Pro lásku za hranice

Anotace: Krátká vzpomínka..

Studovat do Německa jsem v létě odjela jít potřetí. Neměla jsem přehnaná očekávání. Jen jsem se těšila multikulturu, možnost zlepšit se v němčině a užít si prázdniny. Což se mi mimochodem povedlo. Vše se vydařilo. Ale chtěla bych vám vyprávět jeden příběh, který mě ovlivnil a stále ještě ovlivňuje. Jako vždy jsem o pauze, tedy přestávce v poledním vyučování, šla kouřit. Vážně už s tím hodlám přestat, ale snadné to není. Stejně jako já si ničí plíce hromada dalších lidí, takže jsme se vždy všichni sešli před školou. Ono taky co jiného dělat během patnácti minut volna. To jdete ven, zakouříte si, pokecáte s ostatními, Španěly, Turky, Japonci, dokouříte, koupíte si svačinu, pití a hurá zpět do třídy. Týden už jsem chodila do školy, seznámila se spoustou lidí, a protože bylo krásně, domluvili jsme se, že odpoledne půjdeme k řece. Popít pivo, zahrát si fotbal, volejbal, pokecat, nachytat bronz. Pít na sluníčku nebyl dobrý nápad, šlo nám to všem rychle do hlavy. Ti moudří to včas zabalili a šli domů. Nakonec jsem tam zůstala sama s jedním Čechem. Byl sympatický, akorát hrozný arogant. Pěkný byl, jenže jeho chování bylo dost odpudivé. Leželi jsme vedle sebe na trávě, povídali si a řešili, co budeme dělat dál.

„Vojto, tak co budeme dělat?“

„Můžeme se dívat na porno,“ jediné, o čem se dokázal bavit. Neměl v tomto zábrany.

„Další návrh?“ Hnusil se mi a přitahoval mě zároveň.

„Nebo můžeme jít spolu na záchod a pobavit se,“ mrknul na mě. Není nad upřímnost.

Na důkaz svých slov vytáhl z kalhot dva kondomy, ukázal mi je a mrknul na mě.

„Zapomeň, jdeme se raději najíst,“ plácl a jsem ho po stehně, vstali jsme a šli se najíst.

„Jsi na mě zlá.“

O pár dní později jsme šli všichni do hospody, asi 15 lidí z celého světa. Vojta se opil, začal být dotěrný a celý večer to na mě zkoušel. Když jsem ho asi podesáté odmítla, začal si všem kolem stěžovat. Francouzka nechápala, proč ho nechci, že je hezký a milý.

„Vždyť je hezký a milý,“ kulila na mě Francouzka své oči.

„To je sice možné, ale nechci s ním spát, je to těžké pochopit?“ začínala jsem být naštvaná.

„Já to chápu, promiň. Máš někoho doma?“

„Nemám a ty?“ Začínala jsem být klidná a v klidu jsme se bavily.

„Já mám. Nikdy bych ho nepodvedla. Vojta to na mě zkoušel minulý týden, je to dítě, chápej ho,“ smála se.

Druhý den jsme šli “na jedno“ do Biergarten. Zůstali jsme tam nakonec sami dva. Já a Vojta. Povídali jsme si o všem možném a já konečně viděla, že je inteligentní, chápavý, hodný, jen ze sebe dělá prase, které myslí jen na sex a také jen o tom se dokáže bavit. A úplně čuně, které si tlačeně krká na celé kolo. Jenže tohle celé je jen jeho obrana před světem, bojí se, že by mu mohl někdo ublížit, kdyby dal najevo, že má city. Získal u mě plusové body, šli jsme domu. Jenže mi ujel S-bahn, takže jsem musela přespat u Vojty.

Jakmile jsme přišli, začal mě svlékat.

„Buď hodný Vojto, slíbils, že u tebe můžu JEN přespat!“
Lehli jsme si vedle sebe do postele.

„Mohl bys mě obejmout?“

„Zbláznila ses? Nejsem tvůj kluk!“ otočil se ke mně zády a ignoroval mě.

„Ještě stále chceš obejmout?“ promluvil najednou.

„Chci.“

Otočil se tedy ke mně, objal mě, a já se k němu přitiskla. Začal mě hladit, což mi bylo příjemné, tiskla jsem se k němu. Dráždilo ho to a opět se pokusil mě svléct. Když jsem se bránila, vzdal to, naštval se a šel si zakouřit. Když se vrátil, ležela jsem a usínala. Sundal si tričko, lehl si vedle mě, dal mi pusu na čelo, objal mě a usnul. Ráno byl nevrlý, rozloučila jsem se, sedla na S-bahn a jela domu. Po cestě jsem přemýšlela, že je asi opravdu takový. Jen si užít a sbohem. Nasnídala jsem se, podala Gastfamilii mírnější verzi večera a jela do školy.

V pátek byla párty od školy. Měla jsem skvělou náladu. Německé pivo chutná skvěle, dala jsem se do řeči s partou Japonců a večer probíhal skvěle. Když bylo vše dopito, odebrali jsme se všichni, asi 15 lidí, do místního tanečního klubu. Vojta byl pěkně opilý. Zkoušel to na všechny, aby si s ním dnes užili. Naprosto bez okolků jim to navrhoval. Asi tím, že jsem vystřízlivěla, jsem to zakempila na schodech před klubem, s krabičkou cigaret, zapalovačem a náladou pod psa, protože jsem si uvědomila, že mě Vojta přitahuje, což byl průšvih. Byla jsem naštvaná na něj, na sebe, na ty ostatní holky. Kim z Koreje mě uklidňoval, říkal, že Vojta je idiot, když dá přednost jiné, že já jsem skvělá holka, ať na něho kašlu. Během dvou hodin jsem vykouřila celou krabičku. Jeden Turek mi chodil říkat, ať toho nechám, že plíce mám jen jedny.

Druhý den se mě Vojta ptal, proč jsem odešla tak brzy. Načež jsem mu řekla, že moc nemusím kluby, tak jsem se šla domu vyspat. Večer byl v hospodě zase milý, přítulný a vše bylo fajn. Jenže se zase opil. Jeho teorií bylo, že má prázdniny, dostal peníze od rodičů a hodlá si to tu užít. Prosil, jestli můžu hrát Thamilu, jednu holku z Ukrajiny, že se mu moc líbí. To jsem ho poslala do háje a jela domu, protože už bylo pět hodin ráno. Přišla mi od něho sms: JE TO V PRDELI PTZE JSEM SE DO TEBE ZAMILOVAL! To jsem ignorovala. Opilý člověk neví, co mluví. Ráno se omluvil, že byl opilý, jak jsem říkala, nevěděl prý, co mele, že to tak nemám brát.

Řekli jsme si, že to byla opilecká kravina, víc to neřešili. Jeho poslední den před odjezdem jsme šli do naší oblíbené hospody. Majitel už nás znal, vždy si s námi popovídal, půjčoval německou kartu, abychom si v automatu mohli koupit cigarety. Vojta nepil, byl střízlivý. Šla jsem si zakouřit ven, na vzduch, posedět, koukat na hvězdy. On za mnou přišel. Usmál se na mě, posadil se vedle mě. Chvíli jsme tam mlčky seděli, pokuřovali. Nakonec prolomil on a ne já, a to jsem pořádně upovídaný člověk.

„Víš, jsem idiot, ale ty víš, že takový nejsem. Měla jsi pravdu, asi si na něco hraju.“

Mlčela jsem, vyrazil mi tím dech a čekala jsem, zda bude pokračovat.

„Teprve včera jsem si uvědomil, že jsi jiná než ostatní, žádná svině. Ty mě můžeš zachránit!“

„Víš jistě, že se chceš nechat zachránit? A zrovna ode
mě?“ Podívala jsem se mu do očí.

„Když mi slíbíš, že mi neublížíš a spasíš moji černou duší, tak ano.“

„Nemůžu ti to slíbit, ale přislíbit.“

„S tím se spokojím,“ usmál se na mě, políbili jsme se a dál mlčky seděli.

„Až přijedeš, hned se mi ozvi, přijedu za tebou!“

„Vždyť jsi říkal, že kdybychom čistě teoreticky spolu byli, tak nebudeš tu štreku absolvovávat.“

„Ale jinak tě neuvidim, takže jsem ochotný to podstoupit a přejet téměř celou republiku, jen abych tě viděl.
Vezmu si do vlaku knížku a budu spokojen.“

„Ty jsi vážně držka, moje držka,“ políbili jsme se a šli zpátky za ostatními.

Kim se na nás šťastně usmíval, myslím, že byl rád, že jsme se dali dohromady.