Nebe

Anotace: Chvilka improvizace v studeném sále s vychladlým kafem. Nechci se rouhat, ale andělé padají... nebo ne? Padají andělé? A existuje druhé nebe?

Když se lepí kůra na paty, slzy ti stékají po loktech, a z vlasů ti zbyl jen chuchvalec bývalé krásy, měl bys přestat.

Přestaň jíst, přestaň pít, přestaň mluvit, zvracet, dýchat, žít.

Je jednoduché poddat se všem polovičním pocitům, které se ti zarývají do temene hlavy, ale věř mi, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit.

Je tolik času, který se mi snaží vykřičet do tváře, že už je pozdě. Na tvých rtech už zbyla jen hromádka rtěnky a popraskaná kůže.

Nevěřil jsem, a jediné, co se stalo, byl zázrak.

Odešel jsi, dokázal jsi odejít.

Nikdo by nevěřil ani mně, ale viděli tě. Viděli tě padat, viděli tvé jemné, téměř dívčí tělo, jak se lehce propadá mlhovitými oblaky.

Proč jsi mi nic neřekl?

Mohl jsi říct, že ses zapletl už dřív, že tě svedlo podzemí nebe. Že pro tebe se to stalo závislostí.

Míval jsi nejhezčí smích. Nejhezčí křídla.
Věděli, že to je hřích, ale záviděli ti je.
Věděl jsem, že to je hřích, ale spal jsem s tebou.

Pak jsem se ho zeptal, a on zavrtěl hlavou, ne, láska není hřích.

Jen ty jsi hřích.

Skočil jsi, skočil jsi dolů, křídla svěšená podél paží, a ona hořela, hořela jako tisíce svící.

Tvůj náhrobek hoří stejně, tvé rty hoří stejně, já hořím stejně... tebou.

Tvoje oči, kašmírové kousky zlata, které pohlcovaly všechen můj mrtvý dech a smích.

Slyšel jsem tvoje poslední slova, i když sis myslel, že ne.

Slyšel jsem všechno a chtěl bych nenávidět všechny další, co to slyšeli také.

Andělský prášek se nikdy neměl dotknout tvého obličeje.
Proč tu vůbec je, nevím.
Je to jako z černobílého filmu, je to tu černobílý film.
Nebe je černobílý, a kokain nepoznáš od špíny.

Ale lidi tu nepadají, ne, nikdo tu nepadá, nikdo se tu nezabíjí.

Nikdo nepáchá sebevraždu, ne kvůli jim, ne kvůli tomu.

Přece nechceš říct, že tě zabila láska.

Droga?
Lest?
Zvratky?
Křest?

Chceš se sem vrátit podruhé?
Vím, že tvoje oči nebyly v pořádku, vím, že ses tajně shodil, vím, že ses pozvracel, vím, že jsi spadl do moře. Do snůšky svěcené vody.

Ale ublížilo mi to víc, než když jsi podruhé vkročil bránou. V páteři jsi měl zabodnutý kus dřeva, kolík, ohořelé pahýly jako křídla, a pocuchané chmýří místo vlasů.
Ale ušetřil tě, protože jsi skočil za mě.