YU YU HAkusho -14-Shledaní s ALE

YU YU HAkusho -14-Shledaní s ALE

Anotace: Návrat dilů, podle zajmu pokračujeme :)

Hiei se vydava na strastiplnou cestu,omezen ve svých schopnostech se plahočí sněhem a zimou týden a půl do nejbližšiho města.Tam zjistuje že je na
nejsevernějšim cípu Aljašky. Sakra kam ho až odnesl?? Podaři se mu spojit s Koenmou,z malého chramu,který patři japonské komunitě. Ten pro něj vysíla okamžitě Botan.
Hiei sedí na nejkrajnějšim domě a čeká. Ten chlad mu nedělá dobře. Navíc se boji co je s Kuramou, bolí ho jaká koliv myšlenka na něj.
Když dorazí Botan neustale se ho vyptává na to co bylo? Co se dělo.Hiei ji ale neodpovída, jen jednou se zeptal co je s Kuramou a Botan akorat sklonila hlavu a
neodpověděla mu. Asi měla zakazané otom mluvit, nebo byl opravdu mrtev. Hiei sedí bezvladně na pádlu opíra se o záda Botan a mlčí. Sleduje z výšky mraky, moře,západ slunce a pomalu začinající tmu. po 10 hodinach cesty spatři světla Tokia. Botan jej chce odvezt rovnou domů ale Hiei odmítne. Nedokaže jít vtu chvíli domů. Bojí se
že Kurama již není. A nechce té bolesti čelit.
Prochazí se s bolestí v srdci po parku,kde ho Botan vysadila a neví jak 3x se objeví před domem. Pořád se vrací zpět k parku a znovu skonči před dveřmi.Doda si odvahy, musí tomu čelit. S bolestí v srdci otevíra dveře a vstupuje do domu. Nemá ani silu lezt oknem jako vždy,v domě je ticho a tma ,nikdo jen nepřišel přivítat. Sklopí hlavu a smutně vyjde po schodech nahoru. Kuramův pokoj je pootevřený a nikdo v něm.Tiše vstoupí dovnitř a lehne si na jeho polštař.Nasaje vůni a bolí ho celé tělo při vzpomínkach.Ztratil ho?
Smutně se zvedne a odevzdaně jde do svého pokoje,nedokaže v Kuramově, zarazí se,v jejich pokoji déle být, hlavně bez něj. Jeho pokoj je na druhe straně v patře, zabednil si tam okna, miluje tmu... miluje Kuramu, chytne se za hlavu a zůstane opřený o zeď v chodbě, nevšimne si že ho švkírami ve dveřích sleduje 5 parů očí.
Vstoupí do pokoje,po ceste ale zakopne o hromadku oblečení.Sakra se co to je,je si jistý že tam nic nebylo,jde dál a zakopne o dalši,chce je zlostí nakopnout,kdyz cití na nohou samet. Čupne si a zvedne oblečení ze země,voní po Kuramovi.Přitiskne ho k sobě,když ucítí mezi prsty cosi lepkavého.Krev? Sklopí hlavu s bolesti v srdci drží ten kousek v rukou a tiskne ho na hruď, dojde k posteli a usadí se na kraj a pomalu ze sebe sunda halenu,konečne je v teple.Znovu přitiskne ksobě Kuramovu halenu a jeho myšlenky viři jen kolem něj. Bolest se mu rozlevá po celém těle.Zavzlyká a padne na záda tisknouc k srdci ten hadřik co mu zbyl.Padne ale do nečeho měkkého. Uslyši slabé zasténaní. Prudce se vymrští a dopadne na stranu postele na čtyři a rukou pátra kolem sebe.Co to bylo??
Nic ale nenahmatá,že by se mu to zdálo? posune se kousek blíž a rukou opatrně šmátra dál až narazí na ruku.Je trošku chladná.Ucukne zpět.Zježí se mu vlasy a přesune se tělu které začne rozeznavat ve tmě ,v jeho posteli...!
Píchne do něj prstem a znovu se ozve zasténaní. Hiei chvějíc stahne ruku a sleze dolů. Odedveři se ozve známý hlas : Hiei nech ho spát,lehni a ticho."
Hiei prudce za hlasem otočí hlavu,rozeznava ve dveřich siluetu Genkai."Babo máš světlo?"
Genkai po něm hodí svičku a zapalky. Hiei na ni koukne jestli si se zapalkami děla srandu.. Genkai jako by četla jeho myšlenky " MLč nepodpališ celý barak" Hiei se zašklebí "ten stromek byl omyl sakra "
Uslyši přidušeny kašel z postele a otoči hlavu tím směrem.Ale na posteli je opět ticho.Genkai zmizí a Hiei zapalí svičku a obejde potichu celou postel.Postaví ji na noční stolek a sleduje tělo ktere začína rozeznávat na své posteli.
Kurama, začne se chvět, chce ho strašne obejmout, vykřičet se, ale s bolestí hledí na něj. Celou hrud ma obvazanou az k pasu, čast obličeje mu zakryva obvaz též. Natáhne ruku a pohladi Kuramu po zdravé půlce obličeje.Kurama se zachvěje a slabě zasténá. Hiei stahne ruku , netuši jestli mu neubližil zda to není bolestí.Tmu však prořizne chraplavý hlas " Můžeš laskavě vlezt do te postele a spát"
Hiei začne mávat rukama v obraně " to je dobrý budu spat na zemi."
Chvili je ticho a pak se sýpavě ozve " neštvi mě a vlez ke mě, dolů na tebe nedosáhnu!"
Hiei skoprní a obejde tiše postel a vleze na druhou půlku postele.Vtu se vymršti ruka chytne ho za pás kalhot a prudce ksobe přitiskne, Hiei se braní ,nechce mu ubližit,ale Kuramuv stisk je tak pevný,kde sebral tolik síly? Hiei začne lapat po dechu a vysouká ze sebe " Kuramičku povol,dusíš mě" Kurama povolí stisk " Promin ja musel,chyběl si mi,nevěděl sem jestli jsi naživu.Neřekli mi nic,bál jsem se že jsem o tebe přišel" povolí stisk. Hiei se nadechne kdyz ho Kurama znovu k sobě přitiskne ale už jemněji." Zůstan prosím semnou navždy." Hiei ho políbi na čelo " Nemusím ,už jsem, a né protože to říkáš,ale protože já chci sám.Jsi pro mě vším" Kurama si oddychne.Hiei ho obejme kolem krku a složí mu hlavu na hrud ,poslouchá jeho bijicí srdce,ktere bije jen pro něj,a patří jen jemu.
Za zády se jim opět ozve hlas " Neřikala jsem něco? Spát oba a hned"
"Babrdle neruš " zakvili Hiei a Kurama se zatím opře zdravou rukou o postel a mrskne po ní polštař " jo víme už jdeme" Genkai zvedne polštař ktery nedoletl ani do půlky pokoje a zadíva se v přišeří svíčky na oba, jejich očí dostali znovu ten náboj jako vždy a sledují se navzajem jako by si v tichosti řikali vše co nebylo vyřčeno. Genkai položí polštař na kraj postele a zmizí.
Oba sledují obličej toho druheho ,kdyz Hiei se kněmu nakloní a chce ho políbit. Kurama mu da ale prst na rty "tiše, ted se jde spát,slyšel si babí"
Hiei se zašklebí protočí očima " nojo nebo sem furt poleze." Kurama se přidušeně směje,až začne kašlat. Hiei se odtahne ,kdyz ho Kurama chyti ,lehne si na záda a přitiskne ho znovu k sobě " To je dobrý ,sem štastný že jsi tu"
---------------
Kurama se probouzí v posteli a skáčí kolem něj holky, mlčí. Nechápe co se děje, vše ho bolí a nemůže se hýbat,po chvíli ztrací vědomí.Když se znovu probere leží v absolutní tmě, kde to vůbec je?
Chce se zvednout ale nohy ho vůbec neposlouchají.Zaraženě zdravou rukou přejíždí po nich a nic? Genkai ho zničeho nic ve tmě chytí za ruku a vratí mu ji zpět. Podívá se na něj vážně až Kuramu zamrazí. "Je to Hieiův pokoj,potřeboval si kvůli popáleninam tmave prostředí a jeho pokoj je idealní." zapalí svíčku at se může rozhlednout. Kurama cítí že je něco špatně,chce nohy zvednout ale nejde to. Genkai promluví " To ted nezkoušej,napřed se musiš uzdravit ,pak budem řešit další." Kurama se chytne za usta a sýpavě vydechne s panikou v očích. "Ja nic necitím! Co to je?"
Genkai se mu znovu podívá do očí " Až tě Shinji nesl k braně všiml si že mu krvacíš na ruce.Veděl že je to špatně,a dal vědět přes ochrance nám. Proto tě odnesl velice rychle a tu sme zjistili že maš v zádech zlomeny kus Renove katany.Těsně vedle páteře.Ted se snažíme tě dát dohromady.Hiei navíc zmizel a nevíme kde je" odmlčí se.
Kurama ji ale nevníma slyšel jen tu poslední větu. Genkai pokračuje " Lékař tě viděl, katana pronikla hluboko,ale naštěstí ti nepoškodila nervy,jen je utlačila, musí se pomalu zregenerovat. Náky čas to potrva ale bude to v pořádku"
Kurama ji vůbec neposlouchá kouká do stropu,nezajímá ho co sním je,něco slyší ale pamatuje si jen a jen tu jednu větu "Hiei zmizel a nevime kde je" Ta věta je pro něj jako bič který mu způsobuje daleko větši starost a bolest. Otočí se ke Genkai a i přes jeji protesty spustí nohy na zem a pokusí se vstát. Genkai na něj už křičí "Neslyšíš co ti říkam!!!" Ale Kurama jeji hlas vníma jen jako ze snu. Musí ho najít. Postaví se na nohy a ihned padá k zemi. Genkai ho na poslední chvíli zachytí ale je na ni těžký,až ted se Kurama probere,zepře se na rukou a uvolní z pod sebe Genkai " Promin" Genkai se zpodněj vyškrabe ven a zavola na Kubawaru at mu de pomoct.
Ten sice nechape co děla Kurama na zemi ale pomůže Genkai ho uložit do postele. A beze slova opět odchazí. Genkai ho naštvaně bouchne do ramene " Poslouchal si mě vůbec?? "
Kurama nakloní hlavu " No??..."
Genkai mu da další zahlavec,ale chape ho, zajima ho jen jedna věc.Hiei.
Sedne si na kraj postele "mám ti to zopakovat,nebo chceš info o Hieiovi?" Kurama ji s prosbou chytne za ruku a Genkai si oddychne. "Dobře začnem odsud.Shinji napřed zachranil tebe.Potom se vydal nahoru kde doběhl do pokoje odkud slyšel zvuky boje.V pokoji už nikdo nebyl. Nebyla nikde krev,jen rozbitý nábytek. Těsně před vstupem prej viděl jasné světlo a pak už nic. Nevíme co se stalo, podle všeho se někam přenesly a dokončili souboj tam.100% víme že v zásvětí nejsou. Takže musí být někde na zemi. Víc opravdu nevíme." Kurama hltá každe slovo. " Je tu i možnost že je už po sm..." nedořekne a Kurama ji pevně tiskne ruku at to neřiká." Ty se hlavně dej dokupy. Přes všechny možnosti po něma pátrame na zemi ,jsou v kontaktu všechny chrámy o kterých vím, pokud je v pořádku,a dostane se k lidem ,dají okamžitě vědět." Kuramu to trochu povzbudí a kývne hlavou.
Genkai ho chytne za ruku "Naděje je vždy,nevěš hlavu " Kuramovi se lesknou oči,a celý se chvěje ale ruku ji stiskne že chápe."Hlavně se dej dokupy,až se vrátí at si v pořádku" Kurama odvratí hlavu aby neviděla že pláče a kýve hlavou.Genkai opětuje jeho stisk "Věř mu toho jen tak něco neudolá,najednou bude tu,jako vždy,a zase tu bude bordel..." povzdechne "a zase vše budu muset poklízet." Kurama se zachichná při te představě. "Genkai ale jak vyřešíme ehm..." stichne. Genkai je jasné co myslí. "zavoláš kluky, pomůžou Ti." Kurama kývne a při te představě se začne smát.Genkai ač se snaží držet vážnou tvář ta představa ji taky dostane a směje se sním. Bouchne ho svitkem po hlavě " že tebe ty praštěne představy ještě nepřešli "a směje se dál.
