Zamilovanost 2

Anotace: Dum spiro spero

Zamilovanost 2

Ve škole pracoval jako pomocná vědecká síla jistý Olin, protekční synek, nepřitažlivý, ale ve věcech lásky nezvykle zkušený. Všiml si jí a přestože měla poměrně jasné názory na sex, zcela jím omámená se vrhala do nového vztahu. Jeho neúnavné dobývání a vášnivé naléhání, ji nenechalo chladnou. Toužila po dotycích a po lásce.
Čekávala na něj a on k ní přicházel kdykoliv a vymáhal důvěrnosti. Točila se jí hlava, věci jí padaly z rukou, nedokázala se na nic soustředit, pracovat, myslet.
Zpočátku jí jeho chování vzrušovalo, ale později obtěžovalo. Řekla mu to a on začal vydírat:
„Chci tě“, řekl.
„Teď ne“, odpověděla, ale vzápětí litovala své strohosti, protože se potom čtyři dny neukázal.
Když se pak objevil, choval se, jako by se nic nestalo. Náhle však přistoupil a řekl: „Chyběl jsem Ti?“
„Ano“, odpověděla upřímně.
Vítězoslavně se usmál: „Pojedeš se mnou k dědovi?“?
„Kdy“, zeptala se?
„O víkendu“, pronesl a pokračoval: „tak já už jdu“.
„Proč?“ hlesla, „musím“, řekl mezi dveřmi, „přijedu pro Tebe“, zavolal a zmizel.
Utřela slzy, které jí zalily oči a dala se znovu do práce. Vtom někdo zaklepal, otevřela a za dveřmi stál Lukáš, spolužák, nesmírně pohledný a přitažlivý. Jako by tušil, že potřebuje společnost, pozval ji na večeři.
Šli pěšky ze Slezsko-Ostravského kopce, mluvili nahlas a smáli se a tak ani neslyšeli auto, které vedle nich zastavilo. Vystoupil Olin a zavelel: „Nastup!“. Podívala se na Lukáše, chvíli váhala a pak vlezla do vozu.
Když konečně seděla vedle něj v autě, začal vyčítat:
„Proč jsi s ním šla a kam jste měli namířeno?“
To ji naštvalo, „proč já mám takovou smůlu?“, pomyslela si a nahlas řekla: „Zastav!“ a když vystupovala ještě dopověděla:
„A už za mnou nikdy nechoď“ , práskla za sebou dveřmi.
Doma si šla brzo lehnout, ale nespala, hlavou se jí honily myšlenky na celý den. Snažila si promyslet, co bude dál. Představovala si, že Olin přijde, bude se omlouvat a konečně jí řekne třeba, že ji miluje a s tím přáním taky usnula.
Druhý den, ale bylo všechno jinak. Jela dělat fotky do jednoho lomu a vrátila se až odpoledne. A když nikdo nepřišel ani v půl čtvrté odpoledne, vydala se smutně k domovu. Cestou potkala Lukáše, byl tak jemný a něžný, že neodolala a šla s ním tančit na kolej.
Byl to ten nejkrásnější večer za poslední čas. Bavila se úžasně a noc zakončila v Lukášově pokoji. Ráno jela přímo do práce.
Asi za měsíc jí začalo být po ránu špatně, lítala na záchod a zdálo se jí, že z ní vyjdou všechny vnitřnosti. Brzo si toho všimlo okolí a poslali ji na gyndu, kde ji pan doktor oslovil: „Maminko“.
Bylo ji hned jasné, kdo je otec, teď jen jak tu zprávu přijme.
Lukáš přišel hned, jako by na to čekal, vzal jí do náruče, zatočil se s ní po místnosti a křičel: „Budeme se brát!“
Vtom vstoupil Olin, měl bílou tvář, nechápal. Špatně odhadl situaci.
Nedošlo mu to ani tehdy, když si v kostele říkali své: “Ano“.