Love Story

Anotace: Tohle je můj milsotný a zamilovaný příběh,jenž se skutečně stal =)

"Mě se tam nechce,bude to nuda" mračím se,ovšem kámoška přemlouvá: "Jen pojd,budou tam kluci,pití,všechno!" Z jejího obličeje jsem pochopila že nemám na vybranou.Tak jsem jí slíbila,že se večer sejdem a půjdeme s klukama chlastat do jednoho podniku.Doma si obleču kalhoty,tričko a hodim přes sebe mikinu a jdu za kámoškou.Obě potom putujeme až na místo srazu. "Čau" neurčitě pozdravim a posadím se na dlouhou lavici.Přinesou přede mě džus a panáka vodky do džusu.Zašklebím se a nejdřív se porozhlídnu.Všimnu si páru,který se líbá kousek od nás.Hned u vedlejšího stolu,u něhož je naše partička taky.Říkám si,že ta holka je strašně divná a ten kluk strašně ošklivej,ale tak když se mají rádi...a dál o nich už nepřemýšlím a užívám si s klukama.
Druhý den stávám.Ani nevím,jak jsem se dostala domů.Je mi divně,naložím se do horké vany a přemýšlím co se včera mohlo dít.Vzpomenu si na včerejší divný pár,nějak mě to fascinuje.Pak mi píše kámoš at jebnu prdelí a jdu s ním ven.Tak mu odepíšu,že teda jo.U nás zazvoní "Ahoj" se usměju: "Čau" věnuje mi taky letmí úsměv "dělej,půjdem hrát poker,máme tam za chvíli být" Tak tedy na sebe hodím boty a jedeme na místo setkání.Je to venku,před takovím panelákem.Pozmávám tu holku ze včera,vidím jak vstává a jde k nám: "Ahoj,já jsem Sabina" usměje se vesele.Tak jí úsměv opaltím: "Já jsem Andy" a posaděj mě k pokeru.Naučí mě dokonce i hrát.Sabině nesčetněkrát už zvonil mobil.Kámoš vždcky akorát: "O boože,už zase jí volá!" a podle jejich hovoru jsem pochopila,že to je ten její kluk s kterým se tam onehdy líbala a že jí volá snad každých pět minut.Jinak poznám ještě pár dalších lidí a den si docela užiju.
Se Sabinou jsem chodila ven často,ale svého přítele nikdy ven nevzala.Spíš si na něj už jen tak stěžovala.Prý se jmenuje Aleš.
Uběhl měsíc,po něm další, a já mezitím střídala kluky jak ponožky.Jsem doma,budou končit prázdniny brzy..Zapnu si FaceBook a chatuju si.Najednou mi napíše nějaký Aleš,u kterého ani nevím jak se mi dostal do přátel.
Aleš:Ahoj
Já:Ahoj
Aleš:Jak se máš?
Já:No,strašně,co ty?
Aleš:Taky..co tě trápí?
Já:To není důležité,co tebe?
Aleš:Sabina se se mnou rozešla..
Tak mi dojde,že to je on,Sabčin přítel.Ted už bývalí.
Já:To mě mrzí...
Aleš:To nevadí,nemusí.Co trápí tebe?
A já si mu vyleju srdce.Řeknu mu o mém divokém,leč špatném životu a že nemůžu přijít na toho kluka,který by mě dokázal držel zpátky od ostatních a po měsíci mě nenechal.
Aleš:A co takhle jít ven?
Já:Kdy?
Aleš:Ted?
Jsem úplně v očekávání,začnu se klepat nervozitou.Nevím,jaké to může být.Docela jsem si ho přes Face oblíbila.
Já:Klidne..
Tak se domluvíme kdy a kde a já tam razím.Když tam přijdu,tak nikde nikdo.Sednu si kámen,čekám.Přijíždí auto,sleduju řidiče a přemýšlím,jestli to je on nebo ne.Zaparkuje,vystoupí a přijde ke mě: "Ahoj" usměje se na mě.Si ho tak prohlídnu "Ahoj" aniž by jeden z nás něco navrhnul,rozešli jsme se směrem lesu.Hlavou mi prolítne o čem se s ním asi tak budu bavit,je starší než já a určitě má jiný názor na svět a všchno...tak jenom tak plácnu: "Co tě to napadlo,napsat zrovna mě?" usměju se.
"No,znám tě ze Sabčinyho vyprávění tak jsem si tě přidal a...tak jsem zkusil ti napsat abych tě trochu poznal" mi poví.Je to úzvláštní,ale procházíme se a pořád máme o čem povídat.Potom dojdeme po jiné cestě zase k autu.Jsem si skoro jistá,že ho nemám ráda jen jako kamaráda,jenže kdo by chtěl malou,čtrnáctiletou holku..v tom mě opře o auto a začne mě líbat.Totálně mě zaskočí,ale líbám se s ním taky.Po chvíli přestane a usměje: "je mi s tebou krásně" a já se z toho blahem málem zblázním: "Mě s tebou taky.."
"Jenže..chtěl jsem jen přátelskou procházku,jenže...ty mě strašně..přitahuješ" je na něm vidět jak hledá ta správná slova "jenže já už mám přítelkyni..takhle to dál nejde.." smutně se mě koukne.
Nasadím výraz jako že mi to je jedno: "No a co,já to klidně vydržím ti nenapsat,ale ty to určitě nevydržíš" se ušklíbnu.
"Ne,já to vydržím,ty mi napíšeš jako první" usměje se Aleš.Tak nevím co mu na to odpvědět jiného než "Tak schválně"

Napsal jako první,jak jsem říkala.Mám z toho radost.Celí týden takhle chodíme ven.Aleš říká,že si na sebe musíme nějako odvyknout,takže zařizujeme "odvykačku" .
Odpoledne mi píše.
Aleš:Ahojky
Já:Co naše odvykačka?
Aleš:Už jsem to nevydržel...
Já:Haháá já to říkala :P
Aleš:Já vím...co takhle jít ven? Jen jako přítelé?
Já:Jo! Půjdem!
Tak opět na něj čekám.Když ho zae vidím,tak mám pořád pocit že se mi podlamujou kolena.Otevře okýka u spoljezdce a řekne at si nastoupím.Tak nastupuju.Zaveze mě do jiného lesa,po cestě se bavíme o jeho přítelkyni.Cítím jak se mi slzy derou do očí.Vystoupíme,upřímně se na mě koukne: "Kvůli tobě,bych se s ní klidně rozešel" já se skoro zajíknu: "Vždy...vždyt na tebe někde čeká..myslí na tebe..to nemůžeš udělat.." jedna slza mi stéká.
"Lásko,jdem se projít" jeho oslovení mě skoro položilo na zem,tak jen vykoktám "eheh,dobře..."
Takhle spolu chodíme další týden ven.
Je sobota ráno,jsme domluvený s Alešem,že pojedem zas k lesu.Na odvykačku jsme se už vykašlali.Tak stejně jako vždy jsem nastoupila a on mě unášel pryč a pryč.Byla jsem tak štastná.Má velké auto a vzadu ze sedaček rozkládací postel.Když zastaví: "Půjdeme do zadu?"
"No,tak dobře" trochu znejistím,ale rozhodnu se to risknout.Vzadu se líbáme.Vášnovst narůstá čím dál tím víc,až se skoro můžem spolknout.Zašeptá mi do ucha "Chci Tě" a v tom jde všechno pryč.Všechna něha,všechna vášnivost,rozklepu se.
Asi si toho všimne,protože se mě hned zeptá" Není ti zima?" zmůžu se na prostou odpověd: "N-n-n-ne..."
"Ty se mě bojíš?" podívá se mi do očí.Odpovím: "Samozřejmě že ne...jen..mám strach z toho.." řeknu popravdě..
"Budu něžný" slibuje mi a já na to kývnu.

Když vykládá doma,mám hroznou radost,ale při tom se ještě pořád celá klepu.Rozloučíme se asi tisíce pusinkama.Jakmile přijdu domů tak vlezu do sprchy.Připadám si strašně..špinavá..ale mám z toho radost.
Druhý den mi píše na facebooku
Aleš:Pohádal jsem se s ní.Už spolu nechodíme.
Já:Ach tak..to mě..mrzí..
Aleš:Nemusí :)
Byli jsme ještě několirkát venku,ale na chození se mě nezeptal.Ale přežívám to dál,miluju ho.
Takže zase jdeme ven.Chodíme po lese,až narazíme na bunkr,tkerý je postavený na stromě. "Tady to znám,byla jsem v něm už" usměju se a zavolám směrem k bunkru jestli tam někdo je.Nikdo nodpovídá,tak se na Aleše podívám: "Půjdeme nahoru?"
"Tak jo" se usměje a začne čile šplhat,a já hned za ná,jen trochu pomaleji.Když už tam oba sedíme,se tak choulíme do deky co tam je a povídáme si.Potom si mě položí a do ucha mi pošeptá: "Nechtěla bys se mnou chodit?" Konečně slyším vytoužená slova z jeho úst.S úsměvem odpovím "Ano,chtěla" a políbí mě.