Můj anděl strážný

Anotace: Nevím, jestli je to opravdu zamilované, ale nevěděla jsem, kam to zařadit. Je to příběh o přátelství, naději, ale i lásce.

Začalo to úplně nenápadně. Jednoho říjnového dne jsem se nudila a tak jsem se přílásila na jednu stránku, kde jsem si vybírala, s kým bych se ráda seznámila a s kým ne. Na první pohled nebyl moc pěkný, ale byl sympatický a na té fotce, se tak krásně smál. Na výběr byly možnosti ANO,NE, MOŽNÁ. Zvolila jsem tedy "možná". Asi o den později mi ten kluk napsal, jmenoval se Pavel. Vysoký, hubený kluk s hnědými vlasy a krásnýma hnědýma očima.
Ze začátku jsme si psali, vyprávěli si, poznávali se, svěřovali jsme se jeden druhému. Měla jsem pocit, že v tom klukovi, budu mít skutečného přítele. Dny utíkaly a Pavel si našel holku, o které mluvil opravdu krásně, vlastně se nedokázal bavit o ničem jiném. Přála jsem mu to, i když jsem ještě byla zklamaná, ze své krátké letní lásky a trochu mě to trápilo. V listopadu bylo Pavlovi 18. Psali jsme si každý den, ani jednou jsme nevynechali, byli jsme jeden druhému oporou.
Přišel prosinec, Pavel se trápil, jeho holka si ho nevšímala, nezajímala se o něj, nechtěla ho vídat. Nechápala jsem ji, ten kluk byl tak pozorný, tak hodný. Blížil se Silvestr, pár dní před ním se s ní Pavel rozešel, mrzelo ho to, ale jejich vztah by neměl smysl. Psali jsme si, co budem o Silvestr dělat, ale ani jeden jsme neměli plány. ,,Tak přijeď ke mě, oslavíme to spolu" nadhodila jsem. Nečekala jsem, že by s něčím takovým souhlasil, jenže jak jsem později zjistila, on se hned chytí všeho, co mu člověk napíše.
Bylo to poprvé, kdy jsme uvažovali o schůzce. V prosinci to nevyšlo, ale viděli jsme se hned první týden v lednu. Bála jsem se, že si nebudeme rozumět, nepadneme si do oka a co by u nás pak celou noc dělal? Naštěstí obavy přešly, když jsem přišla na vlakové nádraží. Bohužel o něco později. Vlítla jsem po schodech do budovy, otevřela dvěře a přímo před nimi stál on, můj anděl strážný.
Stál tam a tak nevinně se na mě koukal. ,,Promiň jdu pozdě, ale vezla mě mamka a .." snažila jsem se mu objasnit situaci. Nenechal mě domluvit, ale řekl, že je vše v pořádku. Vydali jsme se tedy k diskotéce.Najednou něco začal vytahovat z bundy. ,,Tadáá" řekl a s úsměvem mi podal bílou studentskou pečeť. ,,Jé tys mi jí vážně přivezl, děkuju." Ano, už na začátku, když jsem si psali, slíbil mi ji a opravdu ji přivezl.
I když pršelo, ta noc s ním byla úžasná. Celou noc jsme byli na diskotéce spolu s mými kamarády, pořád jsme spolu tancovali a smáli se na sebe. Ráno jel domů. Nic se nezměnilo jen .. jeho chování začalo být jiné, zvláštní a bohužel je takový do teď. Ztratil spoustu přátel i slečnu, kterou miloval, neměl už skoro nikoho, nemůžu se divit, že nemá doboru náladu.
Nicméně slíbili jsme si, že za sebou budeme jezdit každý měsíc, což plníme. Musím říct, že ten kluk je můj nesplněný sen. Můj vysněný princ. Postupem času jsem se do něj strašně zamilovala, avšak on není schopen se zamilovat, protože ho pořád mrzí to, co že není se svou bývalou přítelkyní. Ví, že bych za něj dala ruku do ohně, že jsem do něj zamilovaná a díkybohu mám to štěstí, že se o mě zajímá. Je mi nejlepším přítelem, mým strážným andělem, který na mě nedá dopustit. I když se občas pohádáme, hned se vše napraví. Pozná na mě, když mi něco je. Brání mě, když je potřeba. Je mi oporou v těžkých chvílích, které právě prožívám, kvůli problémům, které máme doma. Když jsem vedle něj, tak jsem opravdu šťastná.