Pohádka - 4.

Anotace: -

Luisa sklopením očí dala najevo souhlas. A pak znovu zašeptala ano, když se na něj zpříma podívala.
Dával si načas.
„Chtěl jsem to udělat celý večer, protože jsi úžasná,“ přešel do tykání. „Krásná a přitažlivá.“ Sklonil se k ní a jejich rty splynuly. Něžně a jemně s počáteční opatrností zkoumali jeden druhého, čím déle polibek trval, tím víc narůstala vášeň, kterou vkládali do spojení úst. Točila se jí hlava a vzpomněla si přitom na zážitek, když jí bylo asi dvacet, jak se líbala tehdy v setmělém parku s dvoumetrovým nohejbalistou. Tohle však bylo tisíckrát lepší, ačkoliv modrooký blonďák nasadil laťku vysoko.
Když se od sebe konečně odtrhli, Luisa nemohla skoro dýchat.
„Musím vám něco povědět,“ oznámila snad ze zvyku.
„Ti. Co mi chceš říct, Lu?“ vyslovil něžně.
„Možná si budeš myslet, že jsem blázen, Jirko, ale na Nový rok jsem o tobě snila.“ Tak a je to venku. Nikdy neuměla držet tajemství, pokud se jednalo o muže, o kterého stála.
„O mně?“
„Ano, viděla jsem tě v obrazech, byly to takové záblesky, momenty, okamžiky z tohoto roku.“
„Co všechno jsi viděla?“ chtěl vědět.
„Opravdu to chceš slyšet?“ sbírala odvahu.
„Chci, pověz mi to,“ naléhal na ni nedočkavě. Chtěl znát to tajemství, které skrývala.
„Nerada bych tě tím polekala, možná to byly jenom představy.“
„No tak,“ nenechal se odradit.
„Viděla jsem, že tě potkám, nevěděla jsem jak, ale byl jsi to ty. A byla jsem s tebou moc šťastná.“
„Vážně?“ Slyšel dobře? „Jsi neuvěřitelně otevřená. Je to ono tajemství, které jsem chtěl znát u večeře?“
„Je, ani nevím, proč ti to povídám po jednom polibku, ale nebojím se to vyslovit nahlas.“
„Jsem rád, nesnáším hry.“
„Já je hrát nechci a neumím,“ přiznala.
Znovu ji začal líbat, nikdy nebyl tak zbrklý a upřímný v hovoru se ženou. Z reakcí poznal, že Luisa není schopná mu lhát.
„Měli bychom jet,“ navrhla, když po dlouhé době přestali.
„Odvezu tě domů,“ přikývl. „I když je mi s tebou příjemně,“ zhluboka se nadechl a nastartoval.

Červen
„Ano, Jirko, ozvala se v telefonu, když přijala hovor.
„Lu? Musím zítra na služební cestu, pojedeš se mnou?“
„Kampak?“
„Do Londýna. Pojeď,“ poprosil.
„Na kolik dní, Jiři?“
„Pracovně na dva, ale můžeme tam zůstat přes víkend, pokud chceš? Ale musíš se rozhodnout hned, Marta bude objednávat letenky a hotel, miláčku.“
„Tak fajn, poletíme,“ usmála se. „Moc ráda. Přijedeš dnes?“
„Obávám se, že se zdržím v práci, abych připravil ještě podklady na jednání. No a zítra tě vyzvednu před odletem asi kolem jedné, tak buď připravená. Vezmeme to rovnou na letiště, ano?“
„Samozřejmě, děkuji ti. Těším se na tebe, posílám pusu, Jirko.“
„I já tobě, Lu, pa,“ položil.

„Jirko, to je ale báječný pokoj!“ prohlížela si apartmá s ložnicí, velkou koupelnou a obývacím pokojem.
„To jsem rád, říkal jsem Martě, ať nám vybere něco pěkného. Pojď ke mně,“ posadil se na pohodlnou krémovou pohovku.
Luisa si přisedla.
„Moc jsi mi chyběla, škoda, že jsem se včera zdržel,“ objal ji a políbil.
Přitulila se k němu.
„Chceš si odpočinout nebo vyrazíme ven?“
„Za chviličku, dám si sprchu, vždycky jsem z letadla utahaný.“
„Můžu se přidat?“ překvapila ho.
„Ale samozřejmě,“ nedal na sobě znát, jak ho nabídkou šokovala. Že by?
„Asi se divíš, když jsme spolu ještě nespali,“ nakousla.
„Trošku jsi mě zaskočila, vážně jsem to nečekal.“
Usmála se a pohladila ho po rameni.
„Myslím, že je na čase, abychom se posunuli dál, ne?“
„Víš, že tě nikdy do ničeho nenutím, Lu.“
„Já vím, líbilo se mi, jak to mezi námi jiskřilo, ale nebudeme se přece trápit, chci se s tebou milovat. Chodíme spolu skoro měsíc, no a tady je skvělá příležitost začít. Jenom doufám, že se budeš moci soustředit na to zítřejší jednání.“
„Půjdeš tam se mnou? I když tě nechci nudit obchodními partnery, jsi přece jenom součást firmy, bude skvělé tě představit.“
„To víš, že půjdu,“ políbila ho tentokrát ona a začala mu rozhalovat košili. „Vím, že pomoc nepotřebuješ, zvládneš to bravurně sám.“ Laskala jeho zarostlou širokou hruď.
Pomohl jí na zádech se zipem, až ji vysvobodil z červených pouzdrových bavlněných šatů. Měla na sobě jen hladké černé prádlo, a tak si rychle pospíšil s kalhotami.
„Myslím, že sprchou to neskončí,“ usmál se na ni.
„Spěcháme někam?“ oplatila mu úsměv.
„Ne, lásko,“ líbal ji na krku, až zasténala. Přiměl ji, aby se posadila obkročmo na jeho klín. Zkušenýma rukama rozepnul podprsenku a nedočkavě odhalil její ňadra.
Slyšela jenom povzdechnutí. „Nádhera,“ zaznělo z jeho úst, než pohladil ztuhlé bradavky špičkou jazyka.
Luisa cítila, jak jí projíždí tělem vlna vzrušení, jako by byla nabitá elektrickým proudem. Položila dlaně Jiřímu na ramena a lehce masírovala šíji a okolí.
Když ji kousnul do tvrdé a zrudlé bradavky, prohnula se jako luk a stehna mu přitiskla k bokům. I přes látku saténových kalhotek a jeho hedvábné boxerky cítila, jak je vzrušený. Měla pocit, že exploduje.
„Měli bychom zpomalit nebo naopak, nic mezi tím,“ navrhla s vášnivým výrazem ve tváři.
„Zpomalíme, chci si tě užít, miláčku,“ odpověděl jí stejně.
Vstala a svlékla si kalhotky.
Díval se na její vyholený klín.
„Ale? Bez chloupků?“ mrknul a šibalsky se usmál. „To mám rád!“
„A jak jsi na tom ty, lásko?“
„Stejně,“ svlékl si prádlo a ukázal se v plné síle a velikosti.
„Nádhera,“ přistoupila k němu a pohladila ho.
„Jsi pěkná potvůrka, pojď do sprchy, nebo přísahám, že to nevydržím a povalím tě okamžitě na pohovku,“ poplácal ji laškovně po zadečku a poté ji vzal za ruku.
„Víš, že vím, jaké to bude?“ přiznala.
„Jak to můžeš vědět, Lu?“
„Vím to, už jsem milování s tebou zažila v tom snu.“
„Tak to mě čeká premiéra,“ rozesmál se. „Snad tě nezklamu!“