Hranice vztahu 6

Anotace: Společné víkendy. Posun přibližně o měsíc vpřed a sumarizace dosavadního vývoje jeho očima.

Sbírka: Hranice vztahu

Dalo by se říct, že byl spokojený člověk. Nic mu nechybělo, zvlášť po sexuální stránce – pravidelný sex dvakrát třikrát do týdne, takže si neměl na co stěžovat, byl si jistý, že by mu mnoho jiných závidělo. Trvalo to už přes měsíc a on už s jistotou věděl, že cítí mnohem víc, než povrchní přitažlivost a sexuální touhu. Jeho city se velmi záhy prohloubily a on měl dostatek odvahy na to, aby si přiznal, že je zamilovaný, a to prakticky od jejich první společné noci. Samozřejmě se to prohlubovalo a přetvářelo, jak se postupně poznávali, ale všechny ty proměny byly pozitivním směrem.

Jenom mu dělalo starosti, že nevěděl, jak to v tomhle ohledu cítí ona. Vyjádřila se jasně ohledně hranic jejich vztahu – stručně řečeno to byla jeho postel. Nechtěla víc než sex a k jeho překvapení to nevypadalo, že by změnila názor. To totiž tak trochu čekal, zejména po jejich první společné noci. Nezkušená, říkal si tehdy, takže tak úplně neví, co chce. Postupně si ovšem začínal myslet, že se zmýlil, protože se její postoj nijak nezměnil, přestože počet jejích návštěv už se vyšplhal k dvacítce.

Hrál podle jejích pravidel. Jediné, na čem trval, bylo, že když se jejich milostné hrátky protáhly do pozdního večera, tak musela zůstat přes noc. Nechtěl, aby se tak pozdě vracela přes půl města sama. Ale jinak předstíral, že mezi nimi jde především o sex, jak si přála. Nevěděl sice, jak dlouho to ještě vydrží, aniž by jí řekl, co skutečně cítí… Ale držela ho zpátky představa toho, že by tím zřejmě všechno pokazil. Čekal na nějaký signál z její strany, že jí na něm záleží i kvůli jiným věcem než jenom kvůli sexu.

Ale nedočkal se ho.

Proto se rozhodl jednat sám… Ovšem neměl v plánu hned vyložit karty na stůl, to ne – v tom případě by se nedočkal ničeho jiného než negativní reakce, tím si byl jistý. Rozhodl se na to jít od lesa – nechá ji, aby si sama uvědomila, že k němu něco cítí a že chce víc, než se scházet kvůli sexu.

Za jistý pokrok považoval, že spolu strávili už dva víkendy; poprvé se ještě trochu cukala – tvrdila, že musí pracovat na nějakém projektu, a celou sobotu strávila v knihovně. Spolu byli páteční a sobotní noc a celou neděli, večer už se ovšem zase sebrala a vrátila se k sobě, s omluvou, že se potřebuje připravit na pondělní ráno, navíc by ho prý vzbudila, protože v pondělí začínala ve škole o několik hodin dřív než on.

Podruhé už ovšem zůstala od páteční noci až do nedělního večera a on tenhle víkend považoval za jeden z nejúžasnějších ve svém životě. Prakticky nevylézali z postele, buď se milovali, nebo se dívali na filmy, poslouchali hudbu, povídali si… Většinou to nebyly nějak zásadní debaty, spíš si jen vyměňovali názory na nejrůznější věci od herců přes jejich školský systém až po odlišné zvyky. Jejich rozhovory byly na mnohdy banální či bizarní témata, čemuž odpovídala i rovina, v jaké se to celé neslo. Neustále se něčemu smáli, a když se dostali do sporu, jeden z nich si prosadil svou pravdu většinou nefér přesvědčováním, které obnášelo celou škálu metod od líbání přes lechtání až po polštářovou bitvu. Netřeba dodávat, že čím vášnivější spor, tím pravděpodobněji skončil sexem.

Proto se nemohl dočkat jejich v pořadí třetího víkendu, který před nimi byl přibližně začátkem dubna. Měl v plánu trošku přitvrdit ve svém plánu, který nazval: systematicky ji dovést k tomu, aby si uvědomila, co doopravdy chce.

Považoval průběh svého plánu za vydařený, alespoň zatím. Bylo mu jasné, že si neuvědomuje, co jejich společné víkendy skutečně znamenají. To, že s ním dokázala strávit skoro tři dny, kdy sex prokládali sledováním filmů a povídáním o nejrůznějších věcech, pro něj byl důkaz, že podvědomě přece jen chce normální vztah. Protože tohle už se vztahu víc než podobalo.

Až na to, že spolu nikdy nikam nechodili.

Nikdy spolu nebyli na večeři, v kině, v klubu ani na obyčejné procházce městem – pokud se nepočítaly asi tři vzácné případy, kdy se potkali, zrovna když měla namířeno k němu domů.

A to měl v plánu taky změnit.

…

„Co děláš v pátek za tři týdny?“ zeptal se nenuceně. Seděl u stolu zády k ní a před sebou měl počítač. Byli spolu už pár hodin, během kterých už se stihli dvakrát pomilovat, o čemž svědčilo, že ona seděla uprostřed postele a kolem nahého těla měla jen tenkou deku.

„Za tři týdny?“ zopakovala po něm a vzhlédla od knížky, ve které listovala. Musela se připravovat na zkoušku ze světového malířství, která ji čekala přibližně za deset dní, proto se tentokrát náplň jejich společně stráveného víkendu trochu lišila. „Nevím, většinou nemám plány tak daleko dopředu. Proč?“

„V kině bude konečně premiéra jednoho filmu, který jsem chtěl vidět. Říkal jsem si, jestli nechceš jít se mnou.“ Bylo mu jasné, že když se otočí, aby na ni viděl, spatří ten kamenný výraz, který nasadila vždycky, když začal s podobnými tématy.

„Ty chceš jít do kina?“ zeptala se nevěřícně.

„Jo,“ přitakal s pokrčením ramen. „Co je na tom špatného?“

„Od kina už je jenom jeden krok k návštěvě rodičů, tohle je přesně to, co jsem nechtěla.“

Zhluboka si povzdechl a otočil se zpátky ke stolu. „Fajn, to byl jenom návrh. Zapomeň na to.“

„No tak, přece jsme se domluvili, že tohle dělat nebudeme,“ řekla napůl omluvně a napůl jako by mu to vytýkavě připomínala.„Nekažme to.“

Znovu se prudce otočil. „Co by se tím zkazilo? Díváme se na filmy tady, jaký je rozdíl jít se podívat do kina?! Je to jenom kino, proboha, ne jáma lvová.“

Teď viděla, že začíná být opravdu naštvaný. „To je něco, co dělají páry. My ale nejsme pár.“

„Jo, to mi připomínáš při každé příležitosti.“ Prudce vstal od stolu a přešel k balkonovým dveřím, které otevřel, a vyšel ven.

Jen si povzdechla a chvíli pokračovala v listování v knize, ale nemohla se na to soustředit. Po pár minutách vstala, když usoudila, že už by mohl trochu vychladnout. Sáhla po jeho košili, aby si ji oblékla, a vyšla za ním na prostorný balkon. Líbilo se jí, že patřil k jeho pokoji, poslední dva týdny sem občas zašli, protože už bylo venku tepleji.

Posadila se vedle něj na dřevěnou lavici a pohladila ho po ruce. „Nechci, abychom se hádali.“

Krátce na ni pohlédl. „Nehádáme se.“

„Jsi naštvaný.“

„Ne, spíš zklamaný.“ Nedokázal se na ni zlobit, ani když chtěl. Prostě to nedokázal.

To je ještě horší, napadlo ji. „Jenom kvůli tomu kinu?“

„Nenapadlo mě, že z toho zase budeš dělat kovbojku. O nic přece nejde.“

„Když já… necítím se na to. Prostě si nemyslím, že bychom my dva měli chodit na rande. Nechci, aby se to mezi námi pokazilo.“

„Proč si myslíš, že by se to pokazilo?“

„Nevím, mám takový pocit,“ povzdechla si a jemně ho vzala za paži. „Je mi s tebou fajn, nechci, aby se něco změnilo.“

Objal ji jednou rukou kolem ramen a s povzdechem přitiskl tvář k jejím vlasům. To gesto způsobilo, že se jí sevřelo srdce. Bylo tak něžné a… láskyplné.

„Jak chceš. Nebudu tě nutit do ničeho, co nechceš.“

Pohladila ho po tváři a on zvedl hlavu. Jemně ho políbila na rty. „Pojď dovnitř. Už je chladno.“

„Říkala jsi, že potřebuješ pomoct s přípravou na zkoušku?“ zeptal se, když se vrátili do pokoje, čímž dal najevo, že už se k tomu nebudou vracet.

„Jo, jestli se ti chce,“ přitakala a vzala jednu z knih.„Potřebuju, abys mi náhodně ukazoval obrazy, a já se budu snažit určit, kdo je namaloval.“

„Tak bude probíhat i ta zkouška?“ zajímal se, když zběžně prolistoval knihu, která byla plná fotokopií obrazů od nejrůznějších malířů.

„Víceméně. Dostanu náhodně asi pět obrazů a ke každému se budu snažit přiřadit správného autora. Pak bych o tom autorovi měla říct nějaké podrobnosti plus charakteristika doby, ve které byl ten obraz namalovaný.“

„Takže ti stačí, když se z téhle knížky naučíš, co kdo namaloval, a máš to v kapse,“ poznamenal.

„Ne tak docela. Tuhle knížku jsem ještě neviděla,“ vysvětlovala a posadila se na postel. „Učila jsem se z jiných, takže nevím, jaké obrazy jsou tady. Pravděpodobně tam bude spousta takových, které jsem nikdy neviděla. Ale budu je určovat podle typických prvků, které má každý malíř na svých obrazech, a tím bych je měla být schopná přiřadit. To je podstata tohohle předmětu.“

„To zní zábavně,“ usoudil a posadil se na svou otáčecí židli, takže od ní byl vzdálený asi metr a půl – což bylo ideální na to, aby viděla obraz, ale ne název a jméno autora pod ním.
„Takže můžeme začít?“ zeptal se a zalistoval v knize, aby vybral nějaký obraz.

„Jo, ale… mohl by ses předtím obléct?“ požádala ho. „Trochu mě rozptyluješ,“ dodala na vysvětlenou a rozesmála se jeho udivenému výrazu. Hodila mu tričko, které zůstalo na posteli, a když si ho přetáhl přes hlavu, spokojeně přikývla. „Fajn, to je lepší. Teď se můžu soustředit na ty obrázky.“

Jen pobaveně zavrtěl hlavou a ukázal jí první obraz.