Možná se zblázním, miláčku...

Anotace: 16.část

Viděla jsem, jak si prohlíží mou tvář. Asi jsem opravdu vypadala zle, protože se zrovna povzbudivě netvářil.
,,Alex," zašeptal skoro neslyšně. ,,Co ti to udělali?"
Chtěla jsem říct něco tak prolhaného, jako je třeba slůvko ,,nic" , ale zmohla jsem se jen na kroucení hlavou, protože mi vytryskly slzy a já nechtěla, aby mě zradil hlas. Pořád jsem nevěděla, jestli bylo dobře, že jsem se ukázala. Uvězní mě zase mezi čtyři stěny? Ale všechno bylo lepší než Lucasova ,,péče".
,,To není to nejhorší, co na těle má," pronesla nenávistně moje hostitelka. Kdyby to bylo možné, určitě by jí z očí šlehaly plameny. Slyšela jsem, jak barvitě zaklel, i když se snažil to neříct nahlas. ,,Věřte, že je mi to opravdu líto.“
,,To doufám,“ opáčila, ale už trochu mírněji. Využil toho a sevřel mě v objetí. Rozplakala jsem se.
,,Už je to dobré, Alex,“chlácholil mě, ale moc to nepomáhalo. Myslela jsem si, že mu máčím rameno, ale pak mi došlo, že on je mokrý od hlavy až k patě. Nebylo se čemu divit – venku bylo boží dopuštění. Na moji šíji dopadaly kapičky z jeho vlasů, cestovaly mi po zádech a ten chladivý pocit mi přivodil husí kůži.
,,Pojedeme odsud, co říkáš?“ nadhodil. Ta postarší paní chtěla něco namítnout, ale přerušil ji. Já jsem pouze přikývla
,,Bude lepší, když o nás nikomu neřeknete. Jestli se tu objeví takový vysoký muž s blond vlasy, rozhodně ho nepouštějte do domu. Je nebezpečný.“
,,Budu vám věřit. I když se mi teda moc nechce“ řekla mu na to. Po mně vrhla ustaraný pohled, ale nijak mi nebránila v odchodu.
,,Opatruj se, děvče,“ rozloučila se. Zamumlala jsem k ní cosi, co mělo být to nejvřelejší poděkování, ale jen mávla rukou a vešla do domu.


Přejel mi po lícní kosti a já se otřásla, protože moje tělo i mysl automaticky vyděsila vidina výprasku. Neušlo mu to.
,,Bojíš se mě?“ zeptal se něžně.
,,Mám pocit, jako bych se bála úplně všeho."
Sklopil zrak, jako by mi všechnu tu bolest způsobil on sám. Chtěla jsem popojít, uniknout jeho bezeslovnému sebeobvinování, ale noha mě zradila a já začala kulhat. Stále beze slov mě zvednul a nesl v náručí jako polámanou panenku. I já jsem nakonec zmokla, než jsme dorazili k jeho autu, ale bylo to to poslední, co mi přidělávalo vrásky.