Ten, který nechtěl být milován

Stojí naproti mně a já vím, i on ví.
Ačkoli bychom neměli, cítíme. Chceme… s živočišnou dychtivostí, a přesto romanticky.
Natáhnu ruku, dotknu se jeho horké kůže, kterou zdobí pot. Je tak přitažlivý! Jeho vůně je omamná. A ve mně se plaší to, co jsem myslela, že je dávno mrtvé.
Zvednu oči a i když se stydím, pohlédnu mu do těch jeho. Vidím malé ohníčky i spoustu citu… snad lásky, snad zalíbení? Nevím, a v tu chvíli mě to nezajímá. Jen čekám na reakci a svolení.
Usměje se. A já s ním. Chytí mě za ruku a přitáhne k sobě. Zruší tu mezeru mezi námi. Cítím, jak mu buší srdce, a to mé s ním. Rty se spojí v jedno a v tu chvíli přestávám být. Přestávám být manželka svého manžela. Jsem jen jeho. A on můj. Cítím to. Vím to.
Jeho rty putují po mém krku na klíční kosti. Slastí do jeho zad zarývám prsty. Zakláním hlavu, abych si vychutnala ten pocit. Pocit, co mi tak chybí.
Nechám ho mapovat moje tělo, když mě ukládá na lavičku, která je lehce nepohodlná, ale v tuto chvíli je nám to oběma jedno. Jeho jazyk si klestí cestu přes mé klíční kosti k bradavkám, k bříšku, až ke stehnům. To už vzdechy přestávám potlačovat.
Když mám pocit, že víc nemůžu, přitáhnu si jeho hlavu k sobě. Podívám se mu do očí a vyslovím to, co jsem nechtěla.
„Chci tě. Teď a tady.“
Mé ruce po jeho hrudi doputují až k jeho kraťasům, se kterými chvíli zápasím, ale po chvilce putují k zemi. Konečně ho vidím v celé jeho kráse. Jeho zbytnělé mužství mi dává jasně na odiv, že moje tělo se neplete. Já se nepletu.
Když se naše těla spojí v tom nejtěsnějším objetí, je to, jako by ve mně vybuchl ohňostroj. Tolik pocitů, tolik vzrušení. Tělo reaguje samo a jde vstříc jeho pohybům. Přírazy jsou nejdříve táhlé a jemné, protože si oba musíme zvyknout. Touha po vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat. Jde proti mé pánvi rychleji a razantněji, a já se pod ním vlním ve stejném rytmu. Stény si nijak nezavdávají a podle mě jsou slyšet na míle daleko. Ale to je nám jedno. Teď jsme jen my dva a naše vyvrcholení.