Nebeský úsměv

Anotace: Byla tu nějaká sháňka po dobrých koncích. Povídka je situována do prostředí chaty v Zádveřicích kde se nedávno konala jedna oslava nicméně osoby a příhody jsou smyšlené. K poslechu-http://www.videacesky.cz/hudebni-klipy-videoklipy-hudba/slade-far-far-away

Nebeský úsměv

Seděl jsem u toho ohně a pozoroval, jak se ostatní baví. Mohutně jsem si přihnul ze svoji sklenice čire zlaté tekutiny a nechal si sílu červeného býka protéct krkem. Moje drahá polovička mohla být právě, kdo ví kde a já absolutně neměl tušení, s kým se tady dá aspoň trošku slušně hovořit.

Několik přátel jsem tady sice měl, jenže ti byli nyní zaneprázdněni, klasickými přípravami spojenými s oslavou. Přece jenom když čtyři lidi dohromady slaví narozeniny, nedá se to udělat v malém.

Vodka ve spojení s energetickým nápojem nechávala v ústech příjemně sladkou příchuť a přinášela předzvěst spánku až v brzkých ranních hodinách.

„Pořád piješ tu břečku?“ ozvalo se napravo ode mě.

Otočil jsem se tím směrem. Oheň, který šlehal do výšky se odrážel v obličeji té slečny, která na mě promluvila.

„Danko?“ řekl jsem překvapivě.

„Ahoj Dane. Copak, nedělej, že jsi mě nepoznal?“ pravila lehce pobaveně

„No už je to pár roků, jak se máš, co děláš?“

„Ty jsi mi trošku vyrostl, upřímně“ řekla a tak nechala moje otázky nezodpovězené

„To víš, už mi není 17. Sluší ti to.“ Spiklenecky jsem na ni mrkl.

„Ale dej pokoj pochlebovat takové staré krávě, jako jsem já.“

Vzhledem k tomu, že jsem zrovna dopil zbytek ze sklenice, tak mně Danina hláška přinutila vyprsknout celý zbytek koktejlu do okolí, načež jsem se málem udusil smíchy. Okolí na mě hledělo jako na osobu s lehkým mozkovým poškozením a jejich pohledy slibovali minimálně, že mi způsobí dodatečně poškození těžké.

„Ty jsi střelená. Vždyť jsi o čtyři roky starší než já ne?“

„No asi jo.“ Řekla odevzdaně. Všiml jsem si, že má prázdnou sklenici a můj nápoj zrovna usychal na šatech okolo sedících, takže byl čas jít dotankovat.

„Co piješ, Dani?“
„Bílé.“
„Ok hned jsem s tím zpátky.“

V kuchyni jsem marně sháněl bílé víno. Po několika minutách marného snažení jsem kapituloval a šel najít oslavence, který by snad mohl být trošku líp informovaný. Netrvalo to moc dlouho. Seděl v kroužku s několika dalšíma známýma a vedle sebe měl celý kanystr.

„Prosím tě odlej mi tam trošku pro Danku.“ Poprosil jsem ho.

„To víš, že odliju, Dane. Ale musíš mi zodpovědět jednu otázku.“ Dostal ze sebe s trošku učitelským akcentem a úsměvem na rtech.

„Ty už jsi zase hulil, že jo, vole?“ odpověděl jsem se smíchem.

„Hele nebuď drzej mladej a pěkně nám pověz, kde máš svoji drahou polovičku.“

„Vím já? Šla někam s babama, pokud vím.“

Osazenstvo nahlas propuklo v hlasitý smích.

„Čemu se do prdele smějete?“ neudržel jsem. Byla doba, kdy se mě kamarádi dobírali kvůli každé kravině, ale teďka jsem měl víc jak rok klid. Proto mě jejich smích vytočil.

„Klídek, běž se podívat dolů do patra. Ale nesázel bych moc na to, že tam najdeš víc jak jednu babu.“

„A chlapa.“ řekl někdo z přísedících načež se celá skupina opět rozchechtala.

Nechal jsem skleničky na stole a pomalu se přesouval dolů do spodního patra chaty. Prakticky mi bylo ale jasné co tam uvidím. Jejich narážky byly poměrně jasné. Probíhal ve mně malinko vnitřní boj, jestli to vůbec chci vidět, nicméně těch pár drinků vyústilo v to, že jsem byl přece jenom odvážnější. Nebo nerozumnější.
Na dolním patře se nesvítilo. Postupoval jsem pomalým, ale jistým krokem. Chata mě naštěstí neprozradila a já tak mohl prakticky ihned slyšet co se dělo. Rytmické vrzání mohlo znamenat pouze dvě věci. Buď tam někdo stěhoval nábytek anebo mi právě rostly parohy o velikosti dvanáct.

Rozsvítil jsem světla.

Měli pravdu.

Moje, nyní už ex přítelkyně, tam ležela v poloze Y a na ní její bývalý.

„Vzpomínáte na staré dobře časy?“ řekl jsem se naprosto v klidu. Oba dva začali něco blekotat, ale já mávl rukou.

„Jděte do haje.“ Otočil jsem se na patě a vyšel zpátky po schodech do chaty. Upřímně řečeno ani mě to nepřekvapilo. Můj vztah s Hankou nebyl úplně typický a já už pár týdnu měl pocit, že mi něco mezi námi chybí. Měl jsem v plánu si s ní o tom popovídat, ale ona to rozhodla. Mrzet mě to asi začne až zítra. Jenže to už mě bude bolet hlava z těch několika druhů alkoholu, které jsem zahlédl v kuchyni.

Vracel jsem se za skupinkou oslavenců. Karel, který to tu měl na povel a celou oslavu organizoval, mi šel vstříc.

„Nezlob se, ale musel jsem ti to aspoň naznačit.“
„No, co si budeme vykládat škoda, už se stala. Myslím, že je na čase začít konečně pít. Co ty na to?“
„Že nevím, co jsi dělal do teď.“

A zamířili jsme ke kuchyni. Jenže kdyby to bylo jednoduché. Ze spodního patra akorát vylezl ex mojí ex. Nyní už byl oblečený, i když bylo vidět, že to bylo ve spěchu. Šinul si to rovnou ke mně, ale nevypadal moc potěšeně.

Karel se na mě podíval takovým tím pohledem jestli má čekat potíže ale já jenom pokrčil rameny.

Potíže vskutku nastaly a to když se mi drahý obšoustník pokusil vyrazit zuby. Podvědomě jsem ránu zablokoval ale i tak jsem nebyl dostatečně rychlý a ze rtu mi začala téct krev. Od ohně se začali ozývat zvuky zvedajících se zvědavců. Takže veřejně.

Druhou ránu už jsem čekal a taky jsem na ni reagoval o něco rychleji. Udělal jsem krok dopředu, chytl výtečníka za obličej a vyskočil kolenem napřed do jeho hrudi. Sice jsem mířil na bradu ale proti mně mluvila předtím požitá vodka s Redbullem. Pseudochvat odkoukaný z několika akčních filmů fungoval překvapivě působivě a celé divadlo tak skončilo vlastně velice rychle. On se válel na zemi a snažil se popadnout dech a já zase měl co dělat abych neomdlel. Jo bylo to vyrovnané.

„Tímhle považujte celou věc za ukončenou. Pokud by měl někdo potřebu si s kterýmkoliv z těch dvou ještě něco vyříkávat tak ho osobně vyrazím. Což platí i pro vás dva hrdinové.“ Řekl Karel a tím učinil slavnostní tečku.

Ještě než ten šašek přišel dělat potíže, byl jsem přesvědčený zůstat ještě dnešní noc a jet až zítra ale s rozbitým rtem a zkaženou náladou bylo rozhodnutí sbalit se a vypadnout hned, učiněno s okamžitou platností.

V kuchyni jsem si vypláchl ústa panákem vodky, což se ukázalo jako nejdebilnější rozhodnutí právě kvůli tomu, že alkohol sice slouží jako dezinfekce ale jsou věci, na které prostě nejsem stavěný. Do očí mi vyhrkly slzy z toho, jak z rány dostávali nečistoty. Odpotácel jsem se do pokoje, kde byly uloženy moje věci. Do batohu jsem mezitím naházel spacák a zbytek oblečení. Krev už mi přestala téct, takže přece jenom k něčemu ten alkoholový šok byl. Svlékl jsem si tričko a v tom jsem za sebou uslyšel kroky. Poměrně lehké takže nejspíš patřili ženské. Neotočil jsem. Tušil jsem, akorát, že to je Hanka.

„Nemám náladu na cokoliv, co mi chceš říct.“ Řekl jsem s pohledem pevně zaraženým do zdi.
„A co na to, že jsi mi stále nedonesl to víno?“ ozval se úplně jiný hlas, než jsem čekal. Otočil jsem hlavou a tam stála Danka s drzým úsměvem na rtech. V očích ji hrály pobavené jiskřičky.
„Která část dnešního večera ti prosím tě přijde tak zábavná?“ dotázal jsem se.
„Sama nevím, jestli to byla ta ve které jsi zjistil, že tvoje holka je kráva nebo ta ve které jsi dostal po hubě.“
„Moc díky a teď, když dovolíš, rád bych se sbalil a vypadl.“
„Ale no tak, nebuď větší osel než je nutné.“
„Upřímně nechápu Dani, jestli se mě snažíš ještě víc vytočit nebo je to nějaká forma pomoci?“
Otočila hlavou a podívala se bokem. Jako by snad lovila tu správnou myšlenku anebo hledala správné slovo.

