Jmelí

Anotace: -

Omlouvám se ještě za vánoční tématiku.

Procházela jsem se mezi obchody velkého nákupního centra. Vánoční výzdoba na mě útočila ze všech stran, ale na mě to nijak zvlášť nepůsobilo. Hledala jsem vánoční dárky pro svoji rodinu a kamarády, ale jelikož jsem zrovna na to antitalent nemohla, jsem nic najít, co by se mým blízkým líbilo nebo je potěšilo. Každý rok jsem musela sledovat jejich předstíranou radost nad dárky, které buď prodali anebo darovali někomu jinému. Už dobrou hodinu jsem nemohla nic objevit a tak jsem se aspoň rozhodla, že si koupím do svého malého bytu jmelí. Když jsem vešla mé oči se hned zaměřily na poslední jmelí v rohu místnosti. Hned jsem k němu zamířila, jenže těsně před nosem mi ho vzal nějaký mladý muž.

"Pardon, ale já tu byla první!" řekla jsem klidně a dotyčný se na mě s tázavým pohledem otočil.

"Kdybyste tu byla první tak byste to jmelí držela v ruce"

znovu se otočil a kráčel k pokladně, zatímco já se zoufalým výrazem vyšla ven. Proč se mi dneska nedaří? Ach zatracené vánoce. Najednou mi, ale někdo poklepal na rameno, proto jsem se leknutím otočila a spatřila toho muže, co mi vzal jmelí.

"Slečno, není vám nic? Připadáte mi nějaká smutná" podíval se na mě se starostlivým zájmem a já se musela usmát.

"To nic, jen vaše přítelkyně bude šťastná, až ji políbíte pod tímto jmelím"

"No byla by, kdybych nějakou měl, ale takhle." chvíli jsme se na sebe dívali, než znovu prohodil

"Víte co? Tady máte. Vy si to zasloužíte víc než já být někým pod tímto jmelím být políbena" jeho lichotka opět vyvolala, že jsem se usmála a tentokrát mě uvedl trochu i do rozpaků.

"To přeci nejde…" "Být políbená? Já si jsem jistý že ano!"

"Ne to nemyslím, nemohu si od vás vzít to jmelí, když jste ho zaplatil."

"To nestojí za řeč." Byl na odchodu, ale já se ho ještě musela zeptat "Nezašel byste na kávu?"

Byl úžasný, pozorný a krásný. Jmenoval se Jakub a já se do něj na našem první rande zamilovala. Zbývalo posledních pár dní do vánoc a od našeho seznámení uběhly skoro 3 týdny. Mě se však zdálo jako bych ho znala celý život. Když jsme spolu pili kávu tak jsme zároveň zjistili, že toho máme mnoho společného a já se do něj ihned bláznivě zamilovala. Vídali jsme se co nejčastěji a dokonce jsme se i domluvili, že spolu strávíme vánoce u mě doma. Dnes jsme měli společně jít na vánoční trhy. Asi si říkáte, že to je jen krátké zamilování a náš vztah je jako každý jiný a nevydrží dlouho. Ne, naše láska je hluboká a ho znám moc dobře, proto vím, že on to cítí stejně a ať si říká kdo chce co chce já mám stejně pravdu.

"Děkuji za svařák" řekla jsem a vděčně se na něj usmála

"Pro tebe všechno zlato" usmál se na oplátku

"Miluji tě" řekla jsem mu a místo odpovědi mě políbil. Procházeli jsme se kolem velkého vánočního stromu a já si uvědomila, že díky němu zase začínám mít vánoce ráda. Když mi bylo 10 let, umřela mi maminka a od té doby táta vánoce neslavil, teď když jsem žila sama tak také výrazně jsem se k oslavám nepřidávala. Avšak s Kubou jsem cítila, že tyhle vánoce budou něco speciálního.

Bylo 5 hodin odpoledne a já ještě dodělávala jídlo v kuchyni a čekala, že každou chvíli zazvoní zvonek a přijde Kuba. Snažila jsem se o dobrou vánoční večeři, kterou by můj přítel ocenil a tak jsem u plotny strávila skoro 2 hodiny a udělala malé nepečené cukrový. Tři dárky pro něj stály pod malým umělým stromkem a já se těšila, co na ně bude říkat. V prvním byla drahá pánská voňavka, v druhém dvě mužské košile, které měl tak rád a v posledním ještě kniha o historii. Těšila jsem se na tenhle den, jak malé dítě a také jsem byla zvědavá, copak mi koupí on. Jenže jsem čekala a čekala a on stále nepřicházel, když už bylo pár minut po šesté tak jsem mu zkusila zavolat, ale nebral to. Proto jsem znovu půlhodinu počkala a celou dobu se dívala na dveře. Co když se mu něco stalo? Panebože! Začala jsem panikařit a neustále mu volat, ale on to stále nebral. Nemohla jsem to vydržet a tak jsem se rozhodla nechat vše doma a jet se za ním podívat, protože jsem měla náhradní klíč od jeho bytu.