Na jedné párty...

Anotace: 3.část - kapitolka vcelku o ničem :-D Ale bavilo mě ji psát...

Když se Jana kolem druhé hodiny odpolední probudila, musela toho docela litovat. Mnohem lépe by se měla, kdyby dál spala. Pomohla jsem jí do koupelny. Neustále se mi omlouvala a mluvila o Markovi. ,,Je to děsnej prevít," mumlala, když dokončila sprchu a vrátila se zpátky do obýváku. ,,Děsnej. Ale taky děsně krásnej. Mrknul na mě těma svýma očima...a já mu skočila do postele jako školačka. Ani mě u sebe nenechal vyspat. Hodil po mně oblečení a řekl mi, at vypadnu. Tak jsem se opila- na žal. Nemáš cigaretu?"
Už asi po tisící za naše kamarádství jsem jí vysvětlila, že nekouřím. ,,Fakt? Měla bys začít. A co ty? Co jsi včera na tý pařbě dělala ty?“ Sklopila jsem oči a usmála se. ,,No…s někým jsem se seznámila.“ Janě málem vypadly oči z důlků. Zapomněla na cigarety a začala se vyptávat na otázky typu: ,,Jak vypadal? Jak se jmenuje? Znám ho?“ Odpovědět jsem jí uspokojivě mohla pouze na první z nich. Jeho jméno jsem neznala, tudíž ani nevím, jestli ho Jana zná. A tak jsem jí alespon podrobně vylíčila, že měl tmavé oči, černé , uličnicky rozcuchané vlasy a na sobě černé džíny a koženou bundu. Když jsem se zmínila o jeho zálibě ve vykání a líbání rukou, zakoulela očima.

,,To jsi zase sbalila nějakýho pošahanýho úchylo-romantika, co? Nebo ti snad přijde normální, jak se choval? Tohle už se dneska nedělá. Možná tak za našich prababiček by s tím uspěl. I když si myslím, že ani moje prabábi by mu to nežrala. Ona byla strašně slušná, šáhnout na sebe nenechala. Dokud nepoznala pradědu.“ Nechtěla jsem poslouchat, jaký byl její pradědeček ,,kanec“, protože jsem to už párkrát slyšela. Pokud se dalo Janě věřit, byl slušný kvítko. Alespon víme, po kom ta Jani je, že… Šla jsem si něco uvařit k pozdnímu obědu. Neměla jsem moc na výběr. S velkým náskokem to vyhráli špagety se sýrem a kečupem. Jejich soupeřem totiž bylo uzené, nevábné barvy a vůně, které přinesla moje maminka z práce…no, už před dlouhou dobou.


Ale Jana se mým úskokem do kuchyně nedala odradit. Napochodovala do kuchyně, stále jen v mém županu. Otevřela lednici a vytáhla ono uzené. S příšerným mlaskáním ho snědla. Udělalo se mi špatně.
,,Lahůdka. Takový dobroty doma nemáme," nezapomněla to okomentovat.

Vážně jsem říkala, že je tohle moje nejlepší kamarádka? Neříkala. To se vám jen zdálo...