Animus 1-Kapitola 7 Reset

Anotace: ....

Jako každá duševní činnost, má i duševní činnost v hypnóze svůj neurofyziologický podklad v činnosti mozku. Hypnotické jevy, zahrnující psychické i fyziologické procesy, jsou výsledkem sugescí, které jsou v hypnóze zvýšeně účinné. V hypnóze lze ovlivnit sugescemi vnímání subjektu do té míry, že se sugerované smyslové vjemy stávají pro něj subjektivně skutečnými.- Reset je v počítačové terminologii akce nebo signál, který velmi rychle ukončí chod systému a nastartuje jej znovu od začátku.




Lidská, mysl a její moc. Jak moc je silná? Čeho všeho je člověk schopen pouhou myšlenkou? A co náš mozek? Je to jen orgán, který používáme k ovládání motoriky těla? Máme ho jen k tomu, aby nám umožnil vidět, slyšet, mluvit či snít? Dovoluje nám jen ty pateticky známé a samozřejmé úkony? Nebo díky němu zmůžeme víc? „Ovšem že ano, mnohem víc.“ Odpověděl Erik myšlenkám ve své hlavě.

Otočil se a na zadním sedadle uviděl svůj protiklad. Polomrtvou trosku, ke které cítil obrovskou nenávist. Byl pro něj ztělesněné zlo. Zlo, které připravilo o život jeho otce. Zlo, které může za smrt mnoha nevinných lidí a dětí. Zlo, které může za smrt Markuse. Erikovi se v hlavě honil jeho nápad. Předtím to byla jen myšlenka, záblesk. Erik však věřil, že tento záblesk je uskutečnitelný. Koukal okem na Berta a čekal, až se ho zeptá, co že to má za plán.

„Zpomal trochu.“ Napomenul ho.
Bert přibrzdil, právě v okamžiku kdy se proti nim zpoza rohu vynořily dva policejní vozy se zapnutými majáky. Bílý ford minuly a jely dál po ulici. Erik je sledoval, když už byly dostatečně daleko, oddychnul si.
„Tak už mi povíš ten tvůj plán?“ Zeptal se konečně Bert. „Jo, rád bych věděl,jestli je možné ho uskutečnit.“ Odpověděl Erik. Bert se podivil a krátce kouknul na Erika. „Dobrá spusť.“ Vyzval ho a přetékal zvědavostí. „Fajn, budu stručný.“ Předeslal Erik. „Tam v uličce jsem přemýšlel o skoku, ale napadlo mě, že osmačtyřicet hodin nestačí. Rád bych se pokusil o takový reset všech událostí.“ Bert chápal a jen přikyvoval. „To chce ale mnohem delší skok. Minimálně před dobu, kdy jsi skončil ve smyčce.''
„Přesně tak!“ Potvrdil Erik jeho slova. „Ale jak to chceš provést?“ Ptal se Bert.

„Říkal jsi, že při spojení dvou podvědomí se síla skoku umocní.“ Pokračoval Erik. „Teoreticky ano.“ Dumal Bert. „K tomu ale potřebuješ skokana…moment. Děláš si srandu? Chceš se spojit s ním?“ Divil se Bert a koukal do zpětného zrcátka na nehybného Waldemara. Erik kývnul. Bert kroutil hlavou a přitom mu v hlavě šrotovalamožná řešení Erikova nápadu. „Kamufláž. “ Vzpomněl si a Erik zadržel jeho myšlenky blokovaným přímým vzkazem do jeho mysli.
„Tady ne, třeba nás vnímá.“

Bert kývnul a odbočil do komplexu teplárny. Autem vjeli až do haly co nejblíže vchodovým dveřím. Bert vystoupil a vyťukal na dveřích kód. Pak šel pomoct Erikovi s Waldemarem. Dosoukali se s jeho nehybnou schránkou za dveře a okamžitě za sebou spustili proces zavírání. Dveře se pomalu posunovaly, a oba čekali, až se zavřou.
Pak se ozval výstřel.

Bert i Erik sebou trhli a koukli na sebe. Bez řečí se rozběhli směrem, odkud se výstřel ozval. Bert hledal klíče ode dveří pod schodištěm. Odemkl a oba letěli chodbou do společné místnosti. Tam uviděli Noru, objímající Rachel. Nora koukla na Erika a hlavou naznačila směrem do kuchyně. Bert i Erik uviděli mrtvé tělo postrádající obličej. Nebylo třeba přemýšlet kdo, že to tam leží. Erik i Bert stáli šokovaní a bez řečí. Erik měl o důvod víc k uskutečnění plánu.

Nora se zvedla i s Rachel a doprovázela ji ven ze společné místnosti, dovedla ji do své kóje. Položila ji na svou postel. Byla stále v šoku a vzlykala. Nora opustila kóji a zamkla za sebou dveře. Vrátila se do společné místnosti, kde hekticky debatovali Erik s Bertem.
„Kde je Markus?“ Ptala se Nora a bála se odpovědi. Bert i Erik zmlkli a jejich mlčení potvrdilo její obavy. Nora pokývala a začala si otírat slzy, sedla si na gauč a snažila se vzpamatovat. Bert k ní došel a položilji ruku na rameno.

„Máme plán Noro. Je to sice šílenost, ale může to vyjít.“ Šeptal k Noře chlácholivě.
Nora s sebou trhla a ignorovala Bertova slova. Vyskočila z gauče a na zemi našla notebook, prohlédla ho a zjistila, že funguje. Pohla s kurzorem a na obrazovce se objevila složka s odeslanými maily. Otočila notebook směrem k Erikovi a Bertovi. Oba nakoukli na displej a tam uviděli adresu a souřadnice teplárny.

Nik to poslal druhé straně.“ Dodala Nora.
„Jdeme pro něj, nemáme čas.“ Řekl Erik Bertovi a oba se rozběhli ke dveřím. „Pro něj? Pro koho?“ Volala Nora na Berta s Erikem a běžela za nimi.


Oba mířili směrem k východu. Nora je chtěla následovat, ale vyrušili ji rány ozývající se chodbou. „Noro!“ Křičela Rachel skrze dveře Nořiny kóje. „Otevři dveře prosím!“ Řvala dál. Nora se zastavila a šla směrem k ní. Odemkla a ze dveří vylétla rozčilená Rachel. „Proč jsi mě tam zamknula?“ Ptala se a Nora se jí horečně omlouvala. „Už jsou zpět? Nic jim není? Řekni, že jim nic není.“

„Vrátil se jen Bert a Erik.“ Odpověděla Nora jednoduše. Rachel už raději nepožadovala žádné odpovědi. Na chvíli se odmlčela. Pak zvedla hlavu. „Vím, že jsi ho milovala. Je mi to moc líto.Vím jak ti je.“ Nora neudržela pláč.
„Vím, co bylo v odeslaném mailu.“ Prozradila po chvíli Rachel. „Jsme v nebezpečí. Můžou tu být každou chvíli.“ Dodala a Nora souhlasila.
Pak obě uslyšeli kroky na schodišti. Obě zvědavě nahlédly na konec chodby.První ze schodů sešel Bert a držel kohosi za nohy.Pak se objevil i Erik a Nora protočila panenky. „Je to ten kdo myslím, že to je?“
„Jo, přesně tak. Noro, tohle je Waldemar. Waldemare, tohle je Nora.“ Odpověděl Bert a šokoval i vedle stojící Rachel. Oba hoši doklopýtali do Aoly a své břemeno přikurtovali na jedno z křesel. Erik se otočil a kouknul na tváře Nory a Rachel. Obě se tvářily zaraženě a vyžadovaly odpovědi.
„Dobrá všichni do společné místnosti, vše vysvětlím.“ Nora a Bert vyrazili první a Rachel počkala na Erika. Vrhla se mu do náručí. Erik měl z její náklonnosti velkou radost a uvědomoval si, že k té dívce taky cosi cítí.
„Jsem moc ráda, že jsi zpět.“ Šeptala Rachel.
„To s Nikem mě moc mrzí.“ Litoval Erik. „Můžu ale vše napravit.“ Dodal. Odtáhnul Rachel, podíval se jí do očí a rozběhl se s ní do společné místnosti, kde už Bert v rychlosti nastiňoval plán Noře. Ta pohlédla na příchozího Erika a zakroutila hlavou.

„To přece nejde, nemůžeš jít do Waldemarova podvědomí.“To nebude muset, teda ne na dlouho.“ Skočil Noře do řeči Bert. Erik popošel dopředu a utišil láteřící Noru. „Pamatuješ, jak Markus říkal o triku, kdy vyhledávač oklamal mého otce zakamuflováním za jeho vlastní verzi podvědomí? Můžeme toho využít. Waldemar ví, že jsem skokan, ale neví, že mám možnost vyhledávání a maskování se v hypnóze. Myslí, že je to nemožné. Nebude mě podezírat.“
„Jak ale zakamuflovat tvoje podvědomí, když nemáš anunk jak vypadá to jeho?“ Podala Nora pádný dotaz. Erik nenacházel odpovědi a otočil se na Berta.

„Mám program na kopírování určitých částí podvědomí. Hlavně co se vizuální stránky týče. Používali jsme je při vytváření Nikolova imaginárního světa.“ Vysvětloval Bert.„Dostanu tě do Waldemarova podvědomí, avšak jen na pár vteřin a to ze dvou důvodů. Za prvé, kvůli tomu, aby se mi podařilo zkopírovat prostředí a motivy jeho podvědomí. A druhým důvodem návštěvy jeho podvědomí, je vyvolat v něm myšlenku týkající se tebe. Nepřipojí se vědomě, je totiž v bezvědomí a taky na tebe bude nejspíš dost nasranej, takže takto jeho spojení uměle vyvoláme. V tom okamžiku ho mohu přenést společně se zkopírovanou podobou jeho mysli do tvého podvědomí. Tam si bude myslet, že je ve své hlavě, ale chyba lávky.“ Osvětlil Bert všem svůj plán a všichni doufali, že jeho teorie bude fungovat i v praxi.
„Fajn.“ Dodal Erik. „Pak je to na mě.“

„Přesně. Pak musíš najít způsob, jak využít jeho sílu a pokusit se o skok. Rád bych ti poradil jak na to, ale to bohužel netuším.“ Dodal zklamaně Bert. Najednou se ozvalo slabé pravidelné pískání.
„To je alarm.“ Vyhrkla Nora „Už jsou tady.“ Dodala a společně s ostatními spěchala do Aoly.

Bert zaujmul své místo u počítače a kontroloval záběry venku umístěných kamer. Na monitorech spatřil čtyři černé vozy. Z aut vystupovali muži v tmavých kabátech. Bert si všimnul, že každý z nich dřímá v ruce samopal.
„Dobrá.“ Zamyslel se.

„Noro, jděte s Rachel a vezměte veškeré zbraně z Markusovi kanceláře. Pak za sebou zamkněte a pokud možno, zataraste všechny přístupové dveře. Chvíli potrvá, než se dostanou přes hlavní vchod, snad budeme mít dost času.“
Nora ani Rachel nečekali, než Bert dokončí větu a už byli na cestě ke schodišti.Erik již ležel na křesle a opatřoval se čelenkou a náramkem. Bert prováděl stejnou proceduru s nehybným Waldemarem. Zkontroloval jeho životní funkce a nahmatal slabý puls. Pak ze skříňky se zeleným křížem vytáhnul kapačku, pověsil ji nad Waldemara a zavedl mu kanylu. Sednul si ke klávesnici a otevřel potřebné programy a otočil se na Erika.
„Hodně štěstí Eriku Kote.“

„Tobě taky Bertráme… Jak se vlastně jmenuješ celým jménem?“Vyptával se Erik. „To je tajný.“ Mrknul Bert.


Erik se už dál neptal a zahleděl se do stropu. V tu ránu mimo. Bert tedy hrábnul do klávesnice a započal svůj koncert. Erik byl ve Waldemarově mysli a Bert zpustil proces kopírování. Jedním okem pokukoval na srdeční tep obou psioniků. Vše bylo v normě. Pak se ozvala obrovská rána. Bert sebou trhnul, ačkoliv si uvědomoval co se děje. Pomyslel na Noru s Rachel.
Nora mezitím ládovala veškeré střelivo do cestovní tašky. Do kanceláře vběhla Rachel se svazkem klíčů v ruce. „Máš všechno?“ Ptala se. Nora zalovila do zadní části trezoru a vytáhla dva granáty. Schovala si je nenápadně do náprsních kapes své vesty.

„Jo mám všechno.“ Odpověděla a společně s Rachel odešli z kanceláře. Za sebou zamknuli všechny možné dveře, které vedli do podzemí. Bert už byl s kopírováním hotov, čekal na vhodný okamžik. Ve Waldemarově hlavě pak bleskla myšlenka týkající se Erika Kota a obě mysli byli zpřístupněny. V tu ránu Bert stisknul enter a jeho práce byla hotova, otočil se na Erika.
„Hodně štěstí kámo.“ Zašeptal a opustil Aolu.

xxx

Erik otevřel oči. Ležel na zemi. Posadil se a rozhlédl se kolem. Kopie Waldemarova podvědomí byla dost ponurá, postrádající barevný kontrast. Erik seděl na kopci s výhledem na prazvláštní město. Byla to jakási karikatura starých barokních staveb a moderního designu. Uprostřed těchto bizarních domů a paláců se tyčil mrakodrap. Obrovské stavení trojúhelníkového tvaru dominovalo celému městu. Erik věděl, že to je jeho cíl. Vydal se tím směrem.

xxx

Bert s Norou a Rachel Kontrolovali ve společné místnosti obsah cestovní tašky. Nebylo toho moc. Tři Taurusy, Nořino HK a pár Glocků 17. Zbraně pak adekvátně rozdělovali a stejně tak i munici. Seshora se neustále ozývaly rány.

„Jak dlouho dveře vydrží?“ Ptala se Rachel.
„Několik minut, deset, dvacet, těžko říct.“ Odpovídal Bert a strkal náboje do zásobníku. „Máš plán jak je co nejdéle zdržet?“ Ptala se tentokrát Nora.
„Až se dostanou do vstupní haly, musí ještě zdolat dveře nad schodištěm a dveře pod ním. To jim možná zabere ještě pár minut. My počkáme na chodbě. Budeme se krýt plechovými dveřmi kójí a postaráme se o to, abychom je udrželi co nejdál od Aoly. A hlavně co nejdéle to půjde.“

xxx

Erik procházel městem a nenarazil na žádný náznak života. Začal si uvědomovat jak moc je Waldemarova mysl pokřivená. Došel k aleji, kterou tvořili stromy bez listí se skroucenými větvemi, nad nimiž se tyčil mrakodrap. Rozešel se tedy stromořadím směrem k hlavnímu vchodu. Došel k obří vstupní bráně. Erik se pozastavil nad tímto megalomanským výtvorem.

Tyčil se před ním jako obrovský hladký jehlan bez oken. U brány stáli dva strážci. Oba měli na sobě oblek, ale co bylo to hlavní, co Erika upoutalo, bylo to, že neměly obličej, nýbrž jen lebku potaženou kůží. Celou dobu se ani jeden z nich nepohnul. Erik se obrátil na jednoho z nich.
„Jdu za Agensem.“ Řekl razantně a čekal na reakce obou lebkounů. Ani jeden chvíli nijak dál nereagoval. Pak ale současně zvedly hlavu směrem k obrovské bráně a ta se začala pomalu otevírat.


xxx

V podzemí se mezitím ozvala další rána, kterou vystřídal hlasitější alarm. „Prolomili dveře, musíme na své pozice!“ Zavelel Bert a tlačil před sebou Rachel ven z místnosti a dál po chodbě. Potom chtěl zkontrolovat Noru, zdalipak jde za ním. Uviděl jí však stát u dveří od schodiště se svazkem klíčů v ruce. „Co to děláš!?“ Vykřikl a rozběhl se směrem k ní. Nora cosi říkala, ale přes alarm jí nebylo rozumět. Bert jí odezíral ze rtů a poslední slovo, které pochytil, než Nora zmizela za dveřmi, bylo sbohem.

xxx

Erik prošel branou do haly s vysokým stropem, který se zužoval do výšky, a Erik se marně snažil dohlédnout na jeho konec. V hale bylo několik prazvláštních sousoší, většinou postav v krkolomných pozicích a s šílenými výrazy v obličeji. Kráčel směrem k výtahu na protější straně haly, u jehož dveří stál další muž bez tváře. Erik došel až k němu. Muž trhnul hlavou a jako by hleděl na Erika, ačkoli nebylo čím. Dveře výtahu se otevřeli a Erik vešel.

Nora za sebou zamkla dveře. Za nimi slyšela naštvaného Berta. Ignorovala ho. Z kapes vytáhla dva granáty a šla po schodech směrem nahoru. Koukala na dveře nad schodištěm a slyšela za nimi skrumáž zvuků, zůstala stát ve třech čtvrtinách schodiště a čekala na správný okamžik.


Bert vzdal svou snahu přemluvit Noru k návratu a chvíli se opíral o dveře. Přemýšlel o jejím počínání a pak si vzpomněl na pár granátů v trezoru. Úplně na ně zapomněl. Pak mu začalo docházet, co má Nora v plánu a pochopil i význam jejího „sbohem“.

Šel tedy zpět na svou pozici, kde našel rozklepanou Rachel s Glockem v ruce. Sehnul se k ní a začal ji utěšovat.
„Buď klidná Rachel. Erik to zvládne a to co se teď děje, se vlastně nikdy nestane.“ Rachel polkla a přestala se tolik třást.

xxx

Erik stál ve výtahu a ten jako by se ani nehnul z místa. Dveře se opět otevřely a před Erikem se objevila dlouhá chodba. Ani zde nechyběly všudypřítomné sochy. Erik koukal na její konec, kde viděl bránu velkou jako celá chodba a před ní stojící pár známých tváří netváří. Když byl kousek od nich, oba otevřeli dveře a jednoduchým gestem zvali Erika dál. Ten prošel a opět se ocitnul v obrovské hale. Nic tu nedávalo smysl a bylo marné řešit absenci fyzikálních zákonů. Vedle měděných svícnů stála sousoší osvětlovaná neznámým zdrojem světla. Napravo hořel krb jasným zeleným plamenem a strop zdobily nerovnoměrné klenby. Erik si připadal si jako v prastarém kostele, v němž se zabydlel sám ďábel. Na druhém konci haly za stolem seděl muž v křesle s vysokým opěradlem.

Byl to Waldemar oděný do kabátu připomínající uniformu, řešenou tak, jakoby ji šili přímo na jeho těle. Seděl tam jako megalomanský vládce vesmíru a upřeně hleděl na nově příchozího. Waldemarovi poskoci zabouchli za Erikem vrata. Kráčeli kus za ním a ten i se svým doprovodem došel k Waldemarovu stolu. Zastavil se.

„No to se podívejme,kdo mne poctil svou návštěvou.“ Promluvil Waldemar.
„Přišel jsem vyjednávat.“ Odpověděl Erik.
Waldemar spojil konce svých prstů na obou rukách a zeptal se. „A čehopak se týká tvé vyjednávání?“
„Týká se mých přátel, přišel jsem se ti vydat. A žádám, abys pomocí mé a tvojí síly skočil zpět v čase. A zachránil tak jejich životy.“ Navrhnul Erik.

Waldemar se zamyslel a pak se spontánně rozchechtal. „Ano to bych mohl, to ano. A je jisté, že skočím. To si piš. Ale proč bych teď, po tom cos mě střelil do hlavy, měl zachraňovat tvůj, či jejich podělanej život?“ Ptal se po té, co zkrotil svůj smích.
„Eriku Kote jsi stejně odvážný jako tvůj otec, ale jsi i stejně hloupý jako on. A bohužel i stejně hloupě zemřeš.“ Rozhodl se Waldemar.

xxx

Nora hypnotizovala dveře nad schody a najednou se ozval malý výbuch. Zámek ze dveří uletěl a v nich se pak objevilo několik agentů. Nora zatnula čelisti a odjistila oba granáty. Jeden vrhla směrem k nim a druhý si ponechala v ruce. Ozvala se detonace a vteřinu na to druhá. V přístupové hale se válelo asi deset roztrhaných těl agentů. Na místě kde stála Nora, zbyly jen trosky, které byli před tím kovovým schodištěm. Agenti utržili ránu, avšak zbylo jich ještě dost a okamžitě začali odklízet kusy kovu, aby se co nejrychleji dostali ke dveřím do podzemí.

xxx

Waldemar se dál posmíval Erikově troufalosti. Pak se podíval na své poskoky.
„Držte mi ho!“ Rozkázal jim a odsunul se od stolu. Ani jeden z lebkounů se však nehnul. Waldemar se zarazil. „Řekl jsem, abyste ho drželi!“ Zopakoval dostatečně nahlas.

Oba sluhové naprázdno pohlédli směrem k Erikovi. Ten kývnul. Pochopové otočili současně hlavu směrem k Waldemarovi, a vydali se k němu. Obešli stůl a vytáhli ho z křesla. Waldemar se vzpouzel, ale muži bez tváře ho drželi dostatečně pevně.

Erik chvíli koukal na jeho vyplašený obličej.
„Waldemare, víš, já nejsem hlupák, tam v uličce jsi dal Markusovi určitou nabídku. Chtěl jsem být fér a nabídnul jsem ti také jiné východisko. Ovšem věděl jsem, že odmítneš. Takže dovol, abych přistoupil k druhému řešení našeho problému.“ Povídal Erik a kráčel směrem k Waldemarovi.
Pak se z ničeho nic začala bortit celá ta obrovská místnost. Sochy se káceli k zemi a než dopadly, začali mizet. Strop i stěny po kusech odlétávali, jako by je odnášel uragán. Erik dál kráčel a kamkoliv stoupnul, začala růst tráva. Najednou byla celá místnost pryč a Erik s Waldemarem, kterého drželi dva muži, jimž se vrátil obličej, se ocitli na obrovské a rozsáhlé travnaté louce. V dálce se tyčily hory a nad nimi na modré obloze svítilo slunce.
„Vítej v mém podvědomí, Waldemare. Jak se ti tu líbí?“ Ptal se Erik.


xxx


Bert uslyšel bouchání na dveře na konci chodby, pak bylo hrobové ticho. Najednou se ozval výbuch a dveře se rozlétly dokořán. Bert na nic nečekal a střílel. Počínal si dobře a pár agentů šlo hned k zemi. Ve dveřích se však objevovali další a další. Agenti se skryli za dveře a čekali. Palba ustala. Z Aoly se najednou ozvalo varovné pípání. Bert kouknul přes chodbu, kde ve svém krytu číhala Rachel.

„Musíš jít do Aoly, něco se tam děje, budu tě krýt.“ Šeptal na ni.
Rachel kývnula a zvedla se na nohy. Bert držel zbraně v obou rukách, vyklonil se ze svého úkrytu a začal pálit. Rachel okamžitě vystartovala a zmizela za dveřmi. Zamknula dveře a kontrolovala displeje. Uviděla, že Waldemar má rapidně zvýšený tep, kdežto Erik je v klidu. To bylo dobré znamení.

Bert vyprázdnil zásobníky obou zbraní a zapadnul opět za dveře. Za opaskem nahmatal dva Glocky a pokračoval v přestřelce. Trefil do ramene jednoho z agentů a ten vypadnul ze svého úkrytu. Bert ho chtěl dorazit a vyklonil se zpoza dveří. To však další z druhé strany očekával a Berta trefil do kolena. Tomu se podařilo přenést váhu těla a padnul do krytu za dveře. Cítil obrovskou bolest a začal nabíjet.

xxx

Erik se přiblížil k Waldemarovi na dosah. Ten sebou házel, sténal a klel, co mu síly stačili. Marně. „To není…!“
„Možné?“ Doplnil ho Erik. „To už jsem slyšel. Markus byl taky překvapený. Já se tak prostě narodil.“ Dodal a položil ruku na Waldemarovo čelo.

xxx

Rachel sledovala obrazovku a pak uviděla Waldemarovo tělo, jak se napřímilo v křesle. Koukala dál na monitor a nahlas fandila Erikovy. Na chodbě byl nějakou dobu klid, střelba ustala. Bert zasunul poslední zásobník pistole a kouknul nad sebe. Nad ním stál jeden s agentů a mířil mu zbraní na hlavu. Bert zhluboka oddychoval a snažil se ignorovat bolest. Ozval se výstřel. Jen jediný a Rachel se ohlédla směrem ke dveřím. Na chodbě uslyšela klapot několika párů bot a v duchu se rozloučila s Bertem. Popadla zbraň a mířila směrem ke dveřím.

xxx

Waldemar se třásl, oči mu začali žhnout jako plamen a stejně tak i Erikovi. Muži co stále přidržovali Waldemara, pozorovali, jak jeho pokožka začíná zářit jako rozžhavený kov. Pak vše nabralo na intenzitě a z Erika a Waldemara se staly dvě zářící pochodně. Jejich oblečení v okamžiku shořelo a stejně tak se proměnili v popel i dva pochopové.

xxx

Dveře do Aoly se rozletěly a agenti spatřili dva muže na křesle a dívku se zbraní v ruce. Ta na nic nečekala a zahájila palbu. Agenti ji dvojnásobně opětovali.

xxx

Waldemar i Erik se spojili v jeden oslepující kužel oslnivého světla. Za chvíli nebylo louky, ani hor, dokonce ani nebe nebylo již vidět.
Zůstalo jen oslepující bílé světlo.