Moje malá pohádka

Anotace: Kdo si počká ten se dočká..:) kráský úryveček z mého v celku jinka nudného života..:)

Sedím na autobusové zastávce a poslouchám skladbu Under od Alex Hepburn...
Sedím tam a čekám až mi pípnutí mobilu oznámí příchozí zprávu...
Má nedočkavost a obavy z toho, že mi nenapíše me uvedly do stavu "nepřítomnosti"
a málem se stalo, že sem nestihla nastoupit do autobusu...
Autobus je celkem plný, vyhlidnu si jediné volné místo v celem autobusu uplně
v zadu u okna a snažím se procpat mezi všemi těmi lidmi až k tomu klidnému místečku
v koutě autobusu. Po celkem velké námaze si sedám na sedadlo a opět strkám sluchátka
do uší tentokrát se skladbou Untitlide od skupiny Simple plan. Naprosto jsem se ponořila
do te slastné melodie.. Z mého malého snění mě vytrhlo to očekávané pípnití mého telefonu...
Otviram zprávu, je od něj, pta se v kolik a kde se sejdeme... ¨
Rychle mu naťukám zpíáteční zprávu... Rychle vystoupi z autobusu na konečné zastávce
a utíkám k doktorovi, abych byla za včas na smluvenem mistě. U doktora je celkem fronta,
takže mam malé zpoždění, naštěstí ani on není dochvilný a přijede 2 minutky po mém "doletu"
na smluvené místo... Pozdraví mě a naznačí že mám sednout do auta.....
Neni to tak dlouho, co jsme se neviděli, ale mě to přišlo jako věčnost...
Asi deset minut jedeme nějakýma malýma vesničkama stále do kopce až zastavil
na jedné cestičce u lesa... Řekl, že mi musí něco ukázat, něco co se mi bude moc libit...
Šli jsme kousek dal od auta tak, abychom mezi stromy a keři videli z kopce, na který jsme vyjeli.
Z toho nádherného výhledu jsem byla naprosto unešena.. Takovou krásu jsem nevidela ani nepamatuju..
Začli jsme si povidat, přišlomi jako by to bylo stejné jako řped 4 lety, kdy jsme se poznali...
Přesně takové krásné, milé... I ty naše hádky nám zustaly a to krásný usmiřování po nich...
Být zas v jeho objetí, cítila sem se zase po dlouhe dobe šťastná a v bezpečí...
Přišlomi , že už mezi ámi nejsou žádné problémy jako dřív, jsme opět nejlepší přátelé,
bylo to doopravdy takové jaké to bylo na začatku...
Později jsme si povidali u auta a kouřili cigaretu, stala sem u zadních dveří a sledovala
ho, jak se uvelebyl na zadním sedadle svého auta a div u toho neležel..
Ty jeho krásné velké oči uplně zářili, ten jeho usměv byl tak neodolatelný
a kdykoliv mě chytl za ruku byla sem v sedmém nebi.. Věděla sem , že tohle se dozvedet nesmí,
že on doufá v to , že už je mezi námi vše v pořádku,že city k němu mě přešli...
Na jednu stranu sem v to taky doufala,ale věděla sem, že uplně mě to nepřejde nikdy,jen jsem
to zase na nejakou dobu zvladla potlačit tak hluboko, že sem na to nemyslela...
Z mého hlubokého přemýšlení mě vytrhla jeho horká ruka na médosti studené,
z toho hřejivého pocitu semi div kolena nepodlomila... Pomaličku si mě přitáhl k sobě,
tak že naše nosy se navzájem dotýkali... Vím, že řikal něco o tom,že mám ruce studenéjako bych umirala,
ale nejak sem ho v tu chivli nedokázala poslouchat uplně, znervorzňovalo mě , že byl tak
blizko mě, že jeho krasný usta byly tak blizko a ja věděla, že je nikdy nepolíbím, protože
bych se prozradila a vše pokazila... Pak se to stalo!! On polibil mě...
Nebylo to takové, jaké jsem s vždy přála... Bylo to stokrát lepší... Po chvili mi došlo jaká velká chyba to byla.
Tohle přece nemůžu... Všechno na co se snažim zapomenout se vrati, všechna snaha bude v trapu,
ubližim osobě,na které mi záleží, kamarádovi který mi věří, doufa v to že budu jen s ním,
sice jelikož sme jen jeho kamarádka s výhodama nemá na mě v podstatě žádný nárok, ale je to zrada,
zrada zmé strany, když si představím jak by bylo mě, kdyby to udělal on...
D** se mi začal omlouvat, že je to debil a že všechno posral, tím že mě polibil a že ho to mrzí
a naprosto pochopi, když budu chtit odvezt zpátky na zastávku a budu chtit odjet a už ho nikdy nevidět...
V jeho očích sem viděla že ho mrzelo, že to udělal, protože věděl co tím zpusobil,ale jeho omluvy
jsem neposlouchala, bylomi jedno čeho lituje a jak moc toho lituje...
V tu chvíli sem ho políbila já , bylo mi naprosto u p*dele jeslti je to poprve a naposled,
co toho užasnýho kluka s nejkrasnějšíma očima budu libat, bylo to v tu chvili a ja věděla ,
že to co dělám, dělám proto že chci... Vím,že to nebylo spravné už jen vůči mému "kamarádovi",
ale taky vím, že kdybych mohla vratit čas do chvile tesně před to než sem ho polibila podruhé,
udělala bych to znovu... Čtyři roky o něčem šlověk sní a když to nejméně čeká a nejméně se to hodí,
tak se sny začnou plnit...Prožila sem na hloupé tři hodinky svou životní vysněnou pohádku a byla lepší než z jakéhokoliv filmu...