Kousek lásky na autobusové zastávce

Zahlédl jsem tě na zastávce, kde jsi tak zasněně čekala. Kdo ví, na co myslíš, kam míříš... Nebo snad za kým? Přešel jsem přes silnici a stoupl si blízko tebe.

Jsi tak krásná. Díváš se bezradně kolem sebe, než zachytíš můj pohled. A potom, jak se cítíš ohrožena, stydlivě odvrátíš zrak. Rozhoří se v tobě zvědavost, nenápadně mě pozoruješ. Hrajeme bázlivou hru, Která nemá pravidla. Navzájem se prohlížíme. Cítíš se nahá, nervózně přešlapuješ a jemně si pohráváš s pramínky vlasů. Přitom nezapomínáš hlídat můj odraz ve výloze obchodního domu. Jsi esencí tajemna, ale přesto mám pocit, že tě důvěrně znám, že vím vše důležité a nic jiného vědět nechci. Přemýšlím, jestli k tobě mám přijít a oslovit tě. Možná právě na tento moment tak netrpělivě čekáš. Víš, možná by bylo naše setkání velká chyba. Ztratilo by jedinečnost. Zahubili bychom představy, sen, který nežádá probuzení. Takhle jsme spolu. Naše oči, které se nikdy přímo nesetkaly, si něžně vyznaly lásku.

Když jsi odjížděla, zalila mě tíživá vlna opuštění. Stojíš na prvním schůdku vybledlého autobusu a nechápavě se na mě otáčíš. Teprve teď se naše pohledy střetly, je v nich smutek. Podvědomě tuším, co jsi mi chtěla říct: "Proč nejedeš se mnou? Proč?"

"Vždyť víš."