Romeo a Julie I.

Anotace: Jak moc bychom chtěli takovou lásku. Jak moc jsme zklamaní, když ta naše není tak dokonalá. A... jak to vlastně bylo doopravdy? Pro přehlednost rozděleno do čtyř kratších částí.

Práskla za sebou dveřmi a schovala se do peřin. Slzy jí stékaly po tvářích. Nechápala to. Vždyť byli tak šťastní! A teď? Jen samá hádka. Kdy tohle začalo? Ano, brali se mladí. Ale z lásky! Jenže teď se jí Roman odcizuje čím dál víc. Spolkla slanou kapku, která se jí usadila na rtech, a rozsvítila lampičku na nočním stolku vedle velké manželské postele. První kus nábytku, který si koupili. Sáhla po značně ohmataném svazečku. Romeo a Julie. Našla tu knížečku kdesi při svých toulkách po antikvariátech. Hledala v ní útěchu. Na jejích stránkách nacházela onu opravdovou nefalšovanou lásku. Takovou, jakou prožívala s Romanem. Nebo si myslela, že prožívá? Vždyť to není tak dávno, co se nad tou knížkou smáli, jako už tisíckrát. Romeo a Julie. Roman a Johana. Možná proto hledala paralelu mezi jejich skutečným životem a životem těch dvou na stránkách knihy. Snad je přece jen naivní, když v sedmadvaceti ještě doufá ve skutečnou romanci. Měla by se už vzdát těch svých šílených fantazií a začít žít tenhle bolavý život. Otevřela knížku a vychutnávala ty důverně známé řádky. Jako tolikrát se jí před očima otevírala známá scenérie veronských uliček. Přímo před sebou viděla kamenné zdi, jen se jich dotknout...