„Popovídáme si. Nechoď prosím.“ Řekla
„Dobrá tedy.“ Sám jsem byl zvědavý, o čem chce mluvit ale za pokus nic, přinejhorším pojedu ráno.
„A dej si na sebe aspoň tričko, ještě by nás mohl spolu někdo takhle vidět. Já skočím pro něco k pití.“

Batoh jsem shodil i s ostatními věcmi, ze stolu a přisunul k němu dvě stoličky. Vyhrábl jsem nějaké slušnější tričko a čekal, kdy se Danka vrátí.
Vzpomněl jsem si, jak ani ne před půlhodinou zahlásila, že je stará kráva a já se tomu musel znova usmát. Věk u ní šel sice těžko odhadnout, ale tipoval jsem jí snad něco kolem čtyřiadvaceti. Vzápětí se její blond hříva přiřítila do místnosti s láhví něčeho těžko identifikovatelného.

„Co to budeme pít?“
„A to se ptáš mě? Já vzala první flašku, která vypadala trošku dobře.“
„Aha to dává smysl. Někomu.“
„Nebuď drzý.“

Rozlil jsem do dvou skleniček testovací vzorek. Vonělo to trošku po bylinkách a na první ochutnání to nebylo ani moc hořké. V koncovce však hořkost udeřila plnou silou. Takže to vlastně chutnalo jako život.

Oba jsme u toho křivili ústa ale během několika desítek minut a několika příhod z minulosti jsme dospěli na konec láhve. Což nám nevadilo živě diskutovat i nadále. Zábava byla pořád v plném proudu a nás snad ani nikdo nehledal. Povídali jsme si o práci, o bývalých láskách, o těch budoucích a tak všelijak jak se to prostě občas stává, když si dva lidi povahově sednou.
Od okamžiku co jsem dostal do úst, uplynuly dvě a půl hodiny. S Danou mi však přišlo, že to bylo dva a půl roku. Nejspíš to bylo tím, co jsme do sebe lili a celou tou situací, která nás nyní svedla do jedné místnosti.

Vykládala zrovna nějakou zábavnou příhodu z práce a já se smál, až jsem se za břicho popadal. Měl jsem co dělat abych nespadl, ze židle což se mi málem podařilo, kdyby mě nechytila. Stáhla mě zpět na židli a přitom mě chytla kolem krku.

Ucítil jsem vůni jejich vlasů a podíval se jí do očí. Měla neuvěřitelně hezký pohled. Rty roztáhla do úsměvu a stydlivě se podívala k zemi.

Okamžitě jsem si odsedl a pohled věnoval zpět prázdné skleničce.

Sotva zjistím, že moje přítelkyně spí se svým bývalým, tak už si chci začít s jinou? To není úplně v pořádku.

„Dane, víš…Ty se mi fakt líbíš.“ Zaznělo od ní.
„Proč mi to říkáš?“ zeptal jsem se kompletně zmateně. Čekal bych cokoliv ale v tuhle situaci nic takového.
„Nevím, chci, jen abys to věděl.“

Její oči opět sledovali ty mé a já se rozhodl se na všechno vykašlat. Ať to třeba vypadá jako pomsta nebo jenom moje hloupost. Je to taková ta chvíle kde vám prostě v hlavě přeskočí jistič a vy se rozhodnete řítit po hlavě do čehokoliv co si zamanete.

Pohladil jsem ji po tváři a vtiskl ji do rtů polibek. Nemusela udělat nic. Mohla mě odstrčit.

Ona však polibek opětovala.

Najednou jsme oba byli daleko a daleko za hranicemi světa. S hlavou v oblacích se naše duše proplétaly nad noční oblohou. Letěli jsme napříč celým světem. Viděli jsme žluté světlo plout po řece Mississippi. Viděli jsme světla Paříže z výšin Montmartru a prošli si Bahamským ostrovem.

A pak všechno skončilo. Svět se trošku zamotal a zmizel v alkoholovém opojení.
*********
Ráno jsem probral zamotaný ve spacáku. V ústech jsem měl trošku sucho, ale to bylo velmi pravděpodobně z většího množství vodky s redbullem. Nebo co jsem to vlastně včera pil?

Ať už jsem noc předtím vypil cokoliv tyhle sny o kamarádkách bych mít neměl. Chtěl jsem se vyhrabat ze spacáku a jít se zeptat Hanky, jestli pak se v nedávné době „nestýkala“ se svým bývalým. V tom jsem si uvědomil, že mě někdo drží kolem pasu.

Otevřel jsem oči.

Procitl jsem do jednoho krásného rána, na té samé chatě, na které jsem včera usínal.

Nic se mi totiž nezdálo.

Vedle mě se právě probouzela ta nejhezčí blondýnka.

Blondýnka s nebeským úsměvem.