyběhne nahoru a zalarmuje své poskoky.
----------
Když se Hiei dovídá o těch to dvou, protáhne obličej. Ani jednoho nemá rád. Všichni se sejdou v obýváku a probírají možnosti jaké mají. Pomocí Koenmy zjišťují, kde se Kurama, Mokuro a Reno nachází.Neví proč,ale i sám Koenma je překvapen, a oznamuje jim že tohle vše ví právě diky Mokurovi. Hitoshi a Kubawara podle plánu zůstanou s Genkai a jedním strážcem hlídat dům s Kuramovou matkou a děvčaty. Shinji, Yusuke, Hiei a druhý strážce se vydávají do zásvětí bojovat. Dostávají se do části ohnivých démonů, zde se Hiei vyzná. Provádí je cestou a dává přitom pozor, aby nebyly prozrazeni. Po chvíli se dostávají k budově asi o 4 patrech. Tady byl měl Kurama být. Shinji a strážce jdou ze zadu budovy. Hiei a Yusuke předem. Vstoupí do budovy jen tak. Je jasné, že tam určitě bude past, proto si dávají pozor. V prvním patře nachází akorát pár démonů a ti jsou velice brzy zlikvidováni. Shinji zatím se strážcem vstoupí zadním vchodem, hned vedle něj jsou dveře a schody dolů. Shinji pokyne strážci ať tam zůstane stát a hlídá. Sbíhá zatím opatrně dolů a pátrá, co tam je. Uvidí pár cel. V nich jsou všelijací démoni, dojde až nakonec chodby a zaujme ho zakrvácený bílý hábit v poslední cele. Opatrně k ní přistoupí a ve vězni pozná Kuramu. Je celý dobitý, od krve a přivázaný řetězem za krk ke kruhu uprostřed místnosti. Shinji smutně sklopí hlavu a snaží se pomocí kopí dostat přes dveře. Kurama lehce pozvedne hlavu jeho tvář je popálená a je vní vepsaná bolest. Shinji naznačí prstem ať je potichu a snaží se vypáčit dveře dál. Kurama se lehce usměje a hlava mu padne zpět na hruď. Shinji zrychlí. Podaří se mu v zápětí zámek vylomit a přiskočí ke Kuramovi. Ten má všude rány a popáleniny. Vezme ho do náruče a vynáší ho nahoru po schodech. Podá nahoře Kuramu pomocníkovi a poprosí jej, aby se s ním rychle vrátil do lidského světa za Genkai. Ten ihned s ním mizí ze zásvětí pryč. Shinji se rozběhne po schodech nahoru odkud slyší hluk. Po cestě míjí Yusukeho, který bojuje s Renem a pomůže mu s démony, které si Reno přivolal na pomoc. Protáhne se posléze dál a zůstane překvapeně stát. Hiei bojuje s Mokurem, tvrdě si zasazují rány. Jen je překvapen, odněkud muže zná. Jen si nemůže vzpomenout. Náhle se objeví záblesk a oba zmizí. Shinji stojí v prázdné místnosti mezi rozbitým nábytkem a nikdo tam jiný není. Otočí se a utíká rychle zpět. Yusuke právě dokončil boj s Renem a ten leží mrtev na zemi. Shinji k němu přiskočí a zkontroluje jestli je opravdu mrtev. Yusuke si spokojeně utře ruce o rifle a tiše prohlásí: „Konečně bude klid. Kde je Hiei a Mokuro?“ Shinji mu převypráví, co viděl a Yusuke se s ním vydá do pokoje. Tam je vše opravdu rozbité a nikde nikdo. Pokrčí rameny: „Musíme rychle zpátky k nám. Tady je vše vyřízeno. Podáme Genkai zprávu.“ Shinji přikývne a oba mizí zpět do lidského světa.
-------
Hiei překvapeně kouká, kde se ocitli. Stojí kdesi ve sněhu, oba zranění a bojovně se sledují. Začnou znovu útočit, a nešetří se. Hiei cítí ale zvláštní pohnutí, když s ním bojuje. Jako by bojoval sám se sebou. Zasadí si pár hodně tvrdých úderů. Leží nyní oba na zemi na břichách a sledují se, když Mokuro překvapeně promluví: „Máš štěstí, že máš Kuramu, nečekal jsem, že budeš tak dobrý. Asi tě hodně změnil co.“ Hiei mu odsekne: „Jo dost, jsme tým.“ Mokuro se zasměje: „Tím to nebude. Změnil tě on. Vidím, že k dobrému. Ale to nemění nic na tom co chci.“ Hiei na něj pohlédne: „A co chceš? Dýku si již dostal. A se mnou bojuješ, jak sis přál.“ Mokuro se začne smát: „Ano část jsem dostal, ten boj byla jen zkouška jestli si tak dobrý, jak se o tobě tvrdí (neřekne mu pravdu o co jde) a shledávám, že si lepší než jsem čekal. Ještě se někdy potkáme.“ S těmi to slovy po něm hodí ohnivou kouli a Hieiovi se podaří na poslední chvíli uskočit, i když se nemusel zrovna namáhat, jako by to hodil schválně mimo něj. Rozhlédne se kolem, nikde ho již nevidí. Mokuro zmizel. Hiei chvíli stojí, pak si sedne a chvěje se. Sakra, kde to je?? Najde si nedaleko strom, urve zněj větev a s její pomocí se vydá na cestu. Musí domů za Kuramou.Neví co se sním stalo, ani jestli ho stihly zachránit. S bolestí u srdce pospíchá.
Komentáře (2)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk