Květinka

Květinka

Kdesi a kdysi žila jedna dívka. A také jeden chlapec. Znali se odmalička a jak dospívali, ona krásněla a on mužněl. Ona se mu líbila a tak vyhledával její společnost, choval se k ní mile a dával jí dárky a květiny. I ona si jej oblíbila a po čase se do sebe zamilovali. Po čase začli žít spolu a narodilo se jim dítě. Jak však běžel čas, dívce připadalo, že láska k jeho muži již není tak silna. Vždyť se dlouho znali a znali i své chování. On ji však miloval a vůbec si nepřipouštěl nic špatného.

Jednoho dne večer, když se chlapec vracel ze zaměstnání, ji koupil jako obvykle květinu a přinesl ji domu. Myslel si, že své lásce tím dokazuje své city. Ona květinu přijala, na oko se usmála, objala jej a políbila, ve skutečnosti však bez velkého zájmu dala květinu do vázy a víc si ji nevšímala.

Druhý den, když byl chlapec pryč, u jejich dveří zazvonil poslíček a přinesl ženě obrovský pugét rudých růži a v nich byl zastrčený vzkaz od neznámého ctitele. Žena byla tímto tak potěšena, že se se ctitelem za pár dní sešla. Byli na romantické večeři a ctitel byl krásný a bohatý muž. Celý večer se k ní choval krásně a říkal jí, že je tou nejkrásnější ženou na světě, kterou zná, že ji neskutečně miluje a chtěl by ji za ženu. Svoje slova dotvrdil briliantovým prstenem, který položil na stůl.Žena tím vším byla jako omámená. Cítila se nádherně a měla pocit, že ji konečně potkalo vysněné štěstí a nechala se svést.

Druhý den oznámila svému muži, že jej již nemiluje a požádala ho, aby opustil dům, který pro ně postavil. Muž byl smutný, ale ženu poslechl a odešel. Po nějakém čase se však ženě začal zajídat život v luxusu a přepychu. Přestaly ji bavit ruzné večírky, kde byli bohatí a důležití lidé a honosné dovolené v exotických krajích. Dokonce i její nový muž se jí tolik nelíbil. Nebyl tak krásný a nebyl už tolik pozorný. A tak si žena vzpomněla na svého muže a na to, že již dlouho nedostala žádnou květinu. Tak moc zase toužila po květině darované z lásky! Nakonec nebyl její muž zase tak ošklivý a ikdyž nebyl bohatý, byl milý a pozorný. Jistě již má jinou ženu a rodinu, ale tak moc toužila jej vidět a dostat květinu. Vydala se jej tedy hledat.

Po několika dnech našla místo, kde jejího prvního muže znali. Řekla jim, kdo je a co a proč hledá a oni jí ukázali, kam má jít. Jaké však bylo její překvapení, když došla na to místo. Byl jím hřbitov, kde se pohřbívali chudáci a bezdomovci. Tam našla jeho náhrobek a zjistila, že muž zemřel měsíc potom, co se rozešli.

Ženu to mrzelo, co se stalo, ale také jí mrzelo, že již nedostane tu květinu, o kterou si chtěla nenápadně říct. Chvílku u hrobu postála a polohlasně řekla: „Hlupák.“ potom odešla a již ji nikdo neviděl.

 

Tento příběh je smyšlený a není ani originální. Je vlastně velmi naivní a velmi kýčovitý. Ale pokud se v příběhu někde vidíte a nebo vidíte někoho blízkého, tak vítejte ve světě princů a princezen

Autor tomáš0912, 01.08.2019
Přečteno 91x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (5)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

JÉÉ TA JE PŘENÁDHERNÁ :-)

03.08.2019 15:12:41 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

"Květina" nebo "Hlupák a květina" nebo "O květině a hlupákovi" apod.

03.08.2019 09:55:27 | Karel Koryntkareagovat

Děkuji za tipy

03.08.2019 15:11:48 | tomáš0912reagovat

dívce připadalo, že láska "k jeho muži" (warning at row 4)
Pohádka je podaná klidným souvislým vyprávěním, i dějové zvraty jsou podané bez přehánění jednoduše jako fakta. Tento způsob čtenáře velmi dobře nenuceně vtáhne do příběhu, v jehož centru stojí nezralá vyvíjející se žena. Dívky vyzrávají rychleji ve smyslu připravenosti na citový život, avšak v odpovědnosti a založení rodiny je rychleji vyzrálý jednoduchý muž. Žena je daleko pudovější a velmi praktická, jejímu selhání nemůže "pouze milující" muž zabránit. (hromadě růží ve správný čas a falešným lichotkám dívka prostě nedokáže odolat) Svůj omyl poznává až později, ale i tváří v tvář smrti člověka zůstává praktická: on umřel, už mi nedá květinu, hlupák.
Příběh je jednoduchý a hluboce přesný, v závěru se vypravěč pokusil sám svůj příběh vyhodnotit - dělá to opět zdatně a přirozeně, takže čtenář cítí, že právě naopak, příběh NENÍ naivní ani kýčovitý. Schema je možná známé, ale poučné a významné jako život sám. A týká se každého z nás. Všichni jsme princezny a princové to jest v každém z nás žijí archetypy a každý občas bojuje s draky. Pohádka je výborná, ještě potřebuje lepší název.

02.08.2019 08:16:04 | Karel Koryntkareagovat

Děkuji za komentář. Jestli chcete, vymyslete název :)

02.08.2019 19:08:21 | tomáš0912reagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter