Smolařka

Anotace: povídka na pokračování

,,Prosím, Klammingerová“ zvednu telefon po krátkém zazvonění.
,,Dobrý den slečno, Rotyčka, volám vám protože jsem četl váš životopis a měli bychom zájem vám nabídnout práci, měla byste čas zítra kolem půl desáté? Mohli bysme se sejít a probrat podmínky přijetí a tak dále“ vychrlí na mě osoba v telefonu.
,,Ooo..no..ehm…určitě ano“ zakoktám. No super bude si o mě myslet že jsem nějaký negramota.
,,Výborně slečno tak tedy zítra v půl desáté přijďte do naší firmy. Ohlaste se na recepci a chtějte Ing. Rotyčku. Nashledanou“ zavěsí.
,,Naschle“ hlesnu do hluchého telefonu. No teda to bylo rychlé, byla jsem pozvaná na pohovor a ani nevím jak.
Abych to upřesnila. Asi před měsícem jsem rozeslala svoje životopisy do spousty firem. Jsem už totiž nějaký ten pátek bez práce. Do téhle firmy jsem to poslala čistě náhodou a nečekala jsem, že by se ozvali. Hlásila jsem se na místo sekretářky ředitele. Oh Bože! Už teď jsem tak nervózní. Musím to rychle někomu říct. Napíšu Magdě – mé dlouholeté kamarádce.
SMS: Ahoj mám super zprávu! Musím ti ji rychle říct! Za hoďku v Café Pohoda! T.
Vzápětí mi přijde sms.
SMS: Čekám tě tam za 20 minut?.
Jak typické. Je tak netrpělivá. Vždycky byla. Rychle hupsnu do sprchy. Obleču si první co mi přijde pod ruku. Klíče od auta. Kabelka. Samozřejmě nestíhám což je pro mě typické.
Do café dorazím pouze s 5-ti minutovým zpožděním. To je můj osobní rekord. Magda tu už samozřejmě sedí. Rychle se k ní snažím dostat. Po cestě však zakopnu o něčí nohu a rozplácnu jak dlouhá tak široká na podlahu. Všichni se samo sebou otočí. Začnu se sbírat. Když se zvednu podívám se kdo mi podrazil ty nohy. Sedí tam chlápek v obleku. Ten však ani nevzhlédl od novin.
,,Pouhé pardon by stačilo“ procedím mezi zuby a otočím se a vydám se usadit za Magdou. Ta se snaží zakrýt smích.
,,Nevychovanec! A ty se mi ještě směješ! To si říkáš kamarádka?“ jemně do ni strčím.
,,Omlouvám se, ale tenhle pád byl ze všech tvých pádu asi nejkomičtější a hlavně ti nohu nepodrazil schválně prostě ji tam takhle měl celou dobu“ nepřestává se smát ,, a taky je docela pěkný“
Znovu se na něj podívám a snažím se si ho prohlídnout. Ale bohužel přes noviny skoro nic nevidím. Po chvilce civění na noviny je konečně zavře. Hmm docela kus. Černé vlasy, hnedě očí, ostré rysy…
,,Nekoukej už na něj! Zapomněla jsi snad, že ti podkop nohy?Radši mi pověz co se stalo“ vytrhne mě kamarádka z mého snění.
,,No dneska mi volali z jedné firmy kam jsem poslala životopis a zítra mám přijít na pohovor“ vychrlím ze sebe celá šťastná a na krásného neznámého úplně zapomenu.
,,No tak to ti gratuluji a ne že něco na tom pohovoru pokazíš. A vezmi si na sebe něco pěkného“ už zase začíná se svým poučováním.
,,Ano mami“ řeknu a obě se rozesmějeme.

Ráno další den.
Promnu si oči a ospale se otočím na druhý bok k hodinám. Zaostřím na hodiny. 9:15. Sakra já zaspala. Nikdy nevěř budíkům! Já si snad pořídím kohouta, ten aspoň kokrhá od 5 a to bych se snad dokázala vyhrabat z postele a přijít někam včas. Zmateně pobíhám po bytě. Rychlá hygiena v koupelně. Pak běžím do skříně kde najdu nový kostým. Obleču se a beru schody dolů po dvou(a to v lodičkách!). Nasednu do auta. Praha je samozřejmě kompletně zacpaná. Tak teď je půl desáté. Jedu pozdě. Tak to se můžu s tou prací rozloučit.