"Já zato nemůžu myslela si nato taky " Kurama se zajíká smíchy. Kubawara s Yusukem nakouknou do pokoje "Co se děje??" Kurama i genkai se na ně podívají a vybuchnou ve smích ještě intenzivněji .Kubawara prohodí "Yuske mam blbej pocit a nebude se nam to libit mizím " a ztratí se oba rychle z pokoje.
Uběhne týden a půl ,Kurama se postupně uzdravuje.Už cití pravou nohu a tak se pohybuje s pomocí berlí. Kubawara a Yuske si oddechnou ,už nemusí pomáhat.
Kurama zatím bojuje v koupelně sám a přemíta v hlavě kde Hiei může být? A je vůbec naživu? Zvratí hlavu dozadu, vlasy se mu rozprostřou po zádech a citi jejich pohyb i pod pasem ,usměje se.Nahmatá ránu a je zcela zacelená. Sice má lidské tělo,ale demoní krev v žilách mu hodně v lečení pomahá.Kdyby byl změněný tohle by mu nikdy neubližilo,byl by to pouhý škrábanec. Lidské tělo natohle stavěné není. Nadechne se ,zabolí ho to.Zatne zuby, musí to vydržet. Hojí se to rychle. Sleduje svůj obraz v zrcadle.Dosud se nepodíval nato jak vypada obličej, opatrně sunda obvazy a studuje jizvu táhnoucí se od jeho oka az ke krku. Genkai sama řikala že se to hojí hrozně pomalu, tělo se snaží napřed vyrovnat s těžkym zraněním pak bude samo řešit další.
Kurama přejíždí prstem po jizvě ,jestli se vrátí Hiei ,nebude ho stímhle na tváři už chtít. Chce zavolat na Genkai aby mu pomohla obvazat rany,když uslyši zdola vzrušené hlasy. Snaží se pochytit slova, dobelhá se ke schodišti,dál zatím jít nemůže. Slyši už trochu víc o čem se spolu baví, zaslechne jméno Hieie a vzrušeně napína uši až se málem převaží a spadne ze schodu. Berla mizí po schodech dolů a Yusuke přiběhne se strachem co se stalo " Jsi v pořádku?" "Jo jsem ,co se děje??" zavravorá a zůstane na 3tím schodu viset na zabradlí. Yusuke rychle vyběhne nahoru a podepře ho, za protestů ho vezme do naruče a odnese zpět do pokoje a položí na postel.
Kurama netrpělivě čeká,co se jen stalo?? Zlostně po něm šlehne očima "řekneš mi co se děje?"
Yusuke si mne bradu " Je vše ok, Hiei se ozval sám ,spiš čumíme kde je."
Kurama zasténa radostí "KDe???"
Yusuke si odkašle "Noo ,je v americe,na aljašce," Kurama vyvali oči,"co tam proboha děla?" Yuske pokrči rameny,"Koenma už tam poslal Botan, doveze ho ona,pokud to stihnou možná ještě dnes. Nikdo neví v jakem stavu je, takže spíš počítej se zítřkem. Koenma nam to dojel ted řict, ty už hlavně nikam nechod,Genkai dojde a řekne ti víc. Jídlo ti za chvíli donesu " odejde a Kurama se posadi na posteli. Hiei žije. To mu stačí. Genkai dojde a donese mu jídlo sama, nemluví a Kurama to ani nepotřebuje. Mizí vněm jídlo tak rychle že i ona kouká jak. Konečně pořádně jí. Jak skončí pomůže mu s obvazy a oblečením ,Yukina ji přiběhne na pomoc.Natřou vše mastí na lečení, vymění obvazy. A Kurama si lehá do postele přejíždí prsty přes jizvu na tvaři, bojí se hodně. Genkai ho sleduje,vidí co ho trápí. Sedne si znovu vedle něj a chytne ho za ruku "Kuramo proč řešíš hlouposti, chápu co mezi vámi je, znate se od malička,i to že jste se neviděli 10 let nic nezměnilo, a naopak vás to posunulo tam kde jste ted,neřešili ste jestli ma někdo jizvy tam či tam, měli ste a máte se rádi. A ted se bojíš malichernosti?" Kurama ji položí hlavu na klín "Ano bojím se.Je to jiné ,cele je to jiné může se cokoliv změnit."
Genkai ho pleskne "ty mysliš že je stebou jen kvůli tomu jak vypadáš? " vidi jak Kurama ztuhl,trefila se do černého." Blboune, ten kluk tě miluje takovýho jakej jsi.Sám to víš." Kurama vzdychne " Já vím,ale..." přileti mu další pohlavek.
"žadne ale není jizvy zmizí , vás to posilí, a date si přiště pozor. Nevím jak to chapeš ty,ale je to tu vidět, podle toho co vím stravil tyden a půl šlapanim ve sněhu, aby se dostal k tobě, kdyby nejela botan pro něj, byl by schopný sem doplavat. Chápeš to."
Kurama překvapeně zvedne hlavu nepřemýšlel nad tím jak se cítí on,co prožívá.A jak musí být odolný a zarputilí že se chce dostat za každou cenu za ním.
Genkai ho pustí "přijde mi poslední dobou že ten dospělejší z vás dvou jen ON." Kurama nahodí kyselý usměv a tvaří se jak pako. "Nojo chapu ,chapu"
Lehne do postele a léky začnou působit, je velice unavený a usne. Probudí se bolestí, Sakra co to je?? Něco ho praštilo do břicha? Skoprněle čeká odkud přijde utok.Kurama je celý napjatý a cítí že se vedle něj někdo pohybuje ,slyší šustění povlečení. Že by něco hledal? Celý ztuhne a čeká co se bude dít, připraven se branit. Zaslechne zasténání ale divné ,jako zvířete. Ucítí pohyb vedle ruky a něco se ho dotkne. Prsty a studené. Kurama se celý naježí i vlasy mu odstavají. Ucítí lehké píchnutí do hrudi. Kurama se zarazí ,cože?? On zkoumá jestli se hýbe? Zasténá.. dojde mu kdo to je... Hiei...
Uslyší od dveří hlas Genkai který ho v tom utvrdí. Oddechne si ,konečně je u něj. Začne tedy předstírat spánek,a přitom ho sleduje .Jak nese svíčku,poklada ji na stolek a pozoruje ho sedíc na podlaze. Kurama se silou vůle drží aby se neprozradil. Vidí jeho pohled ,natahujíc se ruku, pohladí ho po tváři a Kurama zasténá.Tak strašně ho chce obejmout.Ale drží se. Hiei stáhl ruku, proč? Vrátí se mu myšlenka na tvář.Ne tímto nebude, vidi v jeho očích něco jiné-strach jestli mu neubližil ,touhu obejmout ho ,radost že ho vidí živeho. Nekouká na zranění ale na něj celkově.
Kurama se nadechne a stejně mu selže hlas " Můžeš zalezt do te postele?" Hiei před ním šermuje rukama ,vypada strašně roztomile i přes to jak vypadá.Ted si všímá všeho, je na něm vidět jak je unavený, pohublý,nevyspaný,se strachem ve tvaři. Kurama zalapá po dechu,i když ho vše bolí vysouká ze sebe " vlez tam už,nedosáhnu na tebe dolů." Spatří jak se mu zalesklo v očích, ty jiskry poznal, at už je u něj at ho může obejmout. Hiei konečne k němu lehne, Kurama to nevydrží a prudce ho k sobě přitiskne. Po krátke debatě to ukončí ,jsou oba velice unavení ,jde se spát.S hlavou v jeho vlasech se hluboce nadechne,cití z něho divočinu ,chlad ,přehodí proto přes ně ještě jednu deku kterou má v nohách,a snaží se ho zahřát.
-----------
Ráno se Kurama probudí první, pracně se dobelhá do koupelny a dá se trošku do pořádku, Hiei stále tvrdě spí a je natahlý šikmo přes postel. Kurama zrychlí a sedne si posleze na kraj postele, Hiei se okamžite přetočí a položí hlavu na jeho nohy ,přitulí se kněmu. Kurama ho začne hladit po vlasech. Hiei otevře jedno oko a sleduje ho. "Kuramičku, Miluju tě." "Já tebe víc" vyhrne Kurama.
Oddveři se ozve Yukina "chcete dones vše sem ,nebo to zvladnete dolů" "Segra nevím asi za vámi." Kurama kroutí hlavou že ne, Hiei na nej kouká " Proč Kuramičku? Rád sedíš se všemi dole"
Kurama vzdychne , neví jak ze schodů, rád by šel,chybí mu to."Dobra,jdeme dolů,ale jdi napřed."
Hiei se rozeběhne dolů, Kurama přemýšli jak to udělat, ke schodům dorazí v pořadku,ted ale zapas se schody.Pustí jednu berli dolů a za pomocí druhe se začne pomalu opřený o zabradlí posouvat schod po schodu niž a níž. Když je vpůlce dochazí mu síly.To už skonči dole nechtěně i druha berle a hluk narazů se ozývá celým domem. Hiei vyskočí od stolu a rozeběhne se ke schodům, v prvním okamžiku si myslel že Kuramovi něco spadlo,když ale doběhne zůstane překvapeně stát a zíra na Kuramu ktery se sotva drží zabradlí. Ve tváři ma vepsanou bolest,stojí jen na jedné noze a dvě divné hole se vali u jeho nohou dole. Rychle kněmu vyběhne a podepře ho,zjistí že to nemá vyznam a vysileneho Kuramu bere do naruče a mrštně sním sebíha dolů.Dole se ale málem přizabije o ty 2 divné klacky. Kurama na ně ukaže " Podej mi je prosím" "Ty je máš na boj??" Kurama se lehce usměje "No skoro," a bere je od Hieie který mu je podává. Ted vidí co je. Kurama stojí jen na jedne noze a druhou za sebou tahá,děla mu vůbec potiže se pohybovat.Hiei na něj kouká vyjeveně ,jak se potýka s bolestí,celý se chvěje a když zavravorá nepřemýšli už.
Veme ho znovu do naruče "Proč si mi to neřekl? Jedli bysme nahoře."
"Nechtěl sem ti zkazit radost." Hiei zavrtí hlavou, než ho posadí dá nohou na jeho misto 2 polštaře a velice opatrně ho posadí. Začne mu načechrávat polštař pod nohou s kterou nehýbe. Kurama ho sleduje s přivřenýma očima a pátra v jeho výrazu co spatří, jestli odpor,zhnusení? Ale když se na něj Hiei podíva spatří v jeho očích něco zcela jiné. Hiei mu začne vše podávat,a stará se o něj. Vidí v jeho očích pouze lásku a velikou.Jejich pohledy se střetnou , Hieovi oči jsou velice něžné,starostlivé, a plné lásky. Kurama natáhne ruku a jako by četl jeho myšlenky a přitahne ho k sobě a obejme.Chape už plně o čem mluvila Genkai. Hieiovi je jedno zda bude chodit, jak vypada, pro něj je důležite to že žije.
Kurama ho políbí a šeptne mu do ucha " bude to v pořádku,před týdnem jsem nechodil vůbec.Je to jen dočasné ,chce to jen čas.Na chvíli tě pustím a podívej se mi na záda.At viš proč." Hiei přejde za něj a povytahne mu tričko, spatří ránu po kataně,tesně vedle par obratlů. Hiei ji jemne přejede prsty,jestě se kolem ní tahnou menší modřiny a kývne. Kurama ho znovu chytí a posadí si ho na klín. Ostatní je v tichosti sledují. Kurama si schvějícími prsty začne sundavat obvaz z obličeje. Hiei ho zarazí,když vidí že se mu třesou ruce,a obvaz pomalu sundá sám,diva semu přitom do očí. Pak sjede prsty a zkoumá jizvu na jeho tváři. Nečekaně ji políbí a šeptne "Miluju tě takoveho jaky jsi " nežně přitom hladi jizvu " Sekne ti,škoda že zmizí" Kurama na něj překvapeně kouká a znovu sepolíbí." Pako" Hiei ho placne do ramene" Trubko"a začnou se smát.
Zbytek osazenstva si oddechne a pustí se do jídla. Genkai zakašle " můžete uz laskavě jist? " Hiei rychle sesedne z Kuramy a pustí se do jidla " Jo sory babrdle", zarazí se a podíva se na ni "Moc děkuju za vše." Genkai jen kývne a usměje se.
Po měsici je Kurama již v pořádku a Hiei mu v průběhu vyklada co se stalo s Mokurem a jeho cestu domů. Netuši že se s Mokurem opět setkají a bude to velice zajimave setkaní.
Autor Akanishi, 24.02.2021
Přečteno 43x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter