Animus 1-Kapitola 6 Oko za oko, smrt za smrt

Anotace: ...

With your feet in the air and your head on the ground
Tr ythis trick and spin it, yeah
Your head will collapse
But there's nothing in it
And you'll ask yourself
Where is my mind ?







„Je čas.“ Řekl Markus. „Musíme se připravit.“ Všichni tři se zvedli. Erik si odskočil do své kóje. Oblékl si bundu a nasadil si hodinky. Vyšel ven a řekl si, že se ještě staví v Aole. Chtěl se rozloučit s Rachel, ale pak se zarazil. Řekl si, že to není nejlepší nápad. Vypadalo by to, jako by se už neměl vrátit, což rozhodně neplánoval.Rozhodl se tedy, že se na to vykašle. Otočil se na patě a vydal se směrem ke schodišti.

Ušel jen pár kroků, když se dveře od Aoly otevřely a Erik. Mezi futry stála Rachel. Rozběhla se k němu a Erik najednou nevěděl co dělat. Rudovlasé děvče mu padlo kolem krku a políbilo ho na ústa. To bylo vážně to poslední, co by Erik čekal.

Situace si však psala vlastní scénář. Erik vzal Rachel jemně kolem pasu a polibku se dál nijak nebránil, naopak, oplácel ho. Jejich obětí chvíli trvalo. Rachel potom stydlivě sklonila hlavu. Erik byl stále trochu překvapený. Podobné situace mu nebyli úplně cizí, ovšem nikdy nevěděl jak se v nich zachovat. Rukou jí zvednul hlavu, aby jí viděl do očí.


„Vrať se celej prosím.“Špitla.
Erik byl rád, že to byla ona, kdo promluvil jako první. Koukal jí do očí a hledal správná slova k odpovědi. „Vrátím se, my všichni se vrátíme.“ Odpověděl a bylo to podruhé, co jí slíbil něco, co možná nebyl schopen splnit.
„Eriku!“ Zaznělo shora na schodišti.
„To je Markus.“Ohlédl se Erik. „Musím jít.“ Rachel kývnula a pustila ho z obětí.
Erik vyšlapal schodiště, Bert otevřel dveře a za sebou je opět zapečetil. Všichni tři šli směrem k autu, které stálo ukryto v hale. Sundali z něj plachtu a nasedli. Bert řídil, Markus seděl vzadu a na klíně měl MPP. Nikdo z nich neřekl ani slovo.Erik přemýšlel o situaci s Rachel a pocítil jakousi povinnost splnit slib, jaký ji dal.Začal se soustředit a podíval se na hodinky. Zjistil, že co se týče času, mají ještě náskok.

„Už se blížíme.“ Řekl Bert a zastavil u kraje vozovky. Spolu s Markusem vystoupili a Erik si přesednul za volant. Nainstaloval si MPP vedle na sedadlo spolujezdce tak, aby viděl na displej. Pak pohlédl z okna. Bert s Markusem odsunuli víko od kanálu a zmizeli v podzemí.Erik zařadil rychlost a rozjel se. Jel téměř krokem a obezřetně se rozhlížel. Připadal si lehce paranoidně.

Odbočil. Spatřil parkoviště,kde byla jeho pozice. Zajel tam, zaparkoval a zhasnul světla. Přes ulici koukal na uličku, kudy se podle mapy měl Waldemar vydat vstříc svému konci. Erik se nemohl zbavit nervozity. Oddechnul si a pustil rádio. Doufal že ho hudba uklidní, naladil známou rockovou stanici a hypnotizoval ulici.
xxx
Nora vešla do Aoly. Už se ani neptala, jak se daří Nikovi. Vše napovídalo tomu, že žádná změna nenastala. V rukou držela dva šálky s kávou a jeden podala Rachel. Obě chvíli seděli a srkaly obsah svých hrnků.
„Jsem hrozně nervózní.“ Popisovala své rozpoložení Nora po chvíli. „Z toho čekání je mi až špatně.“ Uvědomila si, že zapomněla ve společné místnosti svou zbraň. V duchu si vynadala za svou nesoustředěnost a slíbila si, že bude raději opatrnější.

