Zamilovaná k zbláznění

Anotace: Tak toto je moje druhá povídka. Budu ráda, když mi napíšete komentář..=)

„Co tady vůbec ještě děláš?“ zeptá se mě Pavlína na baletu.
„No co asi… trénuju,“ odfrknu.
„Ale všichni už odešli.“
„No a? Mám právo trénovat o půl hodiny déle ne?“
„To jo ale nezajdeme radši na drink?“ zeptá se mě Pája a já souhlasím, protože už jsem docela zpocená a pořádnej koktejl by se mi hodil.
Převleču se do mého oblečení a vyrazíme s Pájou na drink.
V baru si objednáme si každá koktejl a povídáme si.
„A ty ses s Davidem rozešla? Takovej hezkej kluk to byl…“ řeknu, když přijdeme na téma kluci.
„No to jo, ale už jsme si neměli co říct, víš. Už to nemělo cenu, tak jsem to radši ukončila.“
„Aha…“ řeknu a rozhlédnu se kolem sebe. Všude plno krásnejch kluků a my tady kecáme a ani nevíme, že tady jsou.
„Hele, když už nechodíš s Davidem, co si třeba tady malinko zaflirtovat ?Je tady spoustu hezkejch kluků, a toho přece musíme využít ne?“ navrhnu a Pája můj návrh přijme.
Vyhlídnu si hezkého blonďáčka, který postává s klukama u baru.
Usměju se na něj a on mi můj úsměv oplácí vzdušnou pusou, což mě docela zaujme.
Přijdu k němu a zeptám se ho, jestli se nechce seznámit.
„No klidně, jestli budeš chtít ty,“ řekne klidně.
„Jak se jmenuješ?" zeptám se ho.
„Michal a ty si tipnu že se jmenuješ…“ zadívá se na mě a přeměřuje si mě očima, „asi… Karolína?“ hádá.
„Ne. Jmenuju se Alena. Je mi 16 a tobě?“
„Mně je 17,“ najednou máme spolu o čem mluvit.
Pája stojí opodál s jedním pohledným hnědovlasým klukem, a zdá se, že si to užívají.
„Můžu tě pozvat na zmrzku?“ zeptá se mě a je děsně milý.
„Jo. Co třeba zítra?“
„To vyhovuje. Tak zejtra se sejdeme třeba na náměstí v devět hodin odpoledne, souhlas?“ zeptá se.
„Super.“
„Nevíš, kolik je hodin? Všiml jsem si, že máš hodinky.“
„Je devět hodin. Cože?! To není možný, docela jsem to přetáhla,“ vykřiknu a pomalu se začínám loučit i s Pájou.
„Můžu tě doprovodit?“ nabídne se Michal.
„Klidně, jestli máš čas,“ usměju se.
Cestou si povídáme o sobě atd. až dojdeme k našemu domu. U plotu se s Michalem rozloučíme pusou na tvář.
„Tak zítra nezapomeň!“ zavolá na mě.
Rychle zapadnu do postele a usnu.

Druhý den se vzbudím velice brzo. Už se nemůžu dočkat na dnešní rande s Míšou.
Nasnídám se a jdu vyvenčit mého pejska. No, pejska, spíš psa. Jsem s ním v parku dvě hodiny.
Když se vrátím, je už půl devátý, tak vyrazím na náměstí, ale nejdříve se samozřejmě hezky obleču a nalíčím.

„Ahoj krásko,“ pozdraví mě Míša.
„Ahoj. Tak jak ses vyspal?“ zeptám se.
„No jde to. Ale ze začátku jsem nemohl usnout. Myslel jsem na tebe,“ řekne mi upřímně.
„To já jsem se taky těšila na dnešek a na tebe,“ usměju se.
„Fakt?“ nevěří svým uším.
„No fakticky nekecám!“
„To jsem rád,“ zadívá se do mých očí a já pohodím svou dlouhou blonďatou hřívou.
Lehce mě políbí.
„Promiň mi to, Ali. Nedokázal jsem se udržet,“ řekne a když se mu podívám do očí, tak uhne pohledem.
„Ale mně to přece nevadí. Klidně bych to udělala taky,“ usměju se.
„Doopravdy ti to nevadí?“ podívá se na mě smutně.
„Ne. Kdyby mi to vadilo, řekla bych ti to.“
„Tak půjdeme na tu zmrzlinu?“ zeptá se.
„Jo. Už se těším.“

V cukrárně si každý objednáme zmrzlinový pohár a pomerančové džusy.
Číšník je šťastný, že mu chodí do cukrárny tolik zákazníků, a s radostí nám všechno přinese.
S chutí se oba pustíme do krásně vyzdobených pohárů.
„Víš, Ali. Chtěl bych ti něco říct,“ řekne s úsměvem na rtech, až mě to znervózní.
„No, povídej, co máš na srdci. Jsem jedno velký ucho,“ usměju se.
„Já… já tě miluju. Od první chvíle, co jsem tě uviděl, tě miluju.“
„Já tebe taky,“ usměju se a dlouze ho políbím (ale tentokrát francouzský polibek!).
„Jsi hrozně krásná,“ řekne mi.
„Ty mi lichotíš,“ zasměji se.
„Ne fakt. Jsi moc hezká holka, ne hezká! Nádherná!“
„Díky.“
„Za to se neděkuje. Protože je to pravda, víš.“
„Aha. Ale stejně děkuju.“
Zamilovala jsem se až po uši! Do toho nejnádhernějšího kluka na světě!
„Já tě miluju hrozně moc. Věříš mi to?“
„Jo. Ale já víc!“ zasměju se, protože mi to přijde vtipný, a navíc jsem šťastná, že jsem Míšu potkala.
„Jsem hrozně šťastná, že jsem tě potkala. Kdybych si tě včera v tom baru nevšimla, určitě bys teď tady nebyl se mnou, ale s nějakou namyšlenou kozou, že jo.“
„Ne. Kdyby sis mě nevšimla. Oslovil bych tě já.“
„No tak jo no,“ souhlasím.
Míša zaplatí a jdeme z cukrárny ven. Obejmeme se a začneme se líbat.
Líbat se s ním je tak nádherný. Nejradši bych byla, kdyby tahle chvíle byla nekonečná.

O týden později si usmyslím, že jsem dlouho Míšu neviděla, tak za ním půjdu domů a překvapím ho.

Zazvoním u jejich domu a otevře mi Míšův brácha.
„Ahoj, já jdu za Míšou,“ pozdravím.
„Jo pojď dál, ale pokud ti nevadí, že má návštěvu.“
„Ne nevadí.“
„No tahle asi bude, bych řekl,“ zašeptá si Míšův brácha.
Vejdu do Michalova pokoje a on se tam miluje s jinou holkou!
„Michale! Co to……!“ leknu se a rozbrečím.
Ta holka mi ukradla mýho kluka!
„Promiň, Ali. Já ti to vysvětlím!“ řekne hned Michal.
„Už nemáš co! Teď jsem to viděla na vlastní oči!“ zakřičím a uteču z jejich domu.
Doma hned zavolám Páje a všechno jí řeknu.
„Jak tě mohl takhle podvést,“ utěšuje mě Pája do telefonu, ale mně to není nic platný.
„Nevím. Už musím končit, ahoj,“ rozloučím se s ní a zavěsím telefon.

Po obědě mi volá Michal, ale já mu to vypnu. Za minutu mi přijde SMS: Moc te miluju. Nechci te ztratit. To co jsi videla, byl jen malej ulet. Promin. Prijd prosim na namesti. Ja ti to vsechno vysvětlím, pokud prijdes. Pa. Tvuj Misa.
No to je bomba. Nejdřív se támhle vyspí s nějakou holkou a teď se mi omlouvá?! Já tam schválně půjdu, co mi řekne.
Hned jak dočtu SMS-ku, převlíknu se a vyrazím na náměstí.

Když už jsem na náměstí, u kašny vidím Michala.
Dojdu ke kašně a stoupnu si vedle něj.
„Tak co mi chceš ještě vysvětlovat?“ zeptám se.
„Jen to, že tě moc miluju a ta scéna s tou holkou byla pouhej úlet. To se přece někdy stává…“ řekne a podívá se na zem.
„Jo ono se to stává… No ale ne všem,“ řeknu škodolibě.
„Já tě fakticky moc miluju, copak to nechápeš? Prostě tě nechci ztratit, to je celý.“
„Tak já ti odpouštím, ale jestli se to bude ještě jednou opakovat, tak končíme, jasný?“ podívám se mu do očí, a poznám, že je šťastný.
„Fakt mi odpouštíš? Super! Slibuju, že se to už nikdy nebude opakovat!“ zakřičí a políbí mě.
Tak teď už jsem zase šťastná. Snažím se zapomenout na minulost s tou holkou a jsem zase v ráji lásky!