On - konečně konec..

Anotace: Prosím, nemusíte hodnotit ale komentujte. Pořád nevím jestli mám svůj román dopsat. Co vy na to?????

Ten se ji ale vymanil a vrátil se k Vítě."Promiň, já se jen chvilku zdržím a pak ti vše vysvětlím, jde o sázku a já to Jitce slíbil, nezlob se prosím a věř mi." Ta jen přikývla a on se vrátil k vedlejšímu stolku, kde hned začaly lítat špunty, mlsná kukadla i falešné úsměvy. Bylo jasné, že s Víťou soupeří o Mirkovu přízeň a zdá se, že toho konečně dosáhly. Uběhla půl hodina, Víťa už zase párkrát tancovala, promluvila s kamarády. Snažila se nemyslet na to, co se děje u vedlejšího stolku. Měla ze všeho dost nepříjemný pocit. Nevěděla, že si ji Mirek hlídá a po očku sleduje vše, co se kolem ni děje. Ba i tuší, jak ji asi je. Když Nel s Edou zmizeli u baru, kam se ji jít nechtělo, ale přece jen se za nima chtěla podívat, sotva se zvedla už stál vedle ní. "Prosím vydrž ještě chvilku, věř mi, já chci být s tebou, jen jsem se do toho trochu zamotal." Usmála se. "Dobře , teď jdu jen na WC. Tam se opláchla studenou vodou, ještě se přičísla, urovnala halenku, očistila rifle. Takže, dá mu ještě půlhodinu, ale pak už půjde sama domů. Už ji to opravdu nebaví. Chtěla prožít hezký večer a zatím...darmo myslet. Nakoukla do vinárny, Eda s Nel se už vrátili ke stolku a tak se k nim šla posadit. Znovu si zapálila, byla už naprosto klidná a rozhodnutá. V tom do ni Edík drcnul."Dívej" A ukázal hlavou k Mirkovi. Viděla, jak se on zvedl chtěje se rozloučit a jak ho zase zdržují. Ale jemu už došla trpělivost, chtěl být s Víťou a zatím...jak ji asi je? Podal všem ruku a slušně, ale rezolutně se rozloučil. Vzal svou židli a přisunul se k Vítě. Jemně ji vzal za ruce a posadil si ji na klín, něžně ji líbajíc. Edík s Nel se rozchechtali a Eda dokonce ukázal k vedlejšímu stolu zvednutej prostředník.
Konečně byli Víťa s Mírou spolu. Byli jak siamská dvojčata, plný něhy a citu. Užívali se při tanci. U stolku, u baru, všude jen spolu. Přestože oba cítili strhující vášeň, dokázali se ovládat. Ale jak dlouho ještě? Ještě malou chvilku Víťa zaváhala, je přece jen o pár roků starší než on, ale on na tohle nemyslel už vůbec. Když o tom zkusila mluvit, umlčel ji odzbrojujícím polibkem. Tanec a víno, tahle kombinace zvyšovala jejich tlak i ohnivost. Nechali si znovu zahrát New Orlleans a to byl jejich konec.Co se dalo dosud tlumit, tato skladba odbourala. Mirkova náruč, něžný šepot, polibky do vlasů, na šíj i ramena. Vůně Vítina parfému, horké dlaně a jejich hlazení pod Mirkovým tričkem, její trochu nesmělé, něžné polibky na krk, a ramena. To oba přivádělo do neúnosných hranic. A najednou stáli oba venku. Nemuseli mluvit, mluvily za ně jejich oči plné touhy. Pod sprchu šli spolu, už se nemuseli ovládat. Když pokládal Víťu něžně na lůžko, věděli oba že tahle noc je jenom jejich a že je zároveň první i poslední. Po splynutí duší nastala i chvíle splynutí těl. Utajovaná vášeň propukla v plné míře.Žhavé polibky, něžné doteky, vášnivý šepot, tlumené sténání, svíjení nahých těl a pak už jen rozkoš a slastné propadání se. Usnuli sladce znaveni ve vzájemném objetí.
Víťa se vzbudila první. Jemně se vymanila z jeho objetí. Byla ve sprše, když ji pohltily jeho pevné ruce. Přepla na studenou vodu a rychle uhnula. Vyběhl ze sprchy a prohnal Víťu po bytě než ji dohonil, aby ji zase strčil pod sprchu. Studený proud vody bičoval jejich rozpálená těla, ale neuhasil. Znovu se milovali a tak zapomínali na neúprosný čas. Čas rozloučení přece jen přišel a to v podobě Edy a Nel. "Promiňte, ale je čas, kluci už čekají u autobusu." A diskrétně se vzdálil i s Nel. Šli napřed.
Nastalo hluboké ticho a pak silné srdcervoucí objetí. "Děkuju beruško, děkuju za tu nejkrásnější noc a děkuju za všechno. Věř mi, že nikdy nezapomenu." Usmála se."Sbohem broučku, ani já nezapomenu." A dlouhým polibkem zpečetili tu jejich noc.Společně pak vyšli ven. Už jen polibek na rozloučenou, letmé zamávání a ...