„Musim si odskočit.“Zašeptala a odešla z Aoly.
Rachel sledovala monitory a na jednom z nich naskočil šetřič. Stalo se tak už po několikáté a Rachel otočila oči v sloup a rozhodla se, že šetřič už konečně zruší. Už byla pár kroků od obrazovek, když se najednou ozval na každé z nich alarm. Šetřič vystřídalo problikávající červené světlo a Rachel v úleku upustila hrnek s kávou. Bleskurychle se otočila na Nika. Ten se vzpínal napnutý v křeči.

„Noro!!!“Ozvalo se po celém podzemí.
Než zanikla ozvěna Rachelina křiku, Nora již stála ve dveřích. Chvíli zaváhala a sjela pohledem vše, co se v Aole dělo. „Musíme ho zkusit vzbudit!“ Rozhodla se Nora a rozběhla se směrem k tlačítku u klávesnice. Nikola měl ve tváři křečovitý výraz a začal s sebou zmítat, zatímco ho Rachel ze všech sil přidržovala. Nora už se natahovala po budícím spínači, než ho však stačila zmačknout, všechen povyk ustal. Nik se zapadnul zpět do křesla jako tělo bez duše.Chvíli bylo ticho. Rachel napětím nedýchala a ležela dál na svém bratrovi.

Nora si všimla rovné linky na přístroji, monitorující puls.
„To ne.“Řekla s lítostivým výdechem. Rachel se nezastavitelně hrnuli slzy do očí.Pak z ničeho nic linka poposkočila a oběma děvčatům spadnul kámen ze srdce.Noře tato situace zpočátku přišla dost povědomá, avšak kvůli úlevě a rovněž kvůli tisícům filmových scén, ve kterých se tato událost často objevuje, nevěnovala ani jedna z nich tomuto deja-vu pozornost.
Rachel konečně pustila bratrova ramena a začala si utírat mokré oči. Za pravidelného pípání přístrojů sledovali Nikolu.Ten najednou pomalu otevřel oči. „Brácho!“ Zakřičela Rachel a po dlouhé době se smála. „Jdi od něj!“ Okřikla ji však Nora.

„Slyšelas!? Rachel, jdi prosím od něj, nevíme, jestli je to tvůj bratr.“ Rachel se od Nika odtáhla a ten se kolem sebe zmateně rozhlížel „Co se to děje?“ Chtěl si promnout oči, jeho ruce však zastavily kožená pouta. Chápavě se usmál.

„Fajn, je mi jasný, že si nejste jisté, kdo jsem, aleujišťuju vás, že jsem to já ok?No tak, sestři, podívej se na mě. To jsem já Nik.“
Rachel se bezradně koukla na Noru. „Co budeme dělat?“ Ptala se.
„Cože? Co tím myslíš? Prostě mě odvažte.“ Přesvědčoval dál Nik a. „Hele,nevim, jak dokázat, že jsem to já. A kde je Markus a ostatní?“Nora cítila pistoli za opaskem, nicméně Nikovi důvěřovala už o něco víc. „Pochop,musim si být jistá. Dám ti otázku.“ Rozhodla. „Fajn ptej se.“ Souhlasil Nikola.
„Vyjmenuj všechny členy týmu.“ Řekla první věc, co ji napadla. „To vážně?“ Ptal se Nik pobaveně. „Dělej!“ Rozkázala.
„Dobře. Fajn.“ Na pravé ruce zvednul palec a začal počítat. „Nora.“Pronesla drze koukal na první jmenovanou. „Pak moje sestra Rachel, Markus, Bert, Erik.Mám jmenovat i ty co jsou už po smrti?“ Dodal Nikola a už mu docházela trpělivost.


