Návštěvnost
1. Vesmírná (PART 1)
1. Vesmírná (PART 1)
1. Vesmírná
„Jsem nesmírně potěšen, že vás poznávám veliteli Bayi. Mohu se vás zeptat, jak to tam probíhá?“ zeptal se malý mužík ve tweedovém saku. Proti němu stál chlap jak hora a nemít uniformu, jistě by na něm hrála muskulatura. Už z dálky vzbuzoval autoritu a na tomhle večírku prostě vypadal nepatřičně. „Pane Draynore. Mohu vás ubezpečit, že se k vám pakt nedostane a zde v New Santa Cruz jste v bezpečí!“ řekl Bay hlubokým hlasem se zabarvením značného rozladění. V mysli mu kolovalo pouze jediné. Proč jsem se u všech bohů nechal přemluvit k tomu účastnit se tohohle tyjátru! Měl bych bejt na frontě se svýma chlapama! Veškeré myšlenky na frontu i na svou jednotku však rušila pompézní živá hudba.
„A pane Bay, co si myslíte o těch aktivistech, co se tu denně ukazují a snaží se nám sdělit, že zásah na této planetě je neoprávněný?“ Bay obrátil oči v sloup. „Pane Draynore jsem poněkud unaven. Už se odeberu do postele. To víte, na frontě si člověk moc neodpočine. Přesto vám odpovím. Oni aktivisti by si měli zakusit jaké to je stát od těch parchantů 30 metrů a zadržet vlnu za vlnou. To venku nejsou mírumilovní tvorové. Nebýt našeho příchodu, celá rasa Taryanů je kompletně pod drnem. Teď mě omluvte!“ Na to se Bay podíval Draynorovi do očí, zasalutoval a odkráčel pryč.
Další den ráno Bay vstal velmi časně a vybral trasu na letiště tak, aby se vyhnul zvědavcům. Tam si stopnul první gravikoptéru, která letěla směrem k frontě. Nebylo proč otálet. Cítil se tam doma víc, než tady s těmi naškrobenci.
-*-
Kahuakamuna byl mladý válečník Tekranů. Na svůj věk dvou let byl také velmi zkušený. Vždyť už rok sloužil pod svou jednotkou. Sice přišel o obřad dospělosti a další serepetičky, ale obrana před lidmi byla daleko důležitější. Kdysi dávno Taryané skoro vyhladily celou Tekranskou rasu. Otroctví ze strany Taryanů, rasistické chování a likvidace jakékoliv líhně Tekranské královny však donutila Tekrany povstat proti režimu. Ano. Válka se zvrtla z obyčejné obranné operace a nelegitimního povstání byla najednou vyhlazovací akce. Než se do toho zapletli lidi. Ti chudáčkům Taryanům vyčistili trávník. A Tekrané teď ustupovaly od hnízda k hnízdu. Nakonec zbylo už jen pár center odporu, které se zatím nepodařilo lidem dobít. Celá Tekranská válka se stala partyzánskou a zákopovou.
Kde asi lidé vzali ty zbraně? Co se stalo, že tak z ničeho nic přiletěli? Jak nás našli a proč pomáhají utlačitelům a diktátorům. Co jsme udělali, že se na nás snesli tito prastaří. Prý žijí až 100 let. To je 13 generací Tekranů a 10 Taryanů. Jaktože umí létat bez křídel?
„Kahuo! K frontě letí Gravikoptéra! Připrav se!“
Kahua okamžitě vstal. Jeho kamarád vždycky věděl, kdy jej zbavit hloupých myšlenek. A teď se sem blížil ten jejich pekelný létající stroj. Kahua nebyl dobrý voják. Byl ale výborný ostřelovač. Lidské zbraně byly divné. Přesto se nakonec Tekranům podařilo ovládnout je. Kahua teď vlastnil odstřelovací pušku NEXTGEN Springfield. Nedovedl si představit, jak bez ní mohl žít. Jen díky ní se Kahuova jednotka ještě nepřesunula k Velkému Omu, Tekranskému bohu. Byl jedinou protileteckou obranou jednotky.
Kahua si lehnul na kopec a zacílil. „Vzdálenost?“
„3000, 2900,2800…)
Kahua navolil 1700 Tekranských skoků a zamířil na Gravikoptéru.
„2000“
Zadržet dech
„1900“
Jemně zmáčknout spoušť.
„1800“
Zatlačit na spoušť
„1700“
stlačit spoušť.
Ozvala se rána, jež Kahuu chvíli ohlušila. Jeho pozorovatel na tom byl stejně. Ramenní krunýř od
pušky už značně omlácený dostal zase zabrat. Ale gravitačním cyklem uvolněný projektil našel svůj cíl.
Kus kovu vrazil přímo do gravitačního polštáře stroje. Ten, neschopen kompenzovat takovou sílu, na
chvíli pohasnul a v té chvíli se rozžhavený kov zakousnul do jemné elektroniky.
-*-
„Zásah kurva! Zasáhli generátor gravitace! Mayday! Mayday! Jsme na severní polokouli čtverec 14.
Opakuji! J…“
To už Bay chytil pilota za košily a druhou rukou mu odepnul pásy. Pak zatáhnul za pásku a kokpit se
propadnul dolů. Okolo těl vojáků se okamžitě rozprostřel ochranný krunýř a muži po krátkém pádu
dopadli přímo na pozice Tekranské domobrany. A že to byl pád tvrdý, dokazuje i to, že oba muži
omdleli a nehybně leželi na hřebenu blízkého pahorku. Přesto nebyli mrtví.
-*-
„Hezký Kahuo! Jsi lepší střelec než kdokoliv koho znám. Ta gravikoptéra by nás jistě dostala! Máme
štěstí, že tě máme!“
Pak se objevil velitel.
„Kahuo, skvělý zásah. Mít trochu vojenské disciplíny, je z tebe už Mahakruk. Zatím jseš ale jenom
mladej trubec. Jen tak dál! Jen tak dál!“ a velitel poplácal oběma pravými končetinami Kahuu po
článkovitém rameni.
Určitě jsem je viděl vyskočit! Jsem si tím jistej. Když jim to řeknu, budu je muset zabít. Ale co když
mohou mluvit. Co když rozluštím jejich jazyk. A co když se s nimi domluvím. Vždyť Taryané s nimi taky
nemluví. Třeba bych mohl zastavit válku!
Tohle všechno Kahuou zmítalo. A teď už bylo jasné, že musí dezertovat. Musí najít ty piloty, zajmout
je a porozumět jim. A tak i udělal. Sbalil si svých 5 švestek a vypravil se směrem ke stoupajícímu kouři. Předpokládal, že to nebude nikomu divné. Přeci jen byl střelec. A těch moc není. Mají jisté výsady, kteří řadový trubci nemají.
-*-
„Nech ho bejt!“ řval pilot a tasil malý samopal. V té chvíli procitnul i Bay. Zjistil však, že jsou jeho ruce
i nohy slepeny výměškem Tekranů! Nebýt ochranného obleku, dávno by mu zásadité slepence rozežrali nohy. Než se však Bay stihnul vzpamatovat, ozvalo se krátké zaštěkání samopalu následované střelou z palubního děla Mobilixu. Pilota výstřel zarazil do země a rozdělil ho doslova na dvě poloviny. Bay jen zahlédnul jak hmyzí tvor drží svými čtyřmi končetinami zbraň, kterou vozí útočné jeepy. Bůh nám buď milostiv! Pomyslel si Bay. To už ho však tvor vláčel pryč.
„Jsem nesmírně potěšen, že vás poznávám veliteli Bayi. Mohu se vás zeptat, jak to tam probíhá?“ zeptal se malý mužík ve tweedovém saku. Proti němu stál chlap jak hora a nemít uniformu, jistě by na něm hrála muskulatura. Už z dálky vzbuzoval autoritu a na tomhle večírku prostě vypadal nepatřičně. „Pane Draynore. Mohu vás ubezpečit, že se k vám pakt nedostane a zde v New Santa Cruz jste v bezpečí!“ řekl Bay hlubokým hlasem se zabarvením značného rozladění. V mysli mu kolovalo pouze jediné. Proč jsem se u všech bohů nechal přemluvit k tomu účastnit se tohohle tyjátru! Měl bych bejt na frontě se svýma chlapama! Veškeré myšlenky na frontu i na svou jednotku však rušila pompézní živá hudba.
„A pane Bay, co si myslíte o těch aktivistech, co se tu denně ukazují a snaží se nám sdělit, že zásah na této planetě je neoprávněný?“ Bay obrátil oči v sloup. „Pane Draynore jsem poněkud unaven. Už se odeberu do postele. To víte, na frontě si člověk moc neodpočine. Přesto vám odpovím. Oni aktivisti by si měli zakusit jaké to je stát od těch parchantů 30 metrů a zadržet vlnu za vlnou. To venku nejsou mírumilovní tvorové. Nebýt našeho příchodu, celá rasa Taryanů je kompletně pod drnem. Teď mě omluvte!“ Na to se Bay podíval Draynorovi do očí, zasalutoval a odkráčel pryč.
Další den ráno Bay vstal velmi časně a vybral trasu na letiště tak, aby se vyhnul zvědavcům. Tam si stopnul první gravikoptéru, která letěla směrem k frontě. Nebylo proč otálet. Cítil se tam doma víc, než tady s těmi naškrobenci.
-*-
Kahuakamuna byl mladý válečník Tekranů. Na svůj věk dvou let byl také velmi zkušený. Vždyť už rok sloužil pod svou jednotkou. Sice přišel o obřad dospělosti a další serepetičky, ale obrana před lidmi byla daleko důležitější. Kdysi dávno Taryané skoro vyhladily celou Tekranskou rasu. Otroctví ze strany Taryanů, rasistické chování a likvidace jakékoliv líhně Tekranské královny však donutila Tekrany povstat proti režimu. Ano. Válka se zvrtla z obyčejné obranné operace a nelegitimního povstání byla najednou vyhlazovací akce. Než se do toho zapletli lidi. Ti chudáčkům Taryanům vyčistili trávník. A Tekrané teď ustupovaly od hnízda k hnízdu. Nakonec zbylo už jen pár center odporu, které se zatím nepodařilo lidem dobít. Celá Tekranská válka se stala partyzánskou a zákopovou.
Kde asi lidé vzali ty zbraně? Co se stalo, že tak z ničeho nic přiletěli? Jak nás našli a proč pomáhají utlačitelům a diktátorům. Co jsme udělali, že se na nás snesli tito prastaří. Prý žijí až 100 let. To je 13 generací Tekranů a 10 Taryanů. Jaktože umí létat bez křídel?
„Kahuo! K frontě letí Gravikoptéra! Připrav se!“
Kahua okamžitě vstal. Jeho kamarád vždycky věděl, kdy jej zbavit hloupých myšlenek. A teď se sem blížil ten jejich pekelný létající stroj. Kahua nebyl dobrý voják. Byl ale výborný ostřelovač. Lidské zbraně byly divné. Přesto se nakonec Tekranům podařilo ovládnout je. Kahua teď vlastnil odstřelovací pušku NEXTGEN Springfield. Nedovedl si představit, jak bez ní mohl žít. Jen díky ní se Kahuova jednotka ještě nepřesunula k Velkému Omu, Tekranskému bohu. Byl jedinou protileteckou obranou jednotky.
Kahua si lehnul na kopec a zacílil. „Vzdálenost?“
„3000, 2900,2800…)
Kahua navolil 1700 Tekranských skoků a zamířil na Gravikoptéru.
„2000“
Zadržet dech
„1900“
Jemně zmáčknout spoušť.
„1800“
Zatlačit na spoušť
„1700“
stlačit spoušť.
Ozvala se rána, jež Kahuu chvíli ohlušila. Jeho pozorovatel na tom byl stejně. Ramenní krunýř od
pušky už značně omlácený dostal zase zabrat. Ale gravitačním cyklem uvolněný projektil našel svůj cíl.
Kus kovu vrazil přímo do gravitačního polštáře stroje. Ten, neschopen kompenzovat takovou sílu, na
chvíli pohasnul a v té chvíli se rozžhavený kov zakousnul do jemné elektroniky.
-*-
„Zásah kurva! Zasáhli generátor gravitace! Mayday! Mayday! Jsme na severní polokouli čtverec 14.
Opakuji! J…“
To už Bay chytil pilota za košily a druhou rukou mu odepnul pásy. Pak zatáhnul za pásku a kokpit se
propadnul dolů. Okolo těl vojáků se okamžitě rozprostřel ochranný krunýř a muži po krátkém pádu
dopadli přímo na pozice Tekranské domobrany. A že to byl pád tvrdý, dokazuje i to, že oba muži
omdleli a nehybně leželi na hřebenu blízkého pahorku. Přesto nebyli mrtví.
-*-
„Hezký Kahuo! Jsi lepší střelec než kdokoliv koho znám. Ta gravikoptéra by nás jistě dostala! Máme
štěstí, že tě máme!“
Pak se objevil velitel.
„Kahuo, skvělý zásah. Mít trochu vojenské disciplíny, je z tebe už Mahakruk. Zatím jseš ale jenom
mladej trubec. Jen tak dál! Jen tak dál!“ a velitel poplácal oběma pravými končetinami Kahuu po
článkovitém rameni.
Určitě jsem je viděl vyskočit! Jsem si tím jistej. Když jim to řeknu, budu je muset zabít. Ale co když
mohou mluvit. Co když rozluštím jejich jazyk. A co když se s nimi domluvím. Vždyť Taryané s nimi taky
nemluví. Třeba bych mohl zastavit válku!
Tohle všechno Kahuou zmítalo. A teď už bylo jasné, že musí dezertovat. Musí najít ty piloty, zajmout
je a porozumět jim. A tak i udělal. Sbalil si svých 5 švestek a vypravil se směrem ke stoupajícímu kouři. Předpokládal, že to nebude nikomu divné. Přeci jen byl střelec. A těch moc není. Mají jisté výsady, kteří řadový trubci nemají.
-*-
„Nech ho bejt!“ řval pilot a tasil malý samopal. V té chvíli procitnul i Bay. Zjistil však, že jsou jeho ruce
i nohy slepeny výměškem Tekranů! Nebýt ochranného obleku, dávno by mu zásadité slepence rozežrali nohy. Než se však Bay stihnul vzpamatovat, ozvalo se krátké zaštěkání samopalu následované střelou z palubního děla Mobilixu. Pilota výstřel zarazil do země a rozdělil ho doslova na dvě poloviny. Bay jen zahlédnul jak hmyzí tvor drží svými čtyřmi končetinami zbraň, kterou vozí útočné jeepy. Bůh nám buď milostiv! Pomyslel si Bay. To už ho však tvor vláčel pryč.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk