Možná se zblázním, miláčku...

Anotace: 23.část

Mohly uběhnout tak čtyři dny. Procházela jsem se po okolí - sama. Nate odjel něco málo nakoupit. Když jsem se ho zeptala, kde bere peníze, když vlastně nepracuje, odmítal mi odpovědět a všelijak se vytáčel. Vůbec mi to s tou jeho prací přišlo divné, ale nevěděla jsem, jak to z něj dostat.

Připadala jsem si tak vzdálená od reality a všemožných starostí. Na Lucase jsem se snažila nemyslet, i když důkazy o jeho chování jsem měla po celém těle, hojící se, ale pořád viditelné. Někdy, když jsem byla sama, mě roztřásl nekontrolovatelný třes. Připadalo mi, že je Lucas zatraceně blízko a čeká na svou chvíli, schovaný za prvním kmenem stromu. Dnes jsem se procházela beze strachu a smutku, pouze se mi silně zastesklo po tátovi.
Šla jsem po malé stezičce, která se přede mnou objevila tak náhle, že jsem pochybovala o tom, že vůbec někam vede. Ale pořád nekončila, vedla mě dál lesem do mírného kopce. Po chvíli les zmizel a nahradil ho překrásný výhled do údolí. Sedla jsem si a vychutnávala tu krásu.
,,Ty nejsi místní, že?" ozvalo se za mnou. Bleskově jsem se otočila. Stál tam usměvavý kluk s blond vlasy. Vypadal stejně starý jako já.
,,Jsem tu na prázdninách." To byla sice lež, ale co jsem měla říct?
,,Hned jsem si to myslel. Myslím, že tebe bych si pamatoval, kdybych tě ve městě potkal. S kým tady jsi?"
Nate těžko vypadal jako...no, můj přítel. Ten věkový rozdíl byl přeci jen dost velký. I kdyby mi to tenhle kluk uvěřil, nejspíš by si myslel, že je Nate uchylák. A já pěkně pitomá husa. Takže jsem se nadechla k další lži.
,,Já...se strýcem. Má tu kousek chatu..." zastavila jsem se uprostřed věty. Mohla bych prozradit něco, co bych neměla.
,,Tak to jo. Jak se jmenuješ?"
,,Alex. A ty?"
,,Matt," řekl a udělal něco, co bych od něj nečekala - podal mi ruku. Nervozně jsem ji uchopila. Jeho zelené oči se rozzářily jako drahokamy. Byl vážně hezký, v té záři slunce s opálenou pokožkou a sebevědomým úsměvem. Byla jsem jím tak zaujatá, že jsem si nevšimla, že se k nám blíží někdo další - Nate.
,,Tady jsi,Alex," řekl klidně, ale z jeho výrazu jsem vycítila, že není zrovna nadšený z toho, co vidí. Vyprostila jsem ruku z té Mattovi.
,,Vy budete Alexin strýček," přistoupil k němu Matt a taky mu nabídl ruku. Nate ji ignoroval. Propaloval mě pohledem a měla jsem pocit, že při slově ,,strýček" mu nepatrně poklesly koutky úst.
,,Ano, jsem její strýc. Omlouvám se, ale už musíme jít." Chytil mě za paži a táhnul pryč. Zamávala jsem na Matta. Ten si přivřenýma očima prohlížel Natea. Bylo mi jasné, že ti dva by spolu na pivko nezašli. Nikdy.