„Fajn, jak říká Bert svýmu poslednímu vynálezu?“ Pokračovala Nora ve výslechu a přála si předvídat tuto situaci, aby si mohla otázky lépe připravit.
„Noro já.“ Snažil se Nik ukončit výslech. „Prosím odpověz.“Trvala Nora na svém.
„Je to MMP nebo tak nějak. Sakra to si nepamatuju! Dej mi jinou otázku.“ Soptil Nik.
„Fajn.“ Řekla Nora a zapřemýšlela.
„Poslední otázka. Řekni mi Bertovo příjmení.“
Nik se koukal Noře upřeně do očí. Rachel se modlila, aby její bratr odpověděl správně. „To ti nemůžu říct.“ Odpověděl. „Tuhle myšlenku mi Bert svěřil a já ji uschoval. Dal jsem mu svý slovo, že ho nikomu z vás neprozradím. Jen on, Norbert a já. Nikdo jinej se jeho pravý jméno nedozví. Tak mi to řek. I kdybych měl bejt v tomhle křesle připoutanej věčně, tak to prostě neřeknu. Dej mi jinou otázku.“
„Odvaž ho. To mi stačí.“ Řekla Nora směrem k Rachel a ta na nic nečekala.
xxx
Erik seděl dál v autě, střídavě sledoval MPP a ulici. Věděl, že Waldemar by se měl dostavit každou vteřinou. V kapse nahmatával něco jako malý ovladač s jedním tlačítkem a diodou. Byl to malý vysílač, kterým měl informovat Markuse s Bertem oWaldemarově příjezdu.Kapsa byla však prázdná. Sáhnul tedy hlouběji, ale nic nenahmatal. Začal se panicky šacovat a pak si vzpomněl na náprsní kapsu na zip, kterou nepoužíval moc často. Vysílač si do ní vložil, aby jej neztratil. Byl tam.
„Kurva, vzpamatuj se!“ Šeptal a koukal na sebe do zrcátka.
Pak si všimnul křivky na MPP, která vyskočila rapidně nahoru. Lehce ho oslnili reflektory projíždějícího vozu. Projel kolem parkoviště a pokračoval dál po ulici. Bylo to tmavé Volvo, docela luxusní vůz, takový co se nehodí do čtvrti jako tahle. Erik si byl jistý, o koho jde a nahmatal ovladač. Vůz zastavil a Erik si začal broukat melodii, což ho uklidňovalo. Netušil proč si zrovna vzpomenul na tenhle song, ale pokračoval v tom dál. Auto zastavilo a Erik uviděl postavu muže vystupující z vozu. Měl na sobě klobouk a dlouhý plášť.Okamžitě zmačknul. Tlačítko.
Bert sledoval blikající diodu na svém vysílači a zvedl ho vzhůru k otvoru kanálu, kde čekal Markus. Ten pokynul a odjistil svůj Taurus.Erik dál sledoval muže, jak vchází do uličky. Byl tak nervózní, že si přestal i zpívat. „Tak a teď tu máme něco na přání.“ Ozvalo se v rádiu. Pixies a WhereIs My Mind, přeji příjemný poslech.“ Domluvil moderátor.Erik svraštil obočí a přehrával si v hlavě to, co právě slyšel. Když pak uslyšel úvod a pár oněch známých tónů, dost se podivil.Náhoda? „Do hajzlu!“ Zaklel a uvědomil si, co tato náhoda znamená.
Nahmatal svoji zbraň. Opustil vůz a vymačkával do vysílače předem domluvený varovný signál. Rozběhl se směrem k tmavé uličce. „Vydrž chvilku Markusi.“ Opakoval si pro sebe a doufal, že ještě není pozdě. Držel se při zdi a opatrně našlapoval. Zpovzdálíuslyšel hlasy. Přitisknul se ještě více ke zdi a před sebou uviděl dva kontejnery. Využil je jako perfektní úkryt a obezřetně sek nim přibližoval. Začal rozeznávat hlasy a soustředil se na blokaci.
„Vezmi mu zbraň. Na kolena slyšíš!?“ Ozývalo se uličkou.
Erik se pomaličku a opatrně vykláněl zpoza kontejneru a jedním okem pozoroval situaci.Uviděl Berta klečícího u zdi na zemi. Měl ruce za hlavou a nad ním stál muž v dlouhém kabátu. Tisknul mu zbraň ke spánku. Erik ho poznal. Byl to ten, co ho pronásledoval do podchodu. Nalevo od něj stál Markus. Mířil pistolí na muže v klobouku, který stál k Erikovi zády, a tomu došlo, že to bude Waldemar.
„Markusi, Markusi, Markusi. Neustále mne překvapuješ. Ale teď jsi zřejmě překvapený ty, viď?“ Mluvil Waldemar a Erik si všimnul, že i on drží zbraň. Markus nehnul brvou a soustředěně hleděl na Waldemara s prstem na kohoutku.
„Dovol, abych ti představil svého pobočníka Solomona, který za chvíli zabije tvého přítele. Řekl bych,že nás ani nestihneš představit. Takže se s tím nemusíš obtěžovat.Jaká nádherná noc.“ Povzdychl Waldemar a Markus znatelně znervózněl. „Chystám se pokořit největší možnou výhru v ilegálním turnajia cestou se mi poštěstí zbavit se obrovské osiny v mé prdeli jménem Markus.“
Markus se nenechal vyprovokovat. Doufal, že je Erik nablízku a čekal na správný okamžik.
„No tak Markusi. Co se ti honí hlavou? Počkej, nech mě hádat. Jak to, že jsi nepoznal a nevytušil skok? Mám střílet nebo skočit? Na první otázku ti odpovím. Skočil jsem totiž jen o pár minut. A to ze dvou důvodů. Za prvé, to abys na to nepřišel a za druhé, kvůli téhle situaci. Musím přiznat, že jste mě tu překvapili to ano, ale skočil jsem dřív, než jsi pomyslel na to zmačknout kohoutek. A udělám to klidně znovu. Proč jsi zatím neskočil ty, si vysvětluji tak, že asi velice toužíš po mé smrti a víš, že blíž k tomu už mít nebudeš.“


Erik se opřel o zeď a dumal jak situaci vyřešit. Věděl, že výhoda je na jeho straně. Waldemar o jeho přítomnosti neměl ani páru.
„Dám ti teď na výběr Markusi, a věř mi, že to bude ode mne velice, ale velice velkorysé gesto. Dávám ti šanci. Poslední šanci, přidat se ke spolku. Řekneš mi, kde ukrýváš ostatní a i oni dostanou stejné ultimátum, máš mé slovo. Pokud tak neučiníš, ty a tvůj přítel tady zemřete a je jen otázka času, kdy potká stejný osud i tvé přátele. Zkrátka jak říká jeden můj oblíbený filmový hrdina, je to nabídka, která se neodmítá Markusi.“
Erik poslalblokovanou telepatickou zprávu přímo do Markusova podvědomí, v níž mu vysvětloval svůj plán. Markus se lehce pousmál a upřeně se podíval do očí svého úhlavního nepřítele.
„Naser si Waldemare. Měl jsi radši střílet a držet tlamu.“ Procedil mezi zuby.
„No jak myslíš.“ Odpověděl Waldemar trochu zaskočeně. „Solomone!“ Pokynul svému pobočníkovi. Ten přiložil druhou ruku před hlaveň zbraně, kterou tisknul na Bertův spánek, aby tak zabránil stříkající krvi, zaneřádit svůj kabát. Ozval se výstřel.
Nevyšel však z jeho zbraně, kulka po onom výstřelu mířila směrem od kontejnerů a byla určena pro Waldemara. V tu samou chvíli už posílal Markus pár svých „včelek“ směrem ke zmatenému Solomonovi. Bert padal směrem k zemi a rukama si dál držel hlavu. Erik spatřil, jak Waldemarovi odletěl klobouk za doprovodu menšího gejzíru krve. Solomon opětoval palbu, zatímco ho Markusovi střely přišpendlovaly na zeď. Erik otočil zbraň na Solomona a ukončil jeho bytí. Oba muži v kabátu dopadly na zem téměř zároveňa celá přestřelka, která trvala jen pár vteřin, utichla. Erik dobíhal k ostatním, Bert se mezitím zvedal ze země a vzpamatovával se z šoku. Markus ale zaúpěl bolestí a padnul na kolena.Solomon byl sice pomalý, ale bohužel přesný střelec. Celý tmavý prostor se s ním zamotal a on zvednul ruku k přibíhající siluetě volající jeho jméno.
„Markusi!“ Volal Erik a podepřel ho.„Dostals ho?“ Ptal se Markus křečovitě, jako kdyby ho každé slovo pomalu zabíjelo. „Je po něm, sejmuli jsme ho.“ Odpověděl Erik a hledal místo odkud Markus tolik krvácí. Markusova ruka všakzastavila tu Erikovu. Bert nervózně popocházel kolem a přemýšlel, co budou dělat.
„Musíte zmizet. Opovaž se skočit. Úkol je splněn.“ Zasyčel Markus a obrátil oči v sloup. Pak se přestal třást. Erik položil jeho nehybné tělo. Zvednul se a váhal. „Musíme odtud.“ Řekl Bert a nervózně kontroloval oba konce uličky. Bál se podívat na nehybného Markuse. Cukali mu koutky a byl vzteky bez sebe.Erik strnul a oči mu lítali jako by hledali cíl. Koukal kolem a cítil obrovskou lítost, pak přejel pohledem k Waldemarovi. Všimnul si, že má otevřené oči a lehce pohybuje rty.
„On žije. Ten parchant je ještě naživu!“Zvolal v tu samou chvíli i Bert. Erik pak ustálil svůj pohled. V jeho hlavě se zrodil nápad. Nebo spíš jiskra naděje. Kdo ví, kde se tam vzala snad díky vyhrocené situaci. Bert vzal zbraň a namířil ji na Waldemarovu hlavu. Erik mu však udeřil do ruky právě v okamžiku výstřelu a kulka se zavrtala do země kousek od něj. „Co to kurva děláš Eriku?!“ Ptal se Bert dost naštvaně.
„Kamufláž.“ Odpověděl Erik. „Co to meleš? “Rozhazoval Bert rukama. „Musíme ho sejmout a vypadnout.“
„Prosím, Berte, věř mi. Jdi pro auto a počkej na ulici, hlavně rychle.“ Pokračoval Erik a snažil se tvářit přesvědčivě. Bert stále váhal. V dálce se ozvaly sirény. „Vše ti vysvětlím.“ Dodal Erik. Bert zakroutil hlavou a rozběhl se k parkovišti.
xxx
Nora seděla ve své kóji, v ruce držela zbraň. Po chvíli se lehce pousmála a cítila úlevu z dané situace. Neustále však myslela na Erika, Markuse a Berta. Doufala, že Markus zachová selský rozum a nebude zbytečně riskovat. Nora nepovažovala Waldemarovu smrt za prioritu. Věřila i v jiná východiska. Zvlášť teď, když věděla, že je Nikola zpět a věci se opět obracejí k dobrému. Svou zbraň pootáčela v ruce a začala ji považovat za zbytečnou, i když před tím byla trochu ráda, že ji má.

Do dveří vlétla Rachel a pozdě si uvědomila, že by bylo slušné zaklepat. Nora v rychlosti strčila zbraň pod polštář. Bála se, že si toho Rachel všimla a čekala na její reakci. Ta však dělala jako by nic neviděla a usmála se. „Udělala jsem něco k snědku. Dáš si s náma?“
„Jasně.“Souhlasila Nora a opustila svou kóji společně s Rachel. Vešli do společné místnosti. „Kde je Nik?“Divila se Nora.

„Je v Aole, chtěl se podívat na analýzy Erikových schopností.“ Odvětila Rachel. Nora kývnula a přesvědčovala se, že je příliš podezíravá. „Skočím pro něj.“ Řekla a vydala se do Aoly. „Niku?“Dotazovala se a otevírala pomalu dveře Aoly. Uviděla Nikolu za stolem, nad jeho hlavou spatřila na monitoru stránku s jeho mailem. Nik stránku okamžitě zavřel a otočil se k Noře. „Už je jídlo hotový?“ Ptal se a tvářil se naprosto stejně jako ona sama před chvílí, když schovávala zbraň před Rachel. „Jo, jdu pro tebe. Už jsi skončil?“ Odpověděla. „Jo mám hlad jako vlk.“ Dodal Nikola, vypnul počítač a odešel i s Norou z Aoly. Už byli kousek od společné místnosti, když v tom se Nora zastavila. „Ještě si odskočím, hned přijdu.“ Omluvila se a šla zpět směrem k toaletám. „Pohni si.“ Povzbuzoval ji Nik. „Musim vám říct o všem, co se stalo v mojí hlavě.“


„Ne že začneš dřív, než se vrátím.“ Usmála se Nora a pokračovala chodbou. Míjela svou kóji a otočila se za sebe, aby se ujistila, zda ji Nik nevidí. Vzduch byl čistý. Vklouzla tedy do své kóje a spod polštáře vytáhla svou zbraň. Zastrčila si ji dozadu za opasek a zhluboka se nadechla. Pootevřela dveře a prozkoumala chodbu. Nikdo tam nebyl. Vyšla na chodbu a spěchala do společné místnosti.

Tvářila se nenápadně. Nikola s Rachel seděli u stolu a ládovali se. Nora si sedla čelem k Nikolovi a utrhla si kus obložené bagety. Podívala se na Nika a zeptala se.„Víš, Nikolo, zajímalo by mě, kde a kdy ti dali agenti z druhé strany vnuknutí?“
„To já taky.“ Odvětil Nik. „Nepamatuju si to. Ale předpokládám, že to bylo někdy, když jsme lokalizovali Erika. Vzpomínám si, jak jsem vystoupil z auta a běžel směrem k nádraží. Dál už mám okno. Pak jsem narazil na Rachel a stáhli jsme se do bezpečí.“

Rachel kousala svou bagetu a koukala na Nikolu. „Jsem tak ráda že seš zpátky.“ Radovala se a chytla svého bratra za ruku. Pak si vzpomněla na Erika a ostatní a v duchu se modlila za jejich návrat, stejně tak jak se modlila za ten Nikolův.
„Proč jsi byl na netu Niku?“ Zeptala se Nora nečekaně. Rachel to zaskočilo a koukala na nehybnou Nořinu tvář. Pohledem se vrátila na Nika a čekala na jeho reakci. Ten dokousal sousto a odpověděl.

„Byl jsem tam jen chvíli, kontroloval jsem svou schránku, nic víc.“
„Takže ti nebude vadit, když se podíváme na tvé odeslané maily?“ Zeptala se opět s ledovým klidem Nora. Rachel zneklidněla a doufala, že to Nik věrohodně vysvětlí. Ten odložil zbytek své bagety a sbíral drobky na své straně stolu. „To je ale zásah do mého soukromí Noro. Jaký k tomu máš důvod?“ Ptal se. Nora vytáhla zbraň a namířila ji na jeho hlavu. „Mám zasraněpádnej důvod!“ Zařvala a bylo vidět, že to myslí vážně.„Noro!?“ Vyjekla Rachel a netušila, co si má myslet.

Nik seděl klidně na svém místě a působil až chladně vyrovnaně.
„Moc dobře víš, v jaký jsme situaci a ty si klidně surfuješ na netu. Takže to seš buď kurva blbej, nebo někdo jinej. Podej notebook Rachel.“ Poručila.
Rachel byla šokovaná situací, ale po chvíli poslechla. Přinesla notebook a položila ho na stůl. „Zapni ho a najeď na e-mail.“ Rozkazovala dál Nora.Chvíli to trvalo a z trojice neřekl nikdo ani slovo. „Mám to.“ Odpověděla Rachel a utírala si slzy.Nora otočila notebook k Nikovi.
„Přihlas se, dělej!“ Padnul další rozkaz. Nik seděl a hleděl na Noru.
„Tím že to neuděláš, mi dáváš důvod k tomu, abych tě zabila.“ Řekla Nora nekompromisně. „Tak se už přihlas!!“ Zařvala tak rázně až s sebou Rachel trhla.

Nik vyťukal iniciály zmačknul enter a otočil notebook zpět směrem k Rachel. „Koukni do odeslaných.“
Rachel poslechla, odklikla položku „Odeslané“ a Nora se neubránila pohledu na displej. Nikola okamžitě využil její nepozornosti a vší silou na ni převrátil stůl a vrhnul se po ní. Noru překvapil letící stůl i ostatní předměty, co ale vůbec nečekala, byl Nik, který ji skokem srazil k zemi. Nora neudržela svou zbraň a ta ji po tvrdém nárazu o zem vypadla z ruky.
Nik se zvednul a pídil se po pistoli. Rachel běžela Noře na pomoc, což Nikola tušil. Obratně se otočil a udeřil ji pěstí do obličeje. Rachel dopadla na zem a měla tmu před očima. Nikola dál hledal zbraň, ale marně. Vzal tedy zdecimovanou Noru za vlasy a táhnul ji směrem do kuchyně. Nora měla vyražený dech a jen s obtížemi se jí dýchalo.

Rachel se pomalu vzpamatovávala z brutálního knockoutu. Sbírala se ze země a zjistila, že ji nějaký předmět tlačí do zad.
Nikola pohodil Noru v kuchyni. Ta se za stálého sípání pokoušela zvednout ze země. Nikola jí kopnul tvrdě do obličeje, čímž ji poslal opět k zemi. Otevřel zásuvku kuchyňské linky a vytáhnul z něj nůž. Pohlédl směrem na Noru a rozešel se k ní.

„Zahoď ten nůž.“ Prohlásila Rachel rozechvělým hlasem.
Nikola se otočil a uviděl svou sestru se zbraní v ruce.
„Střel ho Rachel!“ Chroptěla Nora. „Tohle není tvůj bratr. Ten je už mrtvý. Tohle je jeho vrah. Střílej.“ Prosila dál, za což si vysloužila další kopačku do žeber. Nikola se otočil na Rachel, neřekl ani slovo, naklonil hlavu na stranu a udělal krok vpřed.

Rachel couvla a roztřásli se jí ruce. Nik se usmál a otočil se zpět k Noře. Ta se snažila odplazit co nejdál od něj, ale bylo to marné, už stál nad ní. Chytil ji za vlasy a nadzvedl jí hlavu, aby si zpřístupnil její hrdlo. Pak se ozvala rána.

Nikolovi odletěl kus obličeje a sesunul se na Noru. Ta s odporem a obtížemi odstrkovala jeho tělo. Když se jí to podařilo, vzpamatovala se a sebrala síly k tomu, aby se postavila. Hledala střelce. Kulhala ven z kuchyně. Rachel seděla na sedačce a nepřítomně koukala do neznáma. Nora si všimla pistole v její ruce a opatrně ji Rachel odebrala. Zastrčila ji zpět za opasek a pak ji objala. Nešťastné rudovlasé děvče jí tisklo k sobě vší silou.