Asi sem našla lásku..

Anotace: ..nevím co napsat. Snad jen : kdo hledá, najde..

Půl roku, celého půl roku jsem pro své srdce neviděla. Když se teď vracím v myšlenkách zpátky, přijde mi to strašně absurdní.. Půl roku, jsem co 14 dní na místní diskotéce běhala za klukem a namlouvala si, že o mě stojí.."Náhodně" ho celý večer potkávala, vymíšlela záminky k rozhovorům...jak sem byla slepá. Oči mi otevřel vlastně taky on..kdyzž si kolem mě protáhl zmalovanou pipinku a zavřel se s ní do malého temného kumbálu. Copak tam asi tak dělali snad nemusím psát.. Bylo mi na nic. Zase sem promrhala půl roku s pitomcem..úplně zbytečně. A můžu si za to sama!! Sedim tam v místnosti naplněné lidma v koutě..vlastně úplně sama. Brečim. Láska je krutá!! Snad už bych si zasloužila taky kousek té hezké, co člověka dënodeně probouzí a nutí ho už od rána mít úsměv na rtech??

A najdnou u mě sedí kluk. před chvíli se bavil s kamarádkou..povídáme si a cítím se docela v pohodě na to, že ten pitomec si to asi tak 2 metry ode mě za zdí učívá s nějakou barbie. Nedá mi to a pohladim ho po hlavě má sotva milimetrovýho ježka.. a mě příjde že hladim plyšáka..nehledě na to že tenhle kluk má dva metry a hooodně široký ramena. Najednou si na vedlejší kumbál ani nevzpomenu.

Odjíždíme autobusem. Veru? zkoušim kamarádku..Ty toho kluka znáš?? jo je to můj kámoš už dlouho.. zatajím dech...má někoho?? myslim že ne chodil se sestřenkou...ale on jí má pořád rád.

Už sem se tolikrát spálila že tohle prostě nemůžu jen tak nechat být. A tak v pět ráno sotva zalezu do pelechu smolim smsku..vzala sem si tvoje číslo od Verči..nevadí??
Nevadí a celých čtrnáct dní si píšema prozváníme jenomže realný svět a ten mobilní sou dost vzdálený a další sobota kdy se uvidíme se rychle blíží a já se začínám bát jestli sme to s smskama nepřeháněli.
rozdělim se o svlj strach s "plyšákem"..nějak se to vyřeší uvidíš..
Njehorší večer poledního roku je tu. řekneme si sotva ahoj. hmmm fajn. tak zase nic! Nálada prudce klesá a bezmoc a zoufalství vyplnuje každičkou částečku mého srdíčka.
Jsem tak otupělá že se proberu až ve chvíli kdy mi Jirka sedí na klíně a říká promin že sem se neozval ale nevěděl sem co dál říct..Pusa. Plácám pátý přes devátý ale mluvim a to je dobře:)
Mám svýho Jiříka. Má mě rád. Po takový době sem ho našla a hlavně takovou dobu jsem ho míjela!!
děkuju za tebe Broučku :-*