Na jedné párty...

Anotace: 6. část

Nemohla jsem mu říct: ,,Jo, to víš, když tě hledám po všech čertech a při tom do sebe leju panáky na žal, to by na kráse nepřidalo nikomu." A problém byl ten, že to bylo to jediné, co mě napadlo. Takže jsem se na něj jen přihlouple dívala. ,,Jsi v pořádku?“ zeptal se a podivně si mě prohlížel. ,,Jo,“ zněla moje úžasná a velmi dlouhá odpověd. Zasmál se. Znělo to trochu nervózně. ,,Vůbec se nedivíš, co tu dělám?“ Než jsem stačila něco říct, sednul si ke mně a já ztratila myšlenku. Úplně jsem zapomněla, jak krásně voní. Jako velmi stará knížka… a ještě něco, co mi unikalo. ,,Mo-možná trošičku,“ vykoktala jsem, naprosto mimo. ,,Když jenom trošičku, tak asi nemá cenu, abych to říkal, že?“ Vzal zmoklý list, který mu přistál na noze. Zdálo se, že ho na něm něco zaujalo. Nebo jen čekal až něco řeknu já. ,,Hledala jsem tě,“ přiznala jsem, rudá až za ušima. Celá já. ,,Já vím. Potkal jsem Marka.“

Jo, ted už vážně nemusel říkat vůbec nic. Uměla jsem si to živě představit. Marek, opilý a věnující se nějaké dívce, vesele vypráví tomuhle zvláštnímu klukovi, že se po něm sháním. Nešetří na barvitosti, takže po pár minutách jeho popisu vypadám jako ta největší ,,trapka“, která chce někoho uhnat. Ale abych řekla pravdu, já tak trochu ,,trapka“ jsem. Fajn. Vážně se divím, že sem vůbec přišel. ,,Jak víš, kde bydlím?“ ,,No, potkal jsem i Janu. Je to fajn holka.“ Rozpačité ticho. ,,Není ti zima?“ prohodí. Netuším, jestli je to jen konverzační fráze, nebo pouhá starost o mou maličkost. ,,Ne, to je dobrý. Ráda jsem venku v dešti.“ ,,To já taky,“říká a přibližuje svoji ruku k mé tváři. Ukazováčkem přejíždí linii mého nosu a pokračuje na rty. ,,Máš kruhy pod očima.“ A já čekala nějaký kompliment! Můžu být vůbec ještě víc naivní? ,,Moc jsem toho nenaspala,“ přiznávám.


Je to možná divné. Asi jsem se zbláznila. Ale jakmile se ozval štěkot psa ( vsadím se, že to byla ta chodící štětka od sousedky), jako by se vylekal. Vzal si do dlaní moji hlavu a zlehka mě políbil na čelo. ,,Uvidíme se.“ ,,To zní jako slib,“ poznamenala jsem s úsměvem a litovala, že si k polibku vždycky vybere nějakou jinou část těla než jsou moje ústa. Ach jo. ,,Taky že je to slib,“ zašeptal mi do kůže