Lost in love

Anotace: Příběh s otevřeným koncem, protože je to můj příběh, který stále neskončil a zrcadlí se v něm má životní situace...jsem na rozhraní, tak být či nebýt?! Možná si prostě jen ztěžuji... Ale tohle se vážně stalo...a nedávno...

...Lost in Hollywood...
Tahle melodie mně vzbudila jednoho lednového rána. Možná už bylo odpoledne, co já vím, snad jen to, že jsem hrozný spáč...
Na displeji mého mobilního telefonu svítilo jméno TOMÁŠEK. To je můj šéf, u kterého pracuji v baru. Měli jsme teď několik dní volna kvůli kolaudaci baru a já je využila návštěvou své kamarádky Terezy, která bydlí 350 km ode mně.
"Ahojky Tome, hodláš mi, doufám, říct nějakou pozitivní zprávu?" Usmála jsem se.
"Pozitivní je právě to, že máš dvacet minut na přípravu, vyzvednu Tě a sjedeme do baru." Oznámil mi a zavěsil.
A jéje, jen dvacet minut, vylítla jsem z pod peřiny jak namydlený blesk a bylo mi jedno, do čeho se oblíkám, jen rychle vyčistit zuby, učesat se, vypít hrnek mátového čaje, vykouřit svou první ranní cigaretu...a zbývají mi ještě tři minuty, no jasně, alespoň řasenku na oči... A v tomto stavu jsem vyšla na ulici, kde mně čekalo služební auto a za jeho volantem Tomáš a vedle něj nějaký kluk, pravděpodobně slibovaný nový kolega, usoudila jsem.
"No ahojky." Pozdravil mně Tom a mohutného svalovce představil jako Martina. Hned jsme si spolu padli do oka a proto jsem nic nenamítala, když jsme byli určeni jako pracovní pár na směnu od 19:00 do ranních hodin.
Druhý den, byl to zrovna čtvrtek, den před znovuotevřením baru, dorazila také Lucka, kolegyně, která se měla stěhovat na druhý den ke mně domů, tedy do služebního bytu, ten jsem do té doby obývala sama. Nepadly jsme si zrovna dvarát do noty, ale alespoň zpočátku jsme se dovedly tolerovat. Toho dne jsme s kolektivem oslavovali znovuotevření, pili jsme a řádili u tyče a já seděla vedle Martina v mírném předklonu. Na parketu právě vyváděla Lucka s kamarádem Tomgem a já sledovala jejich výstupy a byla jsem veselá...
Potom jsem na zádech ucítila lehký dotyk a v žaludku mi poletovaly motýlí křídla, ale stále jsem na ten dotyk konečky prstů nebrala ohled a on nepřestával.
Zariskovala jsem a položila si hlavu na jeho klín a v tu chvíli se naše oči setkaly a on mně lehce políbil na rty a pak už jsme se jen líbali dokud se ostatní nevrátili ke stolu, aby pokračovali v pití.
Toho dne jsem se neměla jak vrátit do Hodonína a tak jsem měla přespat nedaleko baru s Luckou na ubytovně. Martin nás šel doprovodit, cestou jsme se domluvili, že v sedm ráno se sejdeme u brány a pojedeme do Hodonína spolu, rozdat vizitky na bar a také se stavíme u mně doma, ať se mohu převléknout.
Doprovodil mně až k pokoji na kterém jsem přespávala a tam mně políbil na dobrou noc a já potom nemohla usnout, zdály se mi tak krásné zamilované sny...
Ráno bylo dost drsné vstávání, ale při pomyšlení, že u brány mně Martin čeká, jsem navzdory tříhodinovému spánku poletovala jak včelka. A on tam již čekal, ale nepolíbil mně, ani nevzal za ruku...
V Hodoníně jsme se zprvu vydali ke mně na byt, rychle jsem pouklízela a Martin si zatím prohlížel mou DVDtéku. A když jsem pak vyplachovala vanu saponátem, přitočil se ke mně a chytil mně za boky. Políbili jsme se a on se smál, že mně zlobí a šel si sednout zpátky do obýváku. Já jsem dopouklízela a přišla jsem za ním a najednou přeskočila jiskra a líbali jsme se a svlékali se. To milování bylo krásné, ačkoliv mi Martin o dva týdny později řekl, že na mně poznal, že mu nedůvěřuji, že ze mně vycítil strach z mužů, že se bojím zklamání...
Od toho dne jsme byli jako holubičky, Martin se odstěhoval od Tomáše (ano, od mého šéfa a svého bráchy), já se vznášela někde vzduchem a opět jsem měla nasazené své růžové brýle. A pak, jak už to tak bývá, přišly první hádky a nedorozumění. Mohla za to Lucka, zveřejňovala mé a Martinovi soukromé věci, brala nám peníze, bylo to děsný, ale nakonec jsme to ustáli.
Až do dne, kdy jsem přišla z práce brzy ráno sama, Mertin toho dne měl volno a odpočíval a mně se podařilo stranou vydělat 1500 Kč a v peněžence spolu s opuštěnou stokorunou z dob dávných to činilo malé jmění. Byla jsem unavená a šla jsem spát.
O pár hodin později se Martin vzbudil, pošeptal mi, že jde nakoupit a jestli půjdu s ním, ale já nechtěla a spala jsem dál. Domů se vrátil jen s dvacetikorunou a bez jídla, ale koupil se nový mobil...to, že na něj dal všechny mé peníze, se mu zvlaštní nezdálo a toho dne jsem vybuchla.
Ano Martine, uklízím tady jako blázen, snažím se Ti vařit a Tobě ještě miliony věcí na mně vadí a já Tě celou dobu toleruju, ale tohle je moc...
Vznikla z toho moc velká hádka, kterou jsme již nikdy, bohužel, nerozdýchali...týden jsme spolu nemluvili a pak již bylo zřejmé, že to byl definitivní rozchod, navzdory tomu, že jsem ho milovala.
O pár dní později se dal dohromady s jednou striptérkou a já zůstala sama...teda né úplně sama, dál bydlí se mnou a já dostala výpověď, rozešla jsem se přeci s šéfovým bratrem...
Mám posledních pár dní, kdy mohu zůstat na služebním bytě, kde jsem byla ze všech kolegů jako první a do kterého jsem taky něco investovala...a nemám kam jít, kde najdu práci i s ubytováním?

A tak mi nezbývá než si říct: Jsi pěkná husa, Kateřino...

Stačí jen dodat, že už konečně vím, co mám za problém. Nedokážu chlapa milovat bez toho, aniž bych ho zároveň i nenáviděla. Nebo to tak úplně nebyla všechno moje chyba?