Před mnoha lety..

Anotace: Něco zamilovaného s náznakem dob mečů a dávných hrdinů

Poslední paprsek ji pohladil po tváři. Cukla a svižnými kroky chvátala k hostinci.
„ Vaness,“ ozvalo se zprava. Otočila se po zvuku. Hleděla vstříc mladíkovi. Pokusil se ji odhrnout pramen vlasů. Strhla mu ruku dolů a ucouvla.
„ Řekla jsem ti, at se mě nedotýkáš.“
„ Snad by ses nerozčilovala, i když ti to přitom sluší,“ pobaveně mrkl. Odstrčila ho a vytasila meč. „ Víš, že mi nesmíš ublížit,“ odrecitoval spokojeně holý fakt. Přikývla. Měl moc vysoké postavení a náležitě toho zneužíval. Namířila hrot k jeho hrudi. Po tváři mu přelétl překvapený výraz.
„ No tak oba víme, že to neuděláš,“ jeho hlas nezněl už tak přesvědčivě. Protočila se a roztrhla mu špičkou košili. Vylekaně uskočil. Vytáhl meč. Kroužili kolem sebe jako dva kohouti, kteří čekali na chybu toho druhého. Udělal prudký výpad. Lehce ho odrazila. Meče o sebe řinčely. Uder střídal úder.Těla se proplétala v boji. Kov se zastavil o kov. Dívali se na sebe a prudce oddechovali. Sjel po meči a švihem jí ho odhodil z rukou. Srdce tlouklo o závod. Míříc na hrdlo ji zahnal do kouta. Sklonil zbraň. Byl nebezpečně blízko.
„Tak to by stačilo,“ řekla překvapivě pevným hlasem.
„Přestat? Konečně tě mám tak, kde chci.“
„Budeš toho litovat,“ odsekla.
Zasunul meč za opasek. Přiblížil se a zastínil jí tak svým tělem všechny únikové cesty. Zaťala ruku v pěst a vyslala ji hbitě k jeho břichu. Zachytil ji a dal zpět podél těla. V mžiku obmotal ruku kolem jejího pasu a druhou kolem ramen a přitiskl své rty na její. Snažila se bránit. Držel ji příliš pevně. Čas se zastavil. Odtrhl se a oddálil. Snažila s potlačit emoce. Usmál se. Naklonil se ní. Zahleděla se do země.
„ Miluji tě, copak to nevidíš?“ zašeptal ji něžně do ucha. Jeho dech se jí otřel o krk. Přeběhl jí mráz po zádech. Povolil stisk. Zavrtěla hlavou. Dupla mu na nohu. Sebrala meč a rozběhla se k lesu. Než se stačil vzpamatovat, zmizela mu mezi stromy.

O pár let později

„ Králi,“ poklonila se Vaness před tím stejným drzým ted už mužem.
„ Vítám tě zpět, rád tě tu vidím,“ postavil se: „ Jsi ochotná se přidat do mých služeb?“
„ Ano, Vaše Veličenstvo, já Vaness Arget skládám svůj život k Vašim nohám,“ položila si ruku v pěst na srdce a poklekla, sklonila hlavu. Přistoupil k ní a zvláštní karmínovou barvu jí udělal na čele křížek.
„ Toho si nesmírně vážím, děkuji ti,“ pokynul rukou a síň se vyprázdnila. Znervózněla. Rozhlédla se kolem. „ Chyběla jsi mi,“ řekl a jeho pohled zjihl.
„ Měla jsem naléhavé záležitosti, které nesnesly odkladu, pane,“ dívala se někam za něj. „Celých sedm let?“ chytl ji za ruce a hladil je. Přikývla. „To, co jsem řekl, stále platí,“ natáhl se k ní. Neuhla, jen do něj vpíjela své dokonale modré oči. Dal ji vlasy za ucho, pohladil po tváři a za bradu si ji přitáhl k sobě. Schoval ji ve své náruči, jejich rty se spojily. Propletla prsty v jeho vlasech a přitiskla se. Tetelil se štěstím. Chytl ji do náruče a tajnou chodbou ji donesl do ložnice. Položil ji do saténu a pomalu svlékal. Každý centimetr odkryté kůže ji zlíbal. Upřeně na něj hleděla. Rozepnula mu košili a odkryla mužnou hrud. Nad ránem oba usnuli.
„ Dobré ráno, lásko,“ pohladil Vaness po líčku. Překulila se nad něj.Znovu se probudila vášeň z noci. Mezi polibky vytáhla dýku a jedním naučeným pohybem podřízla králi hrdlo. Pak tiše splynula se